Všechny strany mají finanční problémy. To jen tak pro spravedlnost. Možná kromě několika záhadných stran, o kterých ani nevíme. Teď to nakonec vyšlo najevo na Věci veřejné, které mají u banky Fio kontokorent 15 milionů. Velké strany ale dluží násobky této částky. Na pravé části, na levé části.
Čím to? Samozřejmě hraje roli i to, že nikdo nepočítal s tím, že poslední volební kampaň do sněmovny se bude muset vést kvůli odloženým předčasným volbám dvakrát. Jenomže to je právě to, čemu se v sociologii - vedle pověstné neviditelné ruky trhu - říká neviditelná noha. Máte to všechno jakž takž spočítané a pak se něco nečekaného stane. Skvělé plány krachují. Jako když vám rodinný rozpočet vychází a pak vám shoří lednička a pračka. Jenže to je právě to, s čím by se mělo počítat. Vyčítat běžným rodinám, že nemají rezervy, není úplně na místě. Není je často jaksi z čeho vytvořit. To neznamená, že by nebyly rodiny, které si berou půjčku, aby mohly jet na dovolenou k moři. jak to má Nohavica v jedné své písni: "Topolánek - jasné jak facka. Jezdi v plavkach do Chorvatska. Ja tak možu na horni splav do Lidečka. Tečka. Do prdele práce!"
Politické strany se chovají podle výroku feldkuráta Katze: "To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou."
Jenže s tím se musíme smířit, to je prostě politika. Problém je v tom, když je divadlo na příliš nízké úrovni. Demokracie se nedá dělat bez politiky a politika se nedá dělat bez politiků a je potřeba počítat s jistými ztrátami, asi jako když z vodovodní sítě vždycky něco uteče do hlíny pod městem. Problém nastává tehdy, když voda začne téct z kohoutku jen někdy a je hnědá.
Takže se budu na tomto místě opakovat a citovat údajné čínské přísloví: "Než někomu svěříš úřad, podívej se na jeho dům." Tím nemyslím ani tak jisté podezřelé nemovitosti, ale schopnost hospodařit na svém.
