Prmiér Nečas se projevil jako státník, soud zrušil komunální volby v Krupce a Karlu Gottovi by se dalo vytýkat ledasco - stejně jako komukoliv jinému.
Premiér Nečas se opět projevil jako státník: podmínil obnovu důvěry ve vládě tím, že se pan Bárta vykroutí ze dvou věcí: za prvé, že si jeho agentura ABL (jak z okolností vyplývá, za pomoci „zpravodajské techniky“, tj. špiclování a fotografování) kdysi kádrovala politiky na Praze 11 (tedy i, nebo především, politiky ODS), a za druhé, že pro vedení Prahy 11, poté, co zjistila výše uvedeným způsobem, že je košer, prováděla mj. „řízené provokace“ za účelem zjištění odolnosti proti korupci. Pan Bárta se vykroutil, čímž se naplnila slova místopředsedy ČSSD Sobotky, že Nečas už tou výzvou k omluvě dal Bártovi rozhřešení. Jako Jindřich IV. kdysi prohlásil, že Paříž stojí za mši (katolickou, byl původně kalvinista), panu Bártovi stojí vláda nad vnitrem, policií a čím vším ještě, to se uvidí, za nějakou tu omluvu. Tématu se týká naše dnešní glosa. Pan Nečas je nyní spokojen, nechápu proč, byl jen, nevím už po kolikáté, znevážen institut omluvy.
Ústavní soud zrušil komunální volby v Krupce, kde si národní sociálové (Bože, ono to ještě existuje!) nakupovali voličské hlasy. Zákon o komunálních volbách, na rozdíl od ostatních volebních zákonů, to totiž nedopatřením nezakazuje. Ústecký krajský soud se předtím držel litery zákona a zrušil volby jen ve třech obvodech městečka kvůli „nepovolené agitaci“. Soudce zpravodaj ÚS Balík neměl moc práce s plastickým zdůvodněním rozhodnutí: „Takováto absence politické kultury by byla možná pouze ve westernovém příběhu o bandě zlosynů, která chce uchvátit městečko na americkém západě v 19. století.“ Je poněkud tristní, když se podobnými případy musí zabývat Ústavní soud.
Věci veřejné chtějí prosadit, aby majitelé přilehlých komunikací přispívali obcím na uklízení chodníků. Zákon díky tzv. chodníkové novele, kterou prosadil senátor Kubera, nechává odpovědnost na majiteli, povinnosti vlastníků přilehlých objektů nejsou definovány. Pan senátor včera Právu řekl: „Kdo uklízel dříve, uklízí i nyní. Lidé, kteří neuklízeli, nebudou uklízet nikdy.“ Podobně by mohl být zrušen trestný čin krádeže se zdůvodnění: ti co nekradli, nepokradou i nyní, ti, co kradli, budou krást pořád.
Akce Náš exodus, váš exitus je dobře připravena. Podpisové archy se jmény „osobností a veřejnosti“, co lékaře podporují, už prý obsahují třináct tisíc podpisů (ačkoli podle průzkumů veřejného mínění je většina veřejnosti proti těmto vyděračským manýrám). Odpůrci zaspali, já taky, je to naše vina. V životě jsem byl nesčíslněkrát konfrontován s tím, že lidé toho typu, co organizují odchody, měli pré, ale tentokrát bylo možné aspoň se ozvat. Udělal jsem to pozdě a málo. Mělo se udělat víc. V pátek vláda nejspíš na iniciativní návrh Věcí veřejných navrhne kompromis ve stylu moskevských protokolů: nedostanete 3 x víc, ale jen 2,9 x. Ve skutečnosti bylo třeba je donutit k bezpodmínečnému ukončení té sprosté akce bez jakýchkoli podmínek. Nejhorší je, že je to jen začátek.
V Právu udělal Václav Pergl rozhovor s předsedkyní asociace sester Juráskovou. V jedné otázce se odvolává na informace na internetu, podle nichž „asociace zastupuje jen 15 tisíc z 80 000 sester a ostatní se k akci připojit chtějí a také chtějí vyšší platy“. Nu, kdo by nechtěl vyšší platy (já bych chtěl taky vyšší penzi). Já bych zase panu Perglovi namítl, že pacientů je u nás deset milionů. Kolikpak členů má asi „Svaz pacientů“, který vyděračskou akci nemocničních lékařů podpořil?
Na komentářové stránce Práva píše A. Mitrofanov o poměrech v Rusku v souvislosti s teroristickým atentátem na letišti Domodědovo. Nechci nijak zpochybňovat jeho znalost ruského prostředí, ale přesto bych si dovolil dvě poznámky. Za prvé, v sloupku stojí: Většina obyvatel Ruska v sobě nosí ideální vizi cara, z něhož sice jde hrůza, ale který nemilosrdně tepe své papaláše, aby nechali prostý lid dýchat a jakž takž se mít. Jenže dnes se všude… krade nahoře i dole a každá funkce je využívána jako zdroj bezohledné přesily často spojené s násilím.“ Problém je v tom, že výše zmíněná vize cara se na Rusi jaksi neosvědčila, přesněji řečeno ukázala se být mimořádně vhodným, ba dokonce snand nutným doprovodem ke skutečnostem, popsaným v druhé části věty. A za druhé, „nenávidět Karla Gotta, že přišel k bohatství díky tomu, že zúročil svůj mimořádný talent, by mohl jen pomatenec.“ Jistě nenávidět se nemá, nejen Karel Gott, ale nikdo, přesto je dobré připomenout, že pan Gott mohl svůj talent zúročit mnoha možnými způsoby, a všechny, včetně toho, který si vybral, jsou kritizovatelné. Nebo snad už zase ne?
Porodnice čekají krizi, ženy se bojí, zní titulek v MfD. Kdyby se mi podařilo dosáhnout něčeho podobného, styděl bych se. Ale když někdo cílevědomě připravuje akce s podobnými důsledky, nedá se od něho čekat, že by byl vůbec schopný se stydět.
V LN zase píše neurolog Milan Novák: „Odbory jsou založeny na principu agresivního skupinového sobectví. Je to jejich podstata, a je tedy zbytečné podléhat emocím. Nač vytýkat kočce, že mňouká?“ Řekl bych, že odbory jsou postaveny, jako všechny lidské instituce, na prosazování spravedlivých zájmů korektními prostředky. Na principu agresivního skupinového sobectví jsou založeny gangy. A jistě: nelze vyčítat kočce že mňouká, ale lze vyčítat např. lidem, že se chovají jako prasata.
Koalice dnes na neveřejné improvizované schůzce jednala o „mandátu ministra Hegera pro páteční jednání s lékaři“. Cesta ke zvýšení lékařských platů prý vede přes snížení počtu nemocničních lůžek. Platby pojišťoven by zůstaly zachovány a ušetřené peníze by se daly přelít do lékařských platů. Ve skutečnosti dnes a za této situace není ani ten nejmenší důvod zvyšovat platy lékařů v nemocnicích byť by jen o korunu. Napřed musí akci Náš exodus… zrušit. Jakákoli vstřícnost ze strany vlády bude jen projev slabosti a kapitulantství. A bohužel, bude to odpovídat skutečnosti: vláda opravdu slabá je.
