Senátní volby - 2. kolo v Lidovém domě

Senátní volby - 2. kolo v Lidovém domě Zdroj: Tomáš Tesař, Reflex.cz

Poslanci jsou i nadále imunní. Konkrétně vůči všemu

Sněmovna neschválila zrušení doživotní trestní imunity zákonodárců. Koalici chyběly hlasy ČSSD. Socialisté chtěli částečně zachovat přestupkovou imunitu. Vládní poslanci navrhovali ji zrušit úplně.

 

Rozumné by přitom bylo nejen imunitu poslanců omezit, nýbrž jí úplně zrušit. Není totiž pro ni žádný důvod. Jakési opodstatnění mohla mít snad v dobách, kdy se slabá opozice musela třást před mocným panstvem. Ve skutečnosti není důvod, proč by poslanec měl mít více práv než ostatní občané. Spíše by bylo záhodno, aby měli práva přesně stejná, protože jinak jim na jejich dodržování tolik nesejde. Pokud se neubrání zlovůli ani sám zákonodárce, bylo by na místě s tím stavem něco udělat a ne se speciálně chránit.

 

 

Je jedna oblast, kde by mohli mít otcové lidu úplnou svobodu, a to je beztrestnost za projevy na půdě parlamentu, přinejmenším po dobu jejich mandátu. Proč ale není možné měřit alkohol poslanci, který boural? Třeba kvůli tomu, že by byl šikanován policií a byl by tak omezen výkon jeho politických práv a celá demokracie? Kdo tomu věří? Kdy se to stalo?

 

Historie ukazuje, že když chce někdo demokracii omezit, stejně to udělá, imunita sem, imunita tam. Zvláště příznačné bylo třeba jednání komunistického parlamentu, který na podzim 1969 zbavil mandátů poslance, co hlasovali proti pobytu sovětských okupačních vojsk. Zdůvodnilo se to tehdy tak, že dotyčně čtyři provinilce „nelze považovat za zástupce lidu, protože jejich postoje a činnost jsou v příkrém rozporu se zájmy lidu“. A basta. Že by snad v lidu bylo několik procent občanů, kteří mají stejný názor jako ti čtyři, takže ti čtyři mají právo tam sedět, to se neřešilo. K čemu je zastupitelský sbor, který nikoho nezastupuje, na to se radši taky nikdo neptal.

 

 

A to je situace, která se za zlé vůle může kdykoli opakovat a žádná privilegia nebudou nic platná. Ostatně nemusíme chodit daleko až do doby totality. Někdejší předseda republikánů Miroslav Sládek a prezidentský kandidát skončil v roce 1998 dva týdny před prezidentskou volbou ve vazbě, protože vedl nějaké řeči proti česko-německé deklaraci. Sládek byl nechutný populista a je dobře, že v politice není. Jenomže tehdy ho prostě někdo zvolil a jeho odstranění – ostatně dočasné, protože ho nakonec nikdo za nic nestíhal – bylo aktem politické zvůle. Problém je v tom, že když tohle udělají jednomu, udělají to příště někomu dalšímu.

 

 

Ale svou svobodu projevu ať si otcové lidu vyřeší mezi sebou. Jinak by bylo spíše prospěšné, aby si nejen imunitu snížili, ale úplně zrušili. Úplnou fikcí pak je představa, že by se za trestné činy a takzvané přestupky na zákonodárce vztahovala přísnější sazba a rychlejší řízení. Prostě aby na politiky byl přísnější metr. Tak příště si řekneme zase nějakou další pohádku.