Dopady neklidu v severní Africe a na Blízkém východě se projevují už i v Evropě. Některé státy se přou o uprchlíky z rozbouřeného regionu a další utahují šrouby na hranicích. Otřese tak migrace celou Evropskou unií?
Dalo by se skoro říci, že za to může dům italského premiéra Silvia Berlusconiho na ostrůvku Lampedusa a nízké volební preference francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho před volbami v příštím roce. Lampedusa je malý italský ostrov na půl cesty mezi Tuniskem a Maltou. Zhruba před měsícem překročil počet severoafrických uprchlíků počet obyvatel tohoto ostrova. Berlusconi jako akční hrdina přiletěl vrtulníkem a slíbil, že do dvou dnů problém vyřeší. Slovy, že je to i v jeho zájmu, že si tam chce koupit dům, měla serióznost jeho úmysl jen potvrdit. A jak ostrovanům slíbil, problém opravdu vyřešil. Uprchlíkům dal povolení k pohybu na 60 měsíců. To jim uvolnilo cestu do Francie za svými příbuznými. Na hranicích na ně však čekali francouzští celníci v doprovodu vojáků.
Evropská komise, která je pod silným vlivem Francie, se zachovala jako chytrá horákyně a dala zapravdu oběma přístupům. Itálii potvrdila právo vydat uprchlíkům povolení a Francii zase nevpustit uprchlíky na své území.
Pravidlo volného pohybu osob, které je jedno ze čtyř základních pravidel, na němž je postaven vnitřní evropský trh, tedy základ fungování Unie, tak dostává velkou ránu. Nevím, jestli si představitelé zemí, které současný problém s fungování Schengenu rozdmýchávají, uvědomují, že podkopáním tohoto základního principu na němž EU vznikla, se celá Unie může velmi rychle zhroutit jako domeček z karet. A to včetně všech různých nesmyslů, které se evropské „honoraci“ za poslední několik desítek let podařilo k právě smysluplné a rozumné myšlence volného trhu nabalit a udělat tak z původních základů EHS, těžkopádného kočkopsa EU.
Autor je europoslancem za ODS.
