Prezident Klaus posunul vládní krizi na úroveň krize ústavní. Iniciativa „Vyměňte politiky – co bude dál“ svolává na výstražnou demonstraci a hrozí generální stávkou.
Prezident Klaus prohlásil, že si sice je vědom svých ústavních povinností, pokud jde o demise či odvolávání ministrů (a demisi či odvolávání vlády, ale o to teď zatím přece nejde), ale dřív než demise přijme nebo ministry odvolá, chce od premiéra slyšet plán dalšího fungování vlády. Chce se vyhnout bezvládí jako v roce 2006 nebo nepolitické vládě jako v letech 2009 – 2010. K tomu je třeba říci: ústava neříká, že by prezident byl povinen demisi ministra přijmout, odvolat ministra na návrh premiéra musí, ale neříká se, kdy. Prezident se v tom, s čím přišel, rovněž může spolehnout na podporu veřejnosti. Tímto svým rozhodnutím a s veřejností v zádech ovšem dokáže minimálně na pár týdnů úplně paralyzovat činnost vlády. Navíc využívá nepřesnosti ústavy (žádný zákon není bez mezer a zákonnost předpokládá dobrou vůli) k tomu, aby bezprostředně ovlivňoval věci, do kterých mu z ústavy nic není (např. složení vlády). Řeči o stabilitě a fungování země a vlády jsou v této souvislosti dost velkým pokrytectvím. To už není jen konflikt mezi prezidentem a premiérem nebo mezi prezidentem a ODS s TOP09: týká se to i ČSSD. V zásadě jde o dvě věci: jsou ODS (a TOP09) připraveny se vší odpovědností kývnout na předčasné volby? A jsou v této věci – účelové nadužívání prezidentských pravomocí – spolu schopny komunikovat ODS, TOP09 a ČSSD? Prezident svým vystoupením udělal fakticky z vážné politické krize krizi ústavní. Teď záleží na tom, zda to výše jmenovaným třem stranám dojde. Tohle je nesmírně podstatná věc.
Jinak všem čtenářům doporučuji rozhovor s ministrem Dobešem v dnešním Právu. Jeho nepsané motto zní: „Já cítím, co si myslí učitelé – že konečně za dvacet let mají ministra, který je normální.“ Jistě, pane ministře.
„Ať dopadne vládní krize jakkoli, žádné východisko z toho, že budou muset občané jíst nedobrovolně shnilé rybí oči, se nerýsuje“, píše ve svém článku v dnešní MfD Martin Komárek. Považuji v této situaci za krajně nezodpovědné šířit takový pohodlný defétismus. Východisko tu bude, když na ně budeme tlačit, a ne tvrdit, že je vlastně všechno fuk. Není, ani náhodou.
Pokud jde o veřejnou podporu „vévéček“, nebude to asi až tak jednoduché, spoustě lidí ta strana a její lídr Bárta imponuje. Hlasování na Událostech není reprezentativní, příznivců VV asi mezi mými čtenáři moc nebude, ale stejně: po necelém jednom dni ankety s otázkou, zda má koalice s VV smysl, odpovědělo 28% respondentů, že ano. A na názorové stránce dnešní MfD je naprosto nekritická chvála Víta Bárty od Jana Sokola, někdejšího místopředsedy jedné ze sněmoven Federálního shromáždění (nepamatuji se už, které) a ministra školství. Z osmi „osobností“, dotázaných k Bártově kauze, se jen dvě (František Janouch a prof. Tomáš Halík) vyjádřili k Bártovi jednoznačně kriticky.
