V ČT prý chtěli „potrestat“ pořad 168 hodin za zesměšnění Klause s aférou chilského pera | Reflex.cz
reklama
nahoru
Politický deník Bohumila Doležala

V ČT prý chtěli „potrestat“ pořad 168 hodin za zesměšnění Klause s aférou chilského pera

Bohumil Doležal26. června 2011 • 15:32
V ČT prý chtěli „potrestat“ pořad 168 hodin za zesměšnění Klause s aférou chilského pera
Jiří Janeček
• foto: 
Jan Šibík

O tom, jak policie požádala poslaneckou sněmovnu o vydání Víta Bárty, o tom, jak rozhodl Nejvyšší soud ve věci Jirous, Kořán atd. a také o tom, jaké měla ČT plány s publicistickým pořadem, jenž upozornil na prezidentovu aféru v Chille.

reklama

Protikorupční policie požádala poslaneckou sněmovnu o vydání Teng Siao-pchinga Věcí veřejných Víta Bárty, jehož podezřívá, že uplácel své spolustraníky, a zároveň celkem logicky o vydání exmístopředsedy a exstraníka VV Škárky, který to na Bártu prozradil, ale předtím už několik měsíců peníze inkasoval, prý za to, že nastavoval oficiálně své jméno za stranu. To bylo ovšem jen cca 50 tisíc měsíčně, teprve když dostal najednou 170 tisíc, začalo mu to být nápadné. Závidím lidem, kterým je nápadné, teprve když dostanou sto sedmdesát tisíc. Samozřejmě, když se nějaká strana rozhodne bojovat ze všech sil proti korupci, musí na to vydat spoustu peněz.


Petr Uhl napsal do Práva tentokrát (bez ironie) povedený komentář k rozsudku Nejvyššího soudu ve věci Jirous, Kořán, Daníček, Brikcius. Zejména sedí přirovnání ke známé příhodě ze Švejka (domnělý pan Půlkrábek z banky Slávie, z něhož se vyklubal generál von Schwarzburg). Nad výrokem soudní mluvčí (pokud pan Uhl cituje správně, a nemám důvod o tom pochybovat) „společenská nebezpečnost skutků, které všichni spáchali, je vzhledem k odstupu 38 let nepatrná“ zůstává rozum stát (takhle by se daly posléze revidovat všechny rozsudky). Soudce dospěl k závěru, že „formální znaky trestného činu výtržnictví skutečně naplněny byly“ (kdyby se takto posuzoval dnešní hospodský život, vedlo by to přímo k soudním masakrům, navíc pokud se někdo domnívá, že zatímco dnes se za označení „plešatý bolševiku“ už nezavírá, ale před 38 lety to bylo v pořádku, a oděje to do roucha rozsudku, je to zároveň srandovní i pobuřující. Nejde o to (předpokládám, že ani postiženým), že by za akci měli dostat metál za hrdinství, nýbrž o to, že za ni neměli být vůbec souzeni a zavřeni. Z toho, co řekla soudní mluvčí, plyne, že dnes, po 38 letech, už nás to tolik nebolí. Jediné, co mne zaráží, je, že se případem zabývá Nejvyšší soud, a to dvacet dva let po převratu a na základě stížnosti ministra spravedlnosti. Nikde se teď nepsalo o tom, co předcházelo, proč se ta věc tak děsně vlekla.

 

 

Šéfredaktor MfD Čásenský se táže v dnešním komentáři „proč politici neudělali nic proti šmírování telefonů“. Je mi to zrovna v tomto případě líto, ale nemohu se zdržet poznámky, zda by se nemělo mluvit aspoň na okraj taky o tom, co všechno naopak pro šmírování telefonů udělala MfD.


