Klaus se pustil do slovní přestřelky s profesorem Halíkem, Nečasův poradce Joch považuje útok na Bátoru za „trochu nefér“ - a doplňek k poznámce o „kádrové politice“ na IKEM.
Nejdřív malý doplněk ke včerejší poznámce ohledně současné a zřejmě i příští „kádrové politiky“ na IKEM, ale taky v nemocničním zdravotnictví všeobecně. K znovupřijetí obou lékařů, jichž se původně vedení Institutu chtělo zbavit, přispěla i petice 88 lékařů a 55 sester. Prvek účasti pracujících na vedení podniku byl uplatněn už ve zmíněné televizní revoluci (pracující z televizního zpravodajství a publicistiky ani nemuseli nic podepisovat, všichni je viděli ostužkované na obrazovce, a to včetně jejich „véčkařů“, tj. sympatizantů). Účast byla tehdy spontánní, o tom nepochybuji. Dá se to ale taky naorganizovat, zejména tam, kde chybí veřejná kontrola, která v případě televizní revoluce fungovala (model: žádosti pracující o přísné tresty pro vlastizrádce v padesátých letech, jistě, dnes není situace tak vypjatá). Podle internetových stránek IKEMu má institut 1450 pracovníků, 550 s vysokoškolským a 640 se středoškolským vzděláním (to mi úplně neštymuje s počtem 220 lékařů, který uvádí Právo, je možné, že většina vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců nejsou lékaři? Asi ano). V každém případě se petice pracujících mohou do budoucna stát jedním z pilířů řízení nemocničního zdravotnictví. A protože už nepůjde o přidávání peněz, ale o přijímání (a logicky taky vyhazování) lidí, je se obávat, že lidová spontánnost ustoupí poněkud do pozadí a uplatní se spíše manipulace spoza křoví.
Prezidentovo vystoupení ve prospěch zavrženého náměstkovského kandidáta Bátory přerostlo v slovní přestřelku mezi ním a prof. Halíkem. Pro spravedlnost je třeba dodat, že prof. Halík byl vyprovokován, ale zároveň, že se to vyprovokování podařilo. Už je kolem toho slušná mela. Shodou okolností zároveň kolegium děkana Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně zbavilo některých funkcí profesora filosofie, který – údajně, rozsudek soudu není ještě pravomocný – posílal svému kolegovi divoce výhružné maily. Obě „kauzy“ mají něco málo společného, zejména východisko: jde v obou případech o střetnutí po výtce akademické, totiž mezi dvěma profesory. Tématu se týká naše glosa.
Poradce premiéra Nečase Joch považuje útok na Bátoru za „trochu nefér“. Je pravda, že mu byly vyčítány názory představitelů Národní strany, aniž bylo dokázáno, nakolik je jako nezávislý kandidát za stranu sdílel. Na druhé straně sama kandidatura za NS je podle pana Jocha „na destrukci osoby trochu málo“. Myslím, že hovořit o destrukci osoby je trochu nadsazené, kdo znal ještě před měsícem pana Bátoru, dnes o něm píšou všechny noviny a ohnivě se ho zastal prezident. Stačí to jen na zmaření jeho nominace na post prvního náměstka ministra školství, a to považuji za naprosto přiměřené a po všech stránkách náležité. Pan Bátora se hodí daleko spíš do hradního týmu, to přece taky není špatné.
V organizacích ODS, zrušených za spolupráci s KSČM, se prý mluví o tom, že „tenhle krok nás vrací do padesátých let“. To je omyl, v padesátých letech se za spolupráci s KSČ odnikud nevylučovalo.
