Ve stínu zdravotnického Waterloo slaví vláda úspěch s důchody | Reflex.cz
reklama
nahoru

Ve stínu zdravotnického Waterloo slaví vláda úspěch s důchody

Bohumil Doležal18. února 2011 • 09:24
Ve stínu zdravotnického Waterloo slaví vláda úspěch s důchody
Jmenování vlády
• foto: 
Stanislav Krupař

České noviny dělají z jednání LOK drama a tvrdí, že všechno viselo na vlásku - i když ve skutečnosti na vlásku viselo kulové. Více v dnešním denním shrnutí politologa Bohumila Doležala.

reklama

 

České noviny se snaží z jednání LOK dělat drama: všechno viselo na vlásku. Ve skutečnosti na vlásku viselo kulové, manipulátoři dobře věděli, že odmítnout vládní kapitulaci si prostě nesmějí dovolit, a taky to neudělali. Rozhodovací mechanismy (tajné hlasování) musí mít v tomto prostředí opravdu pozoruhodnou povahu. „Lékaři přijali návrh vlády a stáhnou výpovědi“, zní titulek v Právu. Ještě že nenapsali „diktát vlády“. Navíc podle premiéra Nečase „Vláda bude reagovat na situaci ve zdravotnictví svým usnesením. To je právně závazný akt vlády podepisovaný předsedou vlády“. Tím uchlácholil odborové lékařské bosse. Podle prezidenta ČLK Kubka končí „otrocká práce lékařů v nemocnicích“ (ten člověk nezažil zjevně zákoník práce za totáče, pak by věděl, co je to otrocká práce). Jinak má pravdu, když říká, že „v českém zdravotnictví už nebude nic jako dřív.“ Máme se opravdu na co těšit. Též MfD se raduje: „Smír. Lékaři zůstanou.“ (Mělo by být lépe „lékaři nám zůstanou“). Jakási studentka mediciny napsala do Práva, že pokud lékaři dosáhnou aspoň části svých požadavků, „bude to v posledních dvaceti letech první případ, kdy lze bez politické podpory dosáhnout svých práv a pohnat zrezivělý systém reforem.“ Slečna si nevšimla, že za požadavky lékařů se sešikovala celá ČSSD, ne že by doktory nějak moc milovala a přála jim co největší platy, ale protože cítila, že skupinka s monopolním postavením v citlivé oblasti (léčba vážně nemocných lidí) může dát vládě pořádně zahulit, zvlášť když se vláda lekne, což se stalo. (Vsadil bych se, že by si odcházející netroufli nechat zkolabovat porodnice a péči o předčasně narozené děti a že by se postupně jejich odpor zhroutil. Byl to ovšem risk, a vláda nechtěla riskovat. Bez rizika se dá jen prohrát). Premiér Nečas, aby zahladil špatný dojem, hřímá: „Jakékoli prostředky musí být získány výhradně reformou zdravotnictví a restrukturalizací systému zdravotnictví.“ Restrukturalizace může být velmi jednoduchá a účinná: vytvoří se jakási pomyslná rampa, na níž budou stát pánové Kubek s Engelem (v tomto druhém případě jsem se málem hned za začátku jména překlepl) a prověřovat individua dejme tomu nad 65 let. Případy, kde lze tušit, neudržovat je při životě povede k zbytečnému plýtvání penězi, půjdou napravo, do institutů jménem např. „Tranquillitas“, kde jednoduchým pojednáním přestanou být problémem odsávajícím peníze. Ostatní dostanou známku, že do další STK (měla by se konat každý rok) je společnost bude ještě tolerovat. Safra, to bude restrukturalizace jako hrom! A splní se tak radostná vize pana ministra Hegera: „Těším se, že konečně začneme pracovat na reformě.“

 

 

Paní Bendová píše v MfD: „Chladně posouzeno: nedalo se o mnoho víc udělat, riziko bylo příliš veliké na to, aby si vláda postavila hlavu a kvůli ZÁSADÁM neustoupila ani o píď. Až by zemřel první člověk kvůli chybějícímu anesteziologovi, až by se prvnímu miminku nedostalo patřičné péče…“ To je typické bránění nedozírným následkům. Protože jsou naši protivníci taková čuňata, že jsou ochotná způsobit smrt a poškození zdraví lidí, nezbývá nám, než abychom jim ustoupili. Ale co když ve skutečnosti taková čuňata nejsou? Co když jenom blafují? Jediný rozdíl mezi nimi a bojovníky proti nedozírným následkům je, že oni nedozírnými následky hrozili, kdežto ti druzí, aniž by se cokoli stalo a aniž by se byli pokusili těm následkům čelit, ustoupili.


