Miroslav Kalousek

Miroslav Kalousek Zdroj: Stanislav Krupař

Lišák Kalousek: Třetí vzadu se směje

Sebevražedný boj s Radkem Johnem, k němuž se z nějaké masochistické pohnutky odhodlal šéf vlády a ODS Petr Nečas, začíná mít jediného vítěze: Top 09 Miroslava Kalouska.

 

Nejenže novou stranu převážně starých politiků, jež si s námi podobně jako VV hraje na legrační schovávanou se skutečným předsedou, nikdo nespojuje s žádnou dosavadní vládní aférou či hádkou, skoro jako by Top 09 působila v jiné vládě; ve voličských preferencích navíc přeskočila ODS, která se pomalu začíná sesouvat do mrtvolného teritoria někdejší Grossovy ČSSD.

 

Ještě pár procent dolů a bude muset ze sklepa taky vytáhnout zlého maňáska typu Jiřího Paroubka. Doufejme jen, že to tentokrát nebude tolik bolet. Pět let s expředsedou ČSSD bylo jak pět let jízdy na ruském kole Václava Kočky.

 

 

Příběh Top 09 je fascinující už od začátku: zničehonic si lidé zamilovali belzebuba Kalouska, jehož tak dlouho a tak rádi nenáviděli. A s ním i ultrapravicový, fiskálně i sociálně přísný program, který u nás do té doby znamenal politickou sebevraždu, ještě než byste ho vůbec vyslovili. Vysvětlení tohoto jevu si jednou určitě vyslouží hlubší psychiatrickou analýzu. Skoro jako když se zamilujete do svého vlastního mučitele, který vám taky nic nedaruje.

 

„Těm projde všechno,“ komentoval to na pražské TV předvolební debatě Boris Šťastný, jinak méně oblíbená tvář pražské ODS.

 

Karel Schwarzenberg tehdy dorazil na debatu s velkým zpožděním, takže celý sál včetně týmu ČT musel čekat na zkoušku. Když se flegmatický a mírně dezorientovaný kníže objevil, ještě napůl spal; řekl, že pil kávu, ale spíš vypadal na něco ostřejšího. Hned jak si sedl, tak znovu usnul. Publikum ho milovalo, i když po vzbuzení moderátorem začal mluvit k úplně jiné věci. Udělat to někdo jiný, vypískají ho.

 

 

Stejné bianco oblibě se Top 09 těší i po volbách. Neškodí jí ani výhružky odborů, ani vydírání lékařů z veřejných nemocnic, které se paradoxně týkají právě jejích ministrů. A Kalousek to dělá velmi chytře: místo aby mluvil nebo hystericky řval jako Nečas, prostě jen z pozadí mlčí.

 

Když ho postavíte vedle štěkajícího Nečase s Johnem, kteří připomínají dva menší psy honící se kolem pomočené popelnice se starou kostí, vypadá on jako lídr. A taky jím bez většího vlastního přičinění je. Kdo by to byl řekl, když chtěl vládnout s komunisty?