Život je i v listopadu radost. Nejdřív jsem byl potěšen, že se presumptivní premiér, poslanec a nesmrtelný vůdce Jiří Paroubek přiznal, jak to má s komunisty. Druhá radost přišla hned poté. Jiří Paroubek patří mezi čtenáře webových stránek Reflexu.
Pravda, jak se říká ve filmu Někdo to rád horké, nikdo není dokonalý. Paroubkův příspěvek na jeho webu Vaše věc se jmenuje Špinavost je lhát a tím lhářem jsem já. Taktéž mi autor přisoudil háček do "d" uprostřed mého příjmení, ale to mi nevadí. Jednak i tato varianta mého příjmení v češtině existuje, jednak jsem na to zvyklý ze základní školy. Tam se to tak dělalo. Každý se stylem zařazuje do nějakého proudu a hlásí k nějakému stylu, i přední socialisté.
Ale jděme k tomu, co pan Paroubek napsal. Cituji: „Jakýsi sociolog Janďourek, prý odborník, jehož jméno jsem nikdy neslyšel, se rozčiluje v Reflexu, že prý chci spolupracovat s komunisty. Jak je to jednoduché, když se vytrhnou dvě věty z kontextu a dezinterpretují se.“ A pak cituje ještě jednou ze svého textíku: „Dovolím si formulovat jednoduché politologické pravidlo. ČSSD si bude moci vybrat jakéhokoliv koaličního partnera do své vlády, jen pokud součet mandátů ČSSD a KSČM přesáhne polovinu členů sněmovny. Pokud bude tento součet nižší, bude ČSSD prostě v opozici a pravicové strany vytvoří koalice“. A ještě Paroubek: „Dále pokračuji v textu, že i např. ve Švédsku, kde švédská pravice nemá parlamentní většinu, nepřizvala švédskou sociální demokracii k vládní spolupráci. Stejně tak u nás ve volbách po volbách v roce 2006 a 2010.“
Aby se neřeklo, že necitujeme všechno a vytrháváme z kontextu, ten celý původní text je zde.
A k tomu expředseda ČSSD dodává, že kdyby levice ve sněmovně měla většinu, mohla by si ČSSD vybrat jakéhokoliv koaličního partnera. Paroubek dodává „s výjimkou komunistů“. Protože u těch spolupráci na vládní úrovni zakazuje Bohumínské usnesení.
Jiří Paroubek by chtěl vládnout tak, že by měl vždycky za sebou podporu strany, jejíž členové jsou schopni omlouvat teror a vraždy proti vlastním občanům. Je škoda, že – jak jsem viděl na počitadle na Paroubkově webu – měl jeho článek k okamžiku, kdy jsem na něj kliknul, čtenost jen 180, s Janďourkem co se pro jistotu připojil ještě jednou, dokonce 181. To je ale pořád nějak málo. Nezištně doporučuji, klikejte a čtěte stránky předního socialisty, ať víte, co je všechno možné.
Je to prima podzim. Globální oteplení se vydařilo a pořád je co číst.
