Koaliční partneři jsou schopni všeho, jen ne spolu vládnout | Reflex.cz
reklama
nahoru
Politický deník Bohumila Doležala

Koaliční partneři jsou schopni všeho, jen ne spolu vládnout

Bohumil Doležal15. dubna 2011 • 08:11
Koaliční partneři jsou schopni všeho, jen ne spolu vládnout
Patnáct hráčů nastupuje na politické hřiště
• foto: 
Jan Ignác Říha

Předsedové vládních stran sice ujistili prezidenta, že spolu chtějí i nadále se podílet na vládě, ale zdá se, že současná vládní koalice již vyčerpala své možnosti.

reklama

Předsedové stran vládní koalice ujistili prezidenta, že se chtějí dál podílet na vládě. Složení trojice ovšem není reprezentativní, John i Schwarzenberg jsou předsedy spíše dekorativními. Výše uvedený závazek jim ovšem jejich významní straničtí kolegové jistě odsouhlasili. Bohužel nejde tolik o to, co koaliční partneři chtějí, ale o to, čeho jsou schopni: zdá se že jsou schopni všeho kromě jediného: dohromady vládnout. Tahle koalice už vyčerpala své možnosti, její dosavadní vládnutí je jedna jediná rvačka, teď se možná uklidní, na chviličku, a pak se do sebe zase pustí, jen daleko s větší vervou. Nikdo mi nevymluví, že obrodný proces na ministerstvu obrany, iniciovaný Vondrou nepochybně s Nečasovým požehnáním, neměl vést k tomu, aby dostal zahulit Kalousek. Kalousek se Nečasovi odvděčil tím, že mu Vondru tak říkajíc odpálil. Věci veřejné (tedy pan Bárta) usilují o stranickou očistu, bohužel v ODS, kterou je třeba zbavit kmotrů, a v TOP09, kde sídlí dinosauři (teď prý chystají žalobu na Kalouska). Kalousek se spojil s Nečasem ve věci vystřídání dvou ministrů VV (bez ohledu na to, nakolik je žádost věcně podložená, je zjevné, že kdyby to VV strpěly, dají najevo, že si nechají líbit všechno). Prezident se snaží státotvorně přivést tuhle společnost k jednomu stolu, těžko se zbavit dojmu, že mu takový stav koalice vyhovuje, protože mu umožňuje ji dirigovat daleko víc, než mu nabízí ústava. To by do budoucna znamenalo faktickou změnu ústavního systému bez formální změny ústavy, byla by možná proto, že politické strany se nedokážou bránit: ČSSD, jak se zdá, nemá jasno, o co jde, a koaliční strany jsou natolik zakousnuty do sebe, že na nic jiného než na permanentní rvačku nemají čas. Tenhle stav je krajně nebezpečný. Fakticky to znamená, že Klaus přejal Havlovu tezi o nedostatečnosti politických stran (nad nimi musí stát prezidentská autorita, to tedy ano, nad těmi třemi, které jsou u vlády, protože ty žádnou autoritu nemají a na politiku už skoro nemají čas), jen to neříká na plná ústa.

 

