Jak by to dopadlo, kdyby nám USA „utáhly kohout“ | Reflex.cz
reklama
nahoru

Jak by to dopadlo, kdyby nám USA „utáhly kohout“

Jan Berwid-Buquoy23. prosince 2010 • 08:00
Jak by to dopadlo, kdyby nám USA „utáhly kohout“
Barack Obama je s prozatimními výsledky summitu NATO v Lisabonu spokojený
• foto: 
ČTK

Momentální vztah USA k naší domovině není zrovna nejvřelejší. V lednu 2009 od nás odešel velvyslanec Richard Graber a jeho nástupce se dosud nedostavil. Co se vlastně stalo nelze z dostupných pramenů zjistit. Na jaře 2003 se velvyslanec Craig Stapleton údajně pohádal s Václavem Klausem a prý prásknul dveřmi. Od té doby začal vát z Washingtonu do Prahy poněkud „studený vítr“. Zdá se však, že zřejmá ztráta důvěry našeho pana presidenta v kuloárech vládních kruhů USA, naše vrcholné politiky vůbec nijak neznepokojuje.

reklama

Při této příležitosti mě zaujal komentář na můj článek v Reflex.cz “Co jsme provedli, že nám Amerika nevěří?“ (10.11. 2010), podepsaný čtenářkou Zdislavou. Cituji: “Jak je možné, že hlava státu za 8 let (!!) nevykonala státní návštěvu U.S., ale ani Velké Británie, ba ani Německa, Francie či Itálie?...Opravdu pořád ještě nepřijde nikomu divné, že všechny tyto státy ignorují prezidenta členského státu EU a NATO? To přece musí mít svůj důvod, viďte? Sem zaměřte, prosím, příště svou úvahu, bylo by to nanejvýš vhodné.“ Paní Zdislavo, já tam tedy svou úvahu zaměřím, ovšem daleko efektivnější by bylo, kdyby tímto směrem zaměřili své úvahy vrcholní politici našeho státu. Dokud je ještě čas! A zdá se, že toho času není nazbyt.

 

Nejde jenom o Klause. Poslední kapkou do onoho pověstného sudu, který začal přetékat,  byla patrně aféra bývalého ministra obrany MUDr. Martina Bartáka. Podle tvrzení velvyslance Wiliama Cabanisse (US Embassy in Prague 2004 - 2006) se prý Barták od něho pokoušel získat nemalou finanční odměnu za transakci s nákladními vozy „Tatra“. Proč ovšem přišel Cabaniss s tímto svědectvím až v listopadu 2010 je opředeno neprůhledným tajemstvím. Kolik takových dalších a skandálních zádrhelů se zatím ještě neprovalilo?

 

Dovolte mi nyní jakýsi malý výlet do oblasti science fiction. Představme si, že bychom totálně ztratili důvěru USA. Nebylo by to nic nového. Už se tak jednou stalo zásluhou Edvarda Beneše v letech 1945-48. Američané - jak prohlásil tehdejší velitel Vojenské mise USA v Praze, plukovník Charles Katek - nás “ponechali svému osudu“. Jinými slovy: Jak by to nyní dopadlo, kdyby nám opět „strýček Sam“ v Bílém domě náhle a bez varování “utáhl kohout“?

 

 

Ono tzv. “ponechání svému osudu“, abych použil slov velitele Vojenské mise USA v Praze (1945-48) Charlese Kateka, by probíhalo přibližně podle následujícího schématu:

 

Během 48 hodin by česká koruna ztratila svojí konvertibilitu. Přestala by být volně směnitelnou měnou. Burza na Wall Streetu v New Yorku by jí vyřadila z indexu. Ostatní světové burzy by se během několika málo minut připojily, aby zabránily prudkému poklesu svých ekonomických kurzů. V Česku by nastal ještě daleko větší úpadek než v době komunismu, neboť česká měna by se stala rázem bezcennou a neexistoval by ani žádný „Sovětský svaz“, ani žádná „RVHP“, jenž by mohli nastávající hospodářskou katastrofu alespoň přibrzdit a udržovat jí v rámci „přijatelné chudoby“. Náš životní standard by se v rozpětí několika měsíců zřítil na úroveň dnešní Kuby nebo dokonce Severní Koreje.

 

Nejenže by neexistovaly devizové prostředky na nákup jižního ovoce jako jsou banány, pomeranče, citrony, ananas atd., což bylo v době bolševické totality naprosto běžné. Vznikl by i chronický nedostatek základních potravin a oděvního zboží. Tyto produkty by byly k dostání pouze na „potravinové lístky“ a „oděvní lístky“. Peníze jako takové by neopravňovali k nákupu bez „lístků“, neboť by v důsledku nekonvertibility ztratili funkci kapitálu a byli by pouze bezcennými poukázkami na směnu za zboží, legitimované “lístkovým systémem“ (válečné hospodářství 1939 - 1945). Zahraniční automobily a náhradní díly k nim by neexistovaly (Kuba dnes). Úniku pracovních sil do tzv. “kapitalistické ciziny“ by se dalo zabránit pouze opětovným spuštěním “železné opony“ (Severní Korea dnes). Pakliže si někdo myslí, že by Evropská unie hnula brvou, tak se zatraceně mýlí. Dopadlo by to s námi stejně jako, když se ČSR v roce 1938-39 spoléhala na spojenectví s Francií, Anglií a SSSR. Nehledě na to, že doposud ani žádnou euro-měnu nemáme (na rozdíl od Slováků). Úpadek koruny by se tedy eurozóny nijak nedotkl. Proč by se tedy měla EU angažovat za ČR a vydávat se v nebezpečí, že jim Washington rovněž „utáhne kohout“?

 

 

Politický systém, připadající za daného stavu v úvahu, může být pouze diktatura. Všemi mastmi mazaná a prohnaná KSČM se za takovýchto okolností dostane poměrně rychle k moci. Jediná alternativa k přežití národa se potom stane absolutní poslušnost a totalita. Nastartuje se nová vlna politických procesů s odpůrci režimu. Začaly by nejdříve skrytě, ale postupem času naprosto veřejně. Opakování 50. let Gottwaldovy éry „vypořádání se s třídním nepřítelem“ by bylo zákonité a nevyhnutelné.

 

Paní Zdislavo, souhlasím s Vámi a dodávám: je svatou a morální povinností každého normálně myslícího občana ČR, učinit vše pro to, aby nám „strýček Sam“ v Bílém domě nemusel „utáhnout kohout“.





Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama