Volil jsem Johna... Třikrát

Volil jsem Johna... Třikrát Zdroj: Jan Ignác Říha

To je bláznivé: Pár tisíc „véčkařů“ chce určovat, co mají dělat ostatní voliči

Přímá demokracie, jak ji propaguje vládní strana Věci veřejné, vede někdy k velkým podivnostem. Například k nastolování požadavků, se kterými voliči jiných vládních stran vůbec nemusí souhlasit. Názor několika tisíc „véčkarů“, který se objeví jako výsledek internetových referend této strany, je tak vydáván za měřítko, jak postupovat dál. Politici VV sice tvrdí, že se nakonec názorem svých příznivců nemusí řídit, ale celý tento postup je nesmyslný.

Například podporovatelé Věcí veřejných teď na internetu odhlasovali, že strana má prosadit, aby důchodové a zdravotnické reformy byly schváleny jako Ústavní zákon. Jenže na to je potřeba ve sněmovně 120 hlasů a ty vláda nemá. Hlasující „véčkaři“ také odmítli sjednocení DPH na 19 procent, jež by mělo sloužit k financování důchodové reformy. Jak reformu financovat, o tom už nehlasovali.


Strana Věci veřejné na své domovské stránce svým příznivcům za podobné hlasování poděkovala a slíbila, že bude o tom jednat se svými vládními partnery i opozicí. Několik tisíc lidí tak bude prostřednictvím  VV opět destabilizovat jednání o důležitých reformách.

 

 

Podívejme se totiž na výsledky květnových voleb do Poslanecké sněmovny v minulém roce. Věci veřejné získaly 569 127 hlasů. TOP 09 jich měla 873 833 a ODS 1 057 792. Obě pravicovější vládní strany navíc chtějí reformy hlubší, razantnější a tedy jiné než VV a její voliči. Pokud se VV tomu nejsou schopny přizpůsobit, tak vládní koalice nemá do budoucnosti smysl. Vládnutí je velký kompromis. Aby si ovšem podmínky vždy diktovala zejména strana s malým počtem hlasů, je nesmyslné.


Věci veřejné se samozřejmě zatím jenom učí vládnout a jejich představitelé se učí, jak postupovat při prosazování svých požadavků. Jenže postupy, které k tomu VV někdy používají, jsou směsicí naivity, zděšenosti ze slabých preferencí (podle posledních průzkumů kolem šesti procent, což je jen těsně nad hranicí volitelnosti) a metod, které nahrávají opozici (ČSSD může spokojeně konzumovat výhody plynoucí z neustálých konfliktů ve vládě).

 

 

Několik tisíc voličů nejmenší vládní strany svými hlasováními na internetu a pod pláštíkem přímé demokracie odmítá respektovat názory voličů TOP 09 a ODS. A nutí k tomu i své představitele, kteří se za podobná hlasování schovávají. Chtěli jsme takovou vládu?