Mezitím do novin pronikly další informace o tom, co všechno obsahuje nahrávka Kristýny Kočí, jak se nyní píše třináctiminutová (ne dvacetiminutová, jak jsem mylně převzal z novin). Plné znění teď už zná kdekdo. Paní Kočí používá spojení „my spolu s Petrem“ (rozuměj Tluchořem). Klaus je nebezpečný, ale nevydrží nápor informací (tedy posere se, jak říká paní poslankyně lidově). Navíc se za ni prý hodlá postavit Havel. S Tluchořem paní poslankyně nespala ( i tady používá taky jadrnější výrazy). K tomu všemu jen dvě poznámky: když sama tvrdí, že to byla cílená mystifikace, je to samozřejmě směšné, a navíc lidé, kterým se to pokouší nabulíkovat, nemohou nemít dojem, že je má zas pitomce. Zároveň řeči jako „my s Petrem“, tvrzení o společné akci vedené už devět měsíců a o Havlových sympatiích dodávají výrokům paní poslankyně vysloveně chlestakovský charakter, připadá mi zjevné, že svou účast v údajných vysokých „politických hrách“ neobyčejně nafukuje. Mělo by se to brát přece jen trochu kriticky. A druhá, zcela zásadní věc: kvůli tomu, co všechno ta nešťastná slepice do skrytého mikrofonu nakdákala, by se nemělo zapomínat, že nahrávat někoho, a zvlášť někoho, kdo nám jako dejme tomu kamarádovi důvěřuje, je mimořádně ohavná věc, a ten, kdo to dělá, si za tento čin zaslouží nejhlubší opovržení. Zejména tam, kde paní poslankyně mluví o spaní či nespaní, mi ten záznam vzdáleně, ale nutkavě připomíná pornonahrávku učitelky ze Znojma, kterou před dvěma lety její pořizovatelé umístili na internet. To, co jsem o tom tenkrát napsal, si dovolím právě v této souvislosti připomenout.

 

A konečně výstup z odpoledního jednání schůzky K12, pokračování té noční, která byla bez v pondělí, doufejme, že se do té doby neprovalí nějaký další skandál. K dispozici je několik variant, přesněji řečeno 7 (tvrdí to aspoň premiér Nečas), podle jedné z nich by mělo být vnitro svěřeno nestraníkovi, s jehož nominací budou souhlasit i VV. Tohle měl Nečas udělat hned loni v létě, teď už je nejspíš pozdě. O předčasných volbách, jak se zdá, už nikdo z koaličních partnerů neuvažuje, ačkoli je to jediná možná cesta, navíc taková, která by uzemnila i příliš rozbujelé ambice pana prezidenta (Sněmovna by ho postavila před hotovou věc). Také ČSSD chce vyvolat hlasování o nedůvěře vládě: musí počítat s tím, že neprojde, protože pak by se dostal dvakrát ke slovu prezident a jednou paní Němcová (což je, řekl bych, totéž).
Předseda TOP09 poskytl další rozhovor Právu. Prohlásil tam mj.: „V kritických situacích je nejdůležitější – poslušně hlásím – držet hubu.“ Pan Schwarzenberg se tak nepřímo hlásí k dvěma tradicím – ke švejkovské i k té, kterou mimovolně založil po roce 1945 Jan Masaryk.

 

„Vždyť kde to žijeme, aby se odposlouchávali poslanci?“, ptá se teatrálně ministr a předseda VV John v souvislosti s údajnou „štěnicí“ v ložnici poslankyně Kočí. To je moc fajn. A to, co provedli paní Kočí s nahrávkou jejích výroků, je totéž co odposlech. (V této souvislosti je slušné připomenout, že paní Kočí objevila odposlouchávací zařízení v pondělí, a v té době už podle svých vlastních slov věděla o tom, že ji v sobotu nahráli. Zařízení tam podle expertů bylo nejspíš jen krátkou dobu. To je opravdu zvláštní).

 

A nakonec něco úplně mimo rovinu politických skandálů: týká se smrti, a to docela konkrétní. Když je člověk úplně mladý a někdo z vrstevníků, zvlášť těch, kteří mu byli blízcí, umře, je to strašná a nepochopitelná tragédie. Stárnutím se jakoby blíží k frontové linii: v mládí, v hlubokém týlu, byla smrt tragická a neopochopitelná náhoda. Za pár desetiletí už vybuchují šrapnely blíž a blíž, mrtvých je víc a víc, a jediná jistota je, že nakonec jeden zasáhne i jeho. Vlastně jen z článku Petra Placáka v LN jsem se dozvěděl, že včera ráno zemřel ve věku 78 let Zdeněk Vašíček. V devadesátých letech byl jedním z mála exulantů, s nímž měla Demokratická iniciativa blízké vztahy. Pak jsme se pár let vídali na Fakultě sociálních věd. Vážil jsem si ho. Další slušný člověk, kterého už nikdy nepotkám.

 

bohumildolezal.lidovky.cz



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama