V Českém Těšíně se zřejmě znovu kupčí s hlasy, úmrtím Jiřího Dienstbiera st. se rozkolísal poměr sil v Senátu a všichni prý splácíme dluhy po „rychlokvašených elitách“.
Prověrky probíhají i na ministerstvu vnitra, náměstek Moroz oznámil, že i ministerstvo uvažuje o podání trestních oznámení na plýtvání penězi a neprůhledné zadávání veřejných zakázek, problém má vedení policie, hasičů, a Zařízení služeb pro ministerstvo vnitra. Nepochybuji, že ta obvinění nejsou jen vycucaná z prstu. Problém budou mít dinosauři z ODS, Věci veřejné jsou v ofenzívě. Že by jejím smyslem bylo nastolení pravdy a lásky, tomu ovšem nevěřím. Pan Nečas svého menšího koaličního partnera hrubě podcenil.
Podle politologa Lukáše Jelínka z Lidového domu splácíme dnes dluhy „rychlokvašených elit, které se ČR zmocnily v roce 1992 po drtivém vítězství Klausovy ODS“. Jsem na to blbé slovo alergický. Tyto rychlokvašené elity vystřídaly rychlokvašené elity Havlovy lobby, které tu nadělaly přinejmenším stejně velkou paseku svou spoluprací s komunisty. Jiné než rychlokvašené elity tu po listopadu 1989 nebyly – ovšem kromě těch komunistických, ty byly dlouhokvašené, na kvašení měly čtyřicet let a vykvasily, jak se patří . A asi taky kromě pana Jelínka, ten se jako dlouhokvašený už narodil.
Jakýsi Fred Nicholson gratuluje ze Slovenska českým lékařům z iniciativy Náš exodus, váš exitus, tedy přesněji řečeno Děkujeme, odcházíme. Zdravotnictví má totiž řídit trh. Problém je, že tyhle lékaře neřídí žádný trh, ale odborová lobby, a že taktikou je vydírat pacienty, aby je přiměli porazit vládu (jich, totiž nemocničních lékařů je na to málo). To že lékaři odcházejí na Západ za lepším, je v pořádku, nikdo nemůže říci ani popel. Možnost odejít za lepším patří k naší svobodě. Když ale přijde nějaký krysař z Hammeln a seřadí si je za sebe, je mluvit o trhu nestydaté a směšné (jinak autorovi přiznávám, že v jedné věci má nejspíš pravdu: partnerem pojišťoven by neměli být v první řadě nemocnice, ale pojištěnci).
Úmrtím Jiřího Dienstbiera st. se rozkolísal poměr sil v Senátu, nejde ovšem o nic dramatického. ČSSD ztratila většinu jednoho hlasu, v případě potřeby ji podpoří dva komunisté současní a nepochybně i senátor Doubrava z hnutí Severočeši (komunista bývalý, tj. přesně řečeno bývalý senátor za KSČM). V mnoha věcech se mohou spolehnout na podporu minimálně části lidoveckého klubu (např. při hlasování o stáhnutí zákona o protikomunistickém odboji byla třetina šestičlenného klubu KDU-ČSL pro, třetina proti a třetina se zašila – tomu říkám maximální názorová pluralita na minimálním prostoru. A pokud jde o doplňkové volby, ve volebním obvodu Kladno sice při svém zvolení Dienstbier v prvním kole jen těsně vyhrál nad kandidátem ODS. Oba pak postoupili do druhého kola, kde Dienstbier zjevně získal hlasy poměrně silných komunistů a zvítězil se značnou převahou. To se bude jistě opakovat i teď, i když kandidát za ČSSD nebude mít nejspíš Dienstbierovo renomé.
Marek Kerles píše v LN, že němečtí nemocniční lékaři byli v minulosti mizerně placení (aby si ti mladí vydělali měsíčně mizerných v přepočtu padesát tisíc korun, museli týdně sloužit až osmdesát hodin, jinak dostávali jen necelých jedenáct eur za hodinu (ať počítám, jak počítám, vychází mi to na 45 tisíc měsíčně, aritmetice pana Kerlese nějak nerozumím, chápu ovšem, že to chce mít u doktorů dobré, může se to hodit, jen aritmetika musí stranou). Za poslední tři roky se situace ovšem změnila, jak píše pan Kerles, a to právě díky podobným protestům a nátlakovým akcím, jaké nyní organizuje LOK. Mohl by nám pan Kerles prozradit, kam chtěli němečtí lékaři po tisících (Německo je větší než ČR) odejít za lepším, aby německým pacientům zavařili a donutili je svrhnout kancléřku Merkelovou? A jaký dojem dělalo na německou veřejnost humanistické heslo „Unser Exodus, Ihr Exitus“?
Ministerstvo spravedlnosti dalo veřejnosti k dispozici seznam soudců a státních zástupců, kteří byli před listopadem 1989 v KSČ. Byli na něm jen ti, kteří se přiznali (kdysi v čestném prohlášení), pár se jich přiznalo teď dodatečně, zřejmě z oprávněné obavy, že by to mohlo prasknout. Čemu nerozumím, je, že se na seznamu octlo i pár takových, kteří v KSČ nikdy nebyli. Byli to snad ti, kterým jejich závodní či místní předsedové dosvědčili, že je za členy napsali bez jejich vědomí? Tomu se mi v tomhle případě nějak nechce věřit. Tématu se týká naše dnešní glosa.
