První kandidáti na příštího prezidenta už se hlásí, ODS má ve svých řadách chlapíky, kteří rozhodně nestrádají, a v ČSSD vědí hodně o parazitech.
Jednání „K9“ v Kramářově vile se prakticky zhroutilo, TOP09 s podporou ODS je ukončily, aniž by došlo k nějaké společně zformulované dohodě. Shoda panovala ve zdanění hazardu (zde obě strany ustoupily VV). Po skončení jednání uspořádaly jednu tiskovou konferenci TOP09 společně s ODS, druhou VV. Uzavírat z toho, že koalice skutečně vezme za své, by však byl nemístný optimismus. Tedy koalice možná skončí, ale jednat bude dále, to je aspoň projekt Věcí veřejných. Tématu se týká naše glosa.
První místopředseda ČSSD Hašek prohlásil na adresu vládní koalice: „Parazit se vždy drží svého živitele. Vědci říkají, že bez něj zahyne. Současná česká vláda je však horší než parazit. Český stát již téměř zničila, a přesto se svého křesla nechce pustit.“ To je jednak paroubkovské hulvátství, a jednak bojovně hysterické přehánění. Vláda a koalice český stát sice poškodila, ale „téměř zničení“ je něco jako „spálená země“. Kdybych chtěl být zlomyslný, řekl bych, že téměř zničení bude věc pana Haška a jeho sociálně demokratických přátel, až se zmocní vlády.
Čínský premiér navštívil Maďarsko a při té příležitosti uzavřel s maďarskou stranu řadu výhodných smluv. Čína mj. skoupí maďarské státní dluhopisy a Maďarsko se stane čínskou logisticko-dopravní základnou pro střední Evropu. A Čína bude v Maďarsku rovněž investovat. K problému se ještě vrátím (zbude-li mi čas), podstatné je jedno: česká zahraniční politika je od založení ČR postavená na udržení statu quo daného tzv. výsledky druhé světové války. Z českého hlediska platí pro Maďarsko jako pro poražený stát zásada „Maul halten und weiter dienen“. Tato v podstatě národně socialistická koncepce (je v mnoha ohledech identická s komunistickou) je odsouzena ke krachu. Např. vykládat o ní Číňanům může mít jediný efekt: zamindrákovanému středoevropskému trpajzlíkovi se vysmějí. Nezajímá je to. Takových bude čím dál tím víc. Např. Poláci by asi moc neuspěli, kdyby vykládali Rusům o výsledcích druhé světové války v souvislosti s plynovodem vedoucím přímo do Německa. Nebuďme směšní, druhou světovou válku jsme prohráli, a to s Ruskem. Poláci taky. A Maďaři taky. Jen my o tom zatím ještě nevíme.
Ministr Jaromír Drábek tvrdí s neoblomnou jistotou, že lidé budou moci v polovině tohoto století pracovat do sedmdesáti let. Je to totéž, jako kdyby řekl, že světový rekord v běhu na sto metrů bude v té době sedm vteřin.
Prezidentské volby budou za dva roky, ale už jsou tu první kandidáti. Nabízejí se, jak je u nás zvykem, sami. První je, to byste neřekli, Miloš Zeman. Udělá nám tu laskavost, ale jenom tehdy, bude-li volba plebiscitem. Náš nynější politický marasmus je tak hluboký, že bohužel jeho případný úspěch není zcela vyloučen. Nu což: císař Caligula kdysi jmenoval senátorem koně. My ho přetrumfneme hned třikrát: v tomto případě nepůjde o senátora, ale přímo o prezidenta (v české tradici jistý ekvivalent císaře), nebude jmenován jedním diktátorem, nýbrž demokraticky zvolen všeholidem, a konečně půjde o jiný živočišný druh. Druhým samokandidátem je expremiér Fischer. Ten projevil jisté známky realismu: kdyby ho oslovila nějaká politická strana, aby za ni kandidoval, o nabídce by přemýšlel, nezavrhl by ji rovnou. Znamená to „nějaká“ synonymum k „libovolná“?
V Právu i v LN se objevila fotografie dvou lepých politiků ODS, Stanjury a Vondry, chystajících se na vyjednávání K9. Oba šohajové se poněkud podobají Vladimíru Menšíkovi v seriálu Arabela (shodou okolností jsem se na příslušný díl díval včera) poté, co mu Rumburak umístil do žaludku pana Hrzána (jména postav jsem zapomněl, omlouvám se). Jedním se tedy můžeme v současné neradostné politické situaci chlubit: naši reprezentanti zjevně nestrádají nouzí.
