Volební štáb ČSSD

Volební štáb ČSSD Zdroj: Jan Šibík

Bohuslav Sobotka došel osvícení, ale trochu pozdě

Kandidát na předsedu ČSSD Bohuslav Sobotka odpověděl na svých stránkách deset otázek, které kandidátům na post šéfa socialistů dala skupina intelektuálů. Odhalil jen to, co ví každá trochu přemýšlivá babka, která čte aspoň jednou týdně noviny.

 

Sobotka dospěl k různým objevům. „Jazyk, kterým soc. dem. doposud komunikovala svoje programové představy, byl příliš orientován na sociálně nižší vrstvy, přičemž používaný typ argumentace i výrazové prostředky (teatrální politický marketing, „cirkus“) poněkud podceňoval inteligenci i kulturní úroveň voličů,“ zjistil kandidát.

 

 

No ano, aspoň něco. Ještě však nedošel úplného osvícení, protože výraz „poněkud podceňoval“ je eufemismus pro to, co se tehdy dělo. Paměť voliče sice bývá krátká, ale zase to není tak dávno, aby bylo nutné rozebírat, jakou nechutnou a poněkud drahou masáž nám levice představila. A taky zbytečnou, svržení Topolánkovy vlády si mohli ušetřit a tím ušetřit i dost peněz. Dobré je na celé věci aspoň to, že už víme, jaké je ekonomické myšlení lidí, kteří by chtěli tuhle zemi řídit. V podstatě jde o to, že nejdřív nechají Tvrdíka utratit všechny peníze, co strana má a pak, když to dopadne zle, mu spílají. Já nic, já muzikant. Jak pravil kdysi v nesmrtelném výroku přítel Zaorálek, předseda to nepobral. Americký radar nepobral, volební kampaň vlastní strany nepobral, své spolupracovníky nepobral. To Miloš Zeman aspoň čas od času přebral.

 

Na podobné sobotkovské kajícnosti je však potřeba pohlížet s jistou rezervou. Představme si, že by ČSSD byla po posledních volbách schopna udělat vládu. Nebo že by se volby konaly v původním termínu, kdy ještě socialisté neměli takový propad preferencí. Paroubek by byl premiér a Sobotka jeho oddaným ministrem a ani by neceknul. Naopak by chválil otce veškeré levice za to, jak moudře dovedl své stádce k vítězství. Jenomže presumptivní premiér se odebral do minulosti a ke svým hořkým úvahám o nespravedlnosti dějin a je tedy čas odhalit, kde se soudruh dopustil jistých nedostatků. Problém je v tom, že Sobotkovi nemůžeme ohledně jeho upřímnosti věřit vůbec nic. Byl přece od samého počátku u toho. To až dnes na chodníku, jak zahlédne jen stín presumptivního premiéra, přechází na druhou stranu.Takhle se jednou strana zbaví nesnesitelného Davida Ratha, až se jeho osobnostní zvláštnosti, o kterých každý ví, stanou přítěží. Málokdo dnes však o nich promluví. (Tak to píši jen proto, abych jednou mohl sám sebe citovat, že jsem to tenkrát věděl rovnou.)

 

 

„Problémem sociální demokracie je nedostatečný koaliční potenciál. Ten ovšem rozhodně nezvýšíme účelovým nadbíháním stranám současné vlády,“ pokračuje Sobotka v úvahách, které každého napadly už v dobách opozičního řádění ČSSD, kdy Paroubek urážel koho mohl, a nikdo z tehdejšího vedení k tomu neřekl ani slovo. A teď najednou zjišťuje, že komunisté během dvou až tří volebních období údajně zmizí z politické scény a touží po tom, aby se KDU-ČSL a Strana zelených dostaly opět do sněmovny jako případní koaliční partneři.

 

To budou nejdřív muset zeleným vysvětlit, proč se za Paroubka pokoušeli jejich stranu rozložit a z lidovců dělali hlupáky a maskoty a vládli se v zádech s komunisty. Ono přece platí, že kdo podrazil jednou, může podrazit vícekrát. V politice se podráží, to je běžný jev na pravici i na levici. Jenom by se nemělo podrážet příliš. Z novinářského hlediska se na vládu ČSSD, zelených a lidovců už těším. Jen bych jí chtěl raději přihlížet jako zahraniční dopisovatel.