V ČT prý uvažovali o přesunutí publicistického pořadu „168 hodin“ do vysílacího času, který by podstatně snížil jeho sledovanost (v pořadu byl mj. před časem zveřejněn zdařilý klip o malé privatizaci plnicího pera, kterou vykonal prezident republiky za návštěvy Chile; záběry obletěly celý svět). Dosluhující ředitel nakonec změnu prý pozastavil. V původním vysílacím čase měl být vysílán „publicisticko-vzdělávací“ pořad pod příznačným jménem Pološero (v pološeru by pochopitelně např. na prezidentský privatizační akt nebylo vidět). Velmi pěkné je taky vymezení „publicisticko-vzdělávací“. Pořad by měl vést zejména publicisty k tomu, aby se konečně naučili psát o představitelích naší politické elity tak, aby se nemuseli na publicisty zlobit a občas si na ně rozhořčeně stěžovat, takže pak musí ČT pořady rušit a je kolem toho zbytečný kravál (viz někdejší zákaz pořadu Milana Šímy Bez obalu). Podle Václava Moravce vadí prakticky všem politikům (to je možná trochu nadsazené, ale nepochybně mnohým, přemnohým) kromě „168 hodin“ ještě Reportéři ČT a Moravcovy Otázky. Bude i místo nich Pološero?

 

Ondřej Štindl píše v LN o nešťastnících, kteří v sobě pořád ještě najdou sílu sledovat zdejší politický provoz slovy pronesenými pro Instinkt. (Jde o výroky ministra zahraničí, které kritizoval v LN Petr Kamberský a o nichž jsme psali). Upřímně řečeno: o Instinktu jsem až dodnes nevěděl prakticky nic, Schwarzenbergovy soudy (paka, krteček, sojka) zavalily skoro všechny české noviny. Konec konců, Topolánek kdysi skončil jako předseda ODS poté, co „pronesl slova“ pro zcela bezvýznamný časopis. (Odtud se pak přelila do dalších médií). Navíc paka a krteček nezazněly až v Instinktu. Jsem nervózní, když o nás náš ústavní činitel naznačuje (tak, že je to slyšet kolem dokola ve světě), že jsme zloději a práskači. Je v tom jakýsi odstín kolektivní viny, posílený ministrovou funkcí. Taky mi přijde na mysl paní Alžběta Petzoldová – nechci tím říci nic jiného, než že jistá zdrženlivost by byla pochopitelnější, než takováhle veselá bezstarostná bezelstnost.




LN zveřejnily zajímavý rozhovor s ministrem Kalouskem, a na protistraně glosu Martina Weisse, která Kalouska za jeho výroky kritizuje. To, co ministr řekl o poslanci Kalovi, je opravdu neúnosné, ale řekl bych, že kdyby Weissova poznámka vyšla v pondělí, svět by se nezbořil, tohle nedělají ani v Právu. Přitom na výhradách ministra Kalouska třeba k poslanci Novotnému, nemohu si pomoci, něco je (o jeho osobním zaujetí ve věci hazardu nic nevím, ale mám intenzivní dojem, že pan poslanec je osobně zaujatý kvůli úplně všemu), taky na tom, že koalice ztrácí hlavně kvůli tomu, že její součástí jsou Věci veřejné (smutné je jen, že z toho nedokáže vyvodit žádný zásadní závěr a že TOP09 moc často zaujímaly k VV velmi ohleduplnou neutralitu, zejména tenkrát, když bylo možné zavařit ODS). A za zcela zásadní považuji tato ministrova slova: „Tahle krize, která tady kráčí Evropou, má jeden společný jmenovatel, a to je důsledek kultury života na dluh. Všichni jsme žili na dluh, domácnosti, firmy, státy. A přichází ten okamžik, kdy je potřeba říct: velký mejdan skončil a musíme všichni jíst za vlastní. Domácnosti, firmy, státy. A okamžik, kdy tohle říkáte tomu státu, který se pyšnil tím, že je sociální stát, který se pyšnil tím, že byť patří mezi nejbohatší a nejšťastnější země na světě... kdy polovina naší země pořád je sociálně potřebná a já nechápu proč. Před Lidlem, jak to zboží padá z těch plných vozíků nakupujících nezaměstnaných, tak marně přemýšlím, proč jsme na tom tak strašně špatně. Pak mi chodí e-maily, jak jsou všichni ožebračení. Já žiju na venkově a myslím, že nikdo na tom není špatně, že si všichni žijeme jako prasata v žitě. Ale není prostě populární říct, že jsme si žili nad poměry, a jestli chceme mít jistotu budoucí ekonomické i sociální stability, zase chvíli musí být trochu hůř.“ To sedí.

 

Více na: http://bohumildolezal.lidovky.cz/



Klíčová slova:



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama