Strana práv občanů – zemanovci zahájila kampaň za přímou volbu prezidenta (jsou pro ni i ČSSD a ODS). Nejsou ovšem troškaři, chtějí zároveň, aby se přímo volili i primátoři, krajští hejtmani a starostové. Podle pražského předsedy této strany Miroslava Šloufa (safra, to jméno jsem už někde slyšel) se za dvacet let poměrný volební systém „vybydlel“. Je hezké, že strana usiluje o to zpestřit náš politický život další dávkou chaosu. Prezident ovšem přímo být volen může, za podmínky, že jeho pravomoci budou sníženy na nulu. Pak přímá volba žádné nebezpečí neznamená, takže může být buď stanoveno, nebo tolerováno, že kandidát nemusí být homo sapiens sapiens. Je jakási nezanedbatelná naděje, že zemanovci nejspíš sami svým tažením velkou díru do světa neudělají, nepatří totiž mezi naše nejvlivnější politické subjekty.

 

 

Dřevorubci v lesích u Modravy mají komplikovanou práci: musí kácet stromy a zároveň se ukrývat před „aktivisty“, kteří po nich pasou, aby se mohli k těm stromům přivázat. Vypadá to jako bojová hra, zdá se, že po neděli dřevorubci vedou 1 : 0. Aktivisté si stěžují na útoky proti svým automobilům (myslel jsem, že jsou natolik zásadoví, že auta nepoužívají), policisté zase obvinili jednu aktivistku, že zkopala jejich kolegyni. Z toho hlediska skrývá v sobě konstatování mluvčího Národního parku „zatím nejsme ani v polovině plánovaných prací“ cosi hrozivého: čeho všeho se ještě dočkáme?

 

Podle otvíráku v MfD shání ČSSD do svého vedení tvrdého chlapa, Sobotka ani Hašek sociální demokraty po téhle stránce neuspokojují. Lze tak soudit mj. z krátkého rozhovoru s bývalou nejvyšší státní zástupkyní Marií Benešovou tamtéž. Je to zvláštní, sháňka po tvrdých chlapících se ČSSD už dvakrát příliš nevyplatila. Paní Benešová doufá, že se při nynějším přílivu nových členů může najít nějaký nový český Tony Blair. Bohužel, členská základna strany zatím produkovala „tvrdé chlapy“, kteří se sice občas podobají některým známým evropským politikům minulosti, ale Tony Blair mezi ty, kterým se podobají, rozhodně nepatří. ČSSD se jich pak ve vlastním zájmu jen velmi těžko a s největším úsilím zbavuje: pěkné případu jsou Zeman a Paroubek, plnou šanci dosud nedostal dr. Rath. Proboha! Snad paní Benešová nemyslí i na něj (zatím ho nejmenovala).

 

 

MfD rovněž přinesla text sobotní přednášky prezidenta Klause na konferenci v Coolumu v Austrálii. Klaus upozornil, že politika dnes aspoň v Evropě dominuje nad ekonomikou (snad by se ohleduplněji mělo mluvit o nešetrných politických zásazích do ekonomiky), že problémem je nepřetržitě rostoucí životní standard považovaný za nárok nebo dokonce lidské právo a vůbec model „sociálně tržního hospodářství“, že pokusy bojovat proti krizi obrovskými finančními injekcemi s cílem zabránit jejímu prohloubení jsou zcela chybné. Nejsem odborník na ekonomické problémy ani Klausův přívrženec, ale přesto si troufnu tvrdit, že zrovna na tomhle je mnoho pravdy, stejně jako na celkové kritice konceptu „života na dluh“. A opakuji, co jsem napsal už mnohokrát: hospodaření, založenému na zásadě, že se peníze mají napřed utratit a pak teprv vydělat, se sice v některých případech (i v individuálním životě) nelze vyhnout, ale jako všeobecně platná zásada je to absurdní, úvěr sem, úvěr tam.

 

http://bohumildolezal.lidovky.cz/