VV mají další veřejný plán: vyjednávat o důchodové reformě s veřejností. Myslím, že přišel čas vzít útokem hypermarkety a skoupit prošlé konzervy.
Jak je poslední dobou u vládní party kolem Víta Bárty zvykem, přišel s plánem zničehonic jeden z poslanců VV, Martin Vacek; ten požaduje okamžité vytvoření vyjednávacího týmu mezi koalicí a veřejností. Bohužel už neřekl, co má být jeho výsledkem.
Samozřejmě vím, co má – a taky může - být jeho jediným výsledkem: další body populismu na kontě VV. Důchodová reforma je totiž pro vládu i veřejnost stejně oboustranně příjemná, jako je pro lékaře i pacienta příjemná operace břicha plného nádorů: na konci stejně čeká oddálená smrt. Ještě předtím se ale lékař musí rozhodnout, jak a co udělat.
Své obvyklé argumenty dobře známe: copak jsme celý život, případně pár let či měsíců poctivě nepracovali? A co to na nás teď zkouší s nějakými důchodovými fondy, u nichž je v českých podmínkách jistější vsadit na bankrot než na výdělek? A proč vlastně máme být sami zodpovědní za své stáří? Není i stáří něco hezkého jako dětství, kdy se o nás taky starají rodiče? Zeptejte se třeba Květy Fialové.
Ne že by se politické strany neměly občas zeptat veřejnosti. Není od věci, když se nás jednou za pár let zeptají ve volbách. Pak ale nastává období, jemuž říkáme funkční: tehdy od vlády očekáváme nejlepší řešení konkrétních věcí, aniž by nás s tím obden otravovala; ne všichni všemu rozumíme či chceme rozumět. Někteří z nás jsou blázni. A navíc si politiky i s jejich odbornými týmy platíme, ne?
Důchodová reforma je příliš vážná záležitost, než abychom ji dělali podle Bártových webových referend. Ostatně podívejte se na webové debaty pod blogy Reflexu. Spíš než hlas ulice vyžaduje kvalifikaci demografů, sociologů, ekonomů, právníků a snad i našich nejlepších tunelářů – jen preventivně pro jistotu. Dodnes nechápu, proč vláda externě neangažovala třeba Viktora Koženého.
