Většina lidí si zřejmě myslí, že se už lidovců ve vysoké politice zbavili. Možná je to pravda. Stejně tak se ale může stát, že se třeba ještě jednou vrátí, byť naposled. I když to by se asi stal přece jen zázrak. Jenže jak známo, Ježíš sice křísil mrtvé, ale politické mrtvoly nevracel do života ani on.
Nový předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek pronesl několik hodně citovaných výroků o svých někdejších hudebních zájmech (měl rád Orlík), čímž vzbudil o tuto stranu opět nebývalý zájem. Zatím to vypadalo, že nudou všichni usnou. Jenže nic netrvá věčně. Bělobrádek poskytl také nějaké rozhovory, z kterých je jasné, že myšlenkově už lidovci melou z posledního.
Tak třeba předseda o své straně řekl, že chce být "nesocialistickou alternativou liberálnímu sobectví".
Na druhou stranu se chce vymezovat proti "sociálně demokratickému proudu". To snad ani nemusí. O Janu Pavlu II. se říkalo, že je poslední skutečný socialista v Evropě. Být socialista je sice něco, co je mi osobně cizí, ale je to legitimní způsob jak dělat politiku. V podstatě jsou dvě možnosti, buď se víc přerozděluje, nebo míň přerozděluje. Více státu a méně státu. To ostatní jsou hry se slovy a nálepkami. Sám si sice myslím, že je nesmysl vzít nejdřív lidem peníze a pak jim část z toho s velkou slávou vrátit podle laskavého uvážení vrchnosti, které vždy něco uvázne za nehty, ale jsou i země, kde přerozdělování funguje lépe než u nás. Kdo si na to troufne, ať to zkusí a obhájí si to. Ale nevidím tu žádnou zázračnou třetí cestu. Lidovci se kloní k socialismu a měli by to konečně říct a nemlžit. Ježíš říkal, "vaše řeč, ať je ano, ano, ne, ne". Prostě se přiznat. Není žádný křesťanský socialismus, tak jako není křesťanský Archimedův zákon. Zásada, že vždycky je něco za něco a žádný oběd není zadarmo, platí i v severní Koreji. Ve skutečnosti je každá ekonomika tržní, jenom některé trhy jsou blbě udělané a deformované.
Co si myslet o tom, že předseda Bělobrádek se staví za odborovou stávku 8. prosince? "Odborové svazy nestávkují pouze za své zájmy, ale staví se také za ty, kteří stávkovat nemohou: za rodiče s dětmi, kterým byl snížen rodičovský příspěvek, za lidi s postižením a za nemocné." Postiženým a nemocným bych klidně i přidal, to je ta skutečná solidarita, ale pokud jde o rodičovské příspěvky, jde o absurdní platby. Lidovci se tváří, jako že jsou pro rodinu a sami tomu snad i věří. Jenomže systémem všelijakých dávek a příspěvků rodinu ve skutečnosti rozbíjejí. Stát bere lidem na daních a takzvaných pojištěních, což jsou jen skryté daně, polovinu mzdy. Pak jim poté, co značnou část peněz utratil na své podezřelé a předražené projekty, dá něco zpátky a my to máme slavit. Proč se starat o bližní, když platí stát. Já jsem taky rodič a přišel jsem o polovinu rodičovského příspěvku už dávno. Jedinci, kteří se mě neustále anonymně ptají, v čím žoldu pracuji, mohu říci jen tolik, že v žádném, protože žold dostávají vojáci a já jsem nevoják. Vyšší rodičovská by se mi hodila. Jenomže až se tenhle stát položí, nebude žádná rodičovská, žádné důchody, nebude nic. Protože stát se může zaručit za všechno, ale není nikdo, kdo by se zaručil za stát. Stát zchudne, protože lidé mají málo dětí. Málo dětí nemají snad kvůli tomu, že by byli chudí a nemají na pořízení dětí peníze, ale proto, že děti mít nechtějí. Je to známá věc, čím vyšší životní úroveň, tím méně potomků. A tím méně daňových poplatníčků, co to jednou budou muset táhnout.
Křesťanská strana by ve skutečnosti měla být liberální. Ježíš sice mluvil o rozdávání almužen, jenomže ze svého. Ze svého, bratři a sestry. Proto taky nebyl socialista.
