Po rozhodnutí Ústavního soudu konečně vím, jak ulevit státní kase: zrušme rozmařilého prezidenta, vládu i Parlament a oddejme se do rukou moudrých ústavních soudců s Pavlem Rychetským v čele.
V pondělí jsme se totiž z Brna dozvěděli další soudně-politickou novinu: soud nařídil vládě, aby do konce roku znovu hlasovala o úsporném sociálním balíku; soudcům se nelíbí, že vloni prošel ve stavu legislativní nouze.
Stížnost podala ČSSD, jak jinak. Té samozřejmě nevadila legislativní nouze, ale obsah balíku, který rozmetal mnohamiliardovou populistickou korupci Jiřího Paroubka; stížností chtěla balík zrušit, nikoli napravit proces jeho přijetí. Nepřečtou-li si ve VV zase nějaký článek Václava Klause, takže budou platit dohody vládní koalice, nic se zřejmě nemění a vláda balík schválí znovu. Pokud se Kristýna Kočí špatně vyspí, bude zle. Jak moc zle, ví jen Vít Bárta.
Spíš naopak: do politického procesu jako by se zamilovali. Ne že by samozřejmě občas nebylo od věci potrápit politiky opilé mocí záludnými otázkami. Problém je, že třeba výslech Rychetského premiéra Nečase trochu připomínal procesy z padesátých let. Až jsem se bál, že se méně jistý premiér rozbrečí, ke všemu dozná a ještě v síni se oběsí na kravatě.
Svěřme se proto do rukou patnácti úctyhodných lidí, kteří místo stranických sekretariátů poslouchají pouze vlastní svědomí, něco jako Jiří Dienstbier mladší. Ostatně patnáct lidí se vždycky rozhodne racionálněji než dvě stě osmdesát jedna. Zkuste mít takhle početnou rodinu a taky se zblázníte! I v EU prý všechno šlo celkem dobře, dokud měla jen patnáct členů. Problém pouze je, kdo potom zvolí oněch patnáct soudců? Nečekám totiž, že by se třeba Rychetský chystal do voleb.