A jaká je ideologie českých lékařů? V dnešních LN vyšel pěkný článek MUDr. Marie Korpusové. Text asi nebude úplně reprezentativní, ale je mimořádně kompromitující. Shrnuji: Český stát, respektive jeho představitelé, v posledních dvaceti letech vydírá a terorizuje občany. Stát má v ruce „pistoli“, totiž veškerý mocenský aparát – armádu, policii, justici… a taky poplatná média. Pomocí těchto prostředků vydírá své občany a okrádá je ve prospěch privilegované vrstvy, s níž se dělí o lup. … Pár vyvolených tvořících státně-korporátní mafii parazituje na celé společnosti a pod hrozbou užití mocenského aparátu drží občany pod krkem. Proti tomuto monopolu může uspět jen významně velká (!) dobře organizovaná skupina, protože jedině ta může představovat relevantní protiváhu… lékaři se brání vydírání vládnoucí lůzou, která svoji vládu postavila na korupci, podvodech, lžích a planých slibech. Nechtějí samy sebe ani pacienty nechat zničit zlodějskou mafií… Potud dr. Kortusová. To jde výklad smyslu Velké únorové revoluce (už druhé v našich dějinách), kde v čele všeho lidu stojí už zase „dobře organizovaná skupina“, kterou tentokrát ani nikdo nevolil, bylo by to zbytečné, myslí to upřímně, a svrhne vládnoucí lůzu a zlodějskou mafii. Upřímně řečeno, tyto pseudobolševické žvásty nelze brát příliš vážně. V každém případě si člověk dovede plastičtěji představit, proč se u nás v letech 1945-8 našlo tolik indolentních blbů, kteří více či méně pomáhali bolševikům k moci, ochotně vstupovali do jejich řad a nadšeně plnili jejich instrukce. Boj za vlastní peníze (na něm an sich nemusí být ještě nic špatného, může mít své oprávnění) splývá s osvobozením společnosti zpod utlačovatelského jha. Aby to bylo dokonale směšné, musel by člověk vědět, kolik z těch dvaceti tisíc nemocničních doktorů to opravdu vyznává, a kolik ne. Jenže to se nikdy nedozvíme, spousta si to sice myslí, ale je na rozdíl od dr. Korpusové aspoň natolik inteligentní, že to nevytrubuje na veřejnosti.

 

 

Zcela ve stínu vládního zdravotnického Waterloo je vládní úspěch: vláda se shodla na důchodech, připojištění má být dobrovolné. Důchodová reforma je věc složitá a v zásadě ekonomická, nechci se do ní plést. Jako laika mne v souvislosti s ní napadají jen příliš jednoduché věci: například na základě svých mnohaletých zkušeností si nedovedu představit finanční instituci, do které vložím nějaké peníze a ony tam sedmdesát let zůstanou, aniž by se buď podstatně ztenčily nebo ještě spíš i s tou institucí vzaly za své (v mém případě jde o rozmezí let 1940-2011). Na druhé straně, představa tzv. solidárního systému (peníze se vyberou od jedněch a neprodleně rozdělí mezi druhé) mi připadá výhodná aspoň v tom smyslu, že když se to všechno provede velmi rychle, je jen malá šance, že to mezitím někdo rozkrade. Velmi by mne zajímalo, jak by mohl vypadat systém, který by aspoň trochu eliminoval to první nebezpečí a zachovat aspoň něco z té druhé výhody. Nějak se mi asi nedostává optimismu.

 

http://bohumildolezal.lidovky.cz/



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama