Sociální demokraté jsou veselí, prezident Klaus je stařičký a poslanci Věci veřejných jsou pod bedlivým dozorem svých šéfů.
Sociální demokraté jsou veselá společnost. Na svém sjezdu si nejprve vybírali mezi Sobotkou a Haškem. Oba „pánové“ (jak by řekl expředseda Paroubek) jsou představitelé tzv. „paroubkismu s lidskou tváří“, jeden je v tom důslednější než ten druhý, a jak ukázaly volby, výběr byl velmi obtížný. V prvním kole se nerozhodlo (i když Sobotkovi unikl úspěch o jediný hlas), ve druhém kole vyhrál Sobotka o 19 hlasů a získal předsednické křeslo. Pak nepodpořil výslovně Haška na funkci statutárního místopředsedy, což mu ovšem nevyšlo, Hašek místo s velkou převahou získal. Pokud jde o místopředsednické posty, z údajně Haškových stoupenců uspěli jen paní Benešová a pan Škromach.
Definici paroubkismu s lidskou tváří, vpravdě chruščovovskou, podal ve svém kandidátském projevu nynější předseda Sobotka: „Globální kapitalismus se vymkl demokratické kontrole a regulaci. Útočí na evropský sociální model, je jasné, že případný kolaps sociálního státu může znamenat i počátek konce liberální demokracie“ (a proto: píchni ho, řízni ho, pusť mu krev!). Pan Sobotka taky chce dělat politiku slušně, „ne jako pánové Nečas, Kalousek a Bárta“ (všimněte si, že Paroubkovo jméno nepadlo). Jinak je jeho strategie prostá: „ČSSD musí nabídnout alternativu, ale tu ještě nemá dopracovanou. Do té doby budeme vládu kontrolovat a kritizovat její chyby.“
Na základě mandátu Rady bezpečnosti (vyžádala si ho liga arabských států a pro Rusko a Čínu bylo obtížné žádost fakticky vetovat) byly zahájeny letecké operace několika západních zemí k prosazení bezletové zóny (mandát se nevztahuje na pozemní operace). Někdejší velitel čs. jednotky v první válce v Perském zálivu Jan Való se vyjádřil v tom smyslu, že světoví politici vhodnou chvíli na intervenci promeškali, protože Kaddáfího nechali po prvním úderu povstalců nadechnout. Taky bývalý náčelník generálního štábu Šedivý si myslí, že už je pozdě: „Kaddáfí je už schopen zničit opozici i bez letectva. Dlouho se čekalo a mezitím se na diktátorovu stranu přiklonila velká část váhající armády. Opozice je už zdecimovaná.“ Nicméně, úspěch a smysl operace závisí na tom, zda jsou Kaddáfího odpůrci schopni se sami bránit (letecké akce jim jenom pomohou). Bohužel, pokud nejsou, jejich porážka bude i porážkou Západu.
Václav Klaus je již stařičký. Ve svém včerejším vystoupení v Brixenu prohlásil: „U nás je založení našeho moderního státu v říjnu 1918 národním svátkem v celé zemi a je oslavováno všude stejně“. Jak to? To přece byl „společný stát Čechů a Slováků“, nebo snad ne? A na Slovensku nic neslaví. Pan prezident nějak pozapomněl, že náš moderní stát založil vlastně on.
Petr Zídek píše v LN o procesu s Hnutím revoluční mládeže (Petr Uhl ad.) v roce 1971. Píše mj.: „Jedním z obviněných, kteří při vyšetřování vypovídali více, než bylo nutné, byl laborant Ústavu makronukleární chemie Petr Lukačovič, pozdější otec známého majitele internetového portálu Seznam. Pana Ivo Lukačoviče vůbec neznám, nicméně tato denunciace prostřednictvím jeho otce mi připadá poněkud sprostá. Vlastně ne poněkud.
