Co má norský vrah Breivik společného s českou vražednicí Hepnarovou? | Reflex.cz
reklama
nahoru
Politický deník Bohumila Doležala

Co má norský vrah Breivik společného s českou vražednicí Hepnarovou?

Bohumil Doležal3. srpna 2011 • 12:02
Co má norský vrah Breivik společného s českou vražednicí Hepnarovou?
Utoya
• foto: 
Profimedia.cz

Z denních zpráv: V Krkonoších shořela Petrova bouda a na Šumavě se rozhoduje mezi lesem a džunglí.

reklama

KDU-ČSL a zelení chtějí v některých krajích kandidovat společně v příštích volbách do krajských samospráv (budou na podzim příštího roku). Problém je, že lidovci, jak píší v Právu, „zásadně odmítají akce ekologických aktivistů“, což zjevně znamená, že nejsou přece jen tak fundamentalističtí, aby to zeleným vyhovovalo. Zato dobře vědí, na koho mají svést to, že vypadli z nejvyššího patra politiky. Mohou za to bývalí předsedové Svoboda a Čunek. Kvůli nim prý nebyla strana pro řadu lidí volitelná. Myslím, že by lidovecká sebereflexe mohla být trochu hlubší a zabývat se taky fenoménem politické vyčůranosti, jehož byla strana po dlouhou dobu ztělesněním. To, že podle politologa Bureše teď představuje „mírnější a lepší alternativu“ k „asociální Kalouskově politice“, s tímto fenoménem velmi úzce souvisí, zvlášť když vezmeme v úvahu, že při brutálních atacích Věcí veřejných Nečas s Kalouskem v drtivé většině případů volili kompromis, kterým sami zpochybnili svá původní východiska. („Asociální Kalouskova politika“ je propagandistický slogan ČSSD).

 

 

S tím úzce souvisí další politický tah KDU-ČSL: hodlá získat bývalého ředitele Státního fondu životního prostředí, Libora Michálka, jakéhosi světce všech protikorupčních aktivistů, který se obětoval natolik, že soukromě odposlouchával své kamarády, a ovšem i nadřízené, a výsledky jeho práce samozřejmě vyšly tiskem, hádejte kde? O svatého Michálka mají ovšem zájem i Věci veřejné, zde by zřejmě sakrální přídech jeho aktivit ustoupil do pozadí, ale jen malounko, protože pokud si VV honem a výrazně nepolepší v preferencích, bude jejich akceschopnost podvázána tím, že jsou uvázáni pod gilotinou, která spustí nejpozději v červnu 2014. Lidovci chtějí také přemlouvat Petra Pitharta k tomu, aby příští rok, kdy mu vyprší mandát, znovu kandidoval do Senátu. Myslím, že u Petra Pitharta nejde o to, zda bude kandidovat (upejpat se rozhodně bude, ale jak víme, nikdy mu to moc nešlo, nakonec se určitě obětuje), ale zda se mu vyplatí kandidovat za KDU-ČSL. Třeba v sobě objeví mohutný sociální kořen (jakési náznaky tu už jsou), přičemž nepředpokládám, aspoň zatím, že by se rovnou vrátil do té strany, z níž původně vyšel.

 

V Právu srovnává Tomáš Martinec případ masového vraha Breivika s Olgou Hepnarovou, která kdysi za totáče z osobní frustrace vjela náklaďákem úmyslně na stanici tramvaje a zabila několik lidí (pak ji za to popravili). Hepnarová svůj čin taky pečlivě připravovala, náklaďák byla za totáče jediná vražedná zbraň, k níž se mohla dostat a jíž bylo možné usmrtit víc lidí zároveň. Ten příklad je dobře zvolený, ukazuje totiž, jaký je rozdíl mezi Hepnarovou a Breivikem: Hepnarová měla jen osobní motivy, Breivik byl dál, měl ideologii (to, co dnes píše Michal Musil v MfD, je jako obvykle nesmysl). Jeho ideologie bohužel nebude přitažlivá, protože jednak obsahuje některé momenty samy o sobě rozumné nebo aspoň takové, nad nimiž se kdekdo zamýšlí, ale zároveň je její součástí i názorně předvedená ochota vraždit až se hory zelenají, která je via facti neguje. Žádný holohlavý extremista se nebude hlásit ke křesťanství, ohánět se USA a Izraelem. Antisemitismus, antiamerikanismus a nacionalistický ateismus jsou pro burany všech typů daleko přitažlivější. Breivik vlastně sáhl k vraždění proto, že se mu nepodařilo najít pro svůj jurodivý projekt spřízněné duše, a tím vraždění do svého projektu zabudoval. Je na půl cesty od Hepnarové k holohlavým.

 

V Krkonoších shořela Petrova bouda. Je to už třetí v posledních šesti letech. Celkem už jich od roku 1945 vyhořelo přes deset, některé byly obnoveny, různým způsobem. Některé, jako např. Česká bouda na Sněžce, vzaly za své méně dramatickým způsobem. Mezi osudem, který potkává krkonošské boudy, a osudem šumavských lesů je jakási souvislost, kterou kupodivu nikdo nevzal v úvahu. Tématu se týká naše dnešní glosa.

 

V MfD také citují některé pozoruhodné výroky vědeckých badatelů v oboru ekologismu. Prof. Kindlmann z Přírodovědecké fakulty UK tvrdí, že ředitel Stráský chce uměle vytvořit národní park, a to takový, který se bude podobat Stromovce a bude mít „jen minimální ochranářskou hodnotu“. Řekl bych, že Stráský chce, aby se národní park aspoň trochu podobal obyčejnému lesu, kdežto jeho oponentům jde o to, stvořit něco, co by mělo hodnotu amazonské džungle, jenže výsledkem budou kopce stejně holé jako dalmatské kopce nebo vrcholky Krkonoš. Ředitel Ústavu pro životní prostředí Frouz zase konstatuje, že „v této (šumavské, pozn. B. D.) lokalitě vzniká les, který je svým složením podobný tomu, který byl pro Šumavu typický před tisíci lety.“ Teď zbývá ještě, abychom my v sobě objevili našeho předka z doby před tisíci lety (přestaneme se mýt, čistit si zuby, nebudeme už používat WC a toaletní papír, ozbrojíme se kuchyňskými noži a budeme se navzájem bodat do břicha) a v tu ránu se můžeme do „lesa před tisíci lety“ přestěhovat. Ostatně, první kroky v tomto velikém návratu již byly učiněny: jedna aktivistka (cizinka ze Slovenska) kopla policistku, která se ji pokoušela odvést z prostoru, kde ukájela svou aktivitu, do obličeje. Neúmyslně, samozřejmě. Jak jinak. Policie ji chce obvinit z útoku na veřejného činitele. To by se opřed tisíci lety stát nemohlo.

 

http://bohumildolezal.lidovky.cz/



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama