V roce 2005 vyrazil na nejvyšší horu Česka se svým vnukem

V roce 2005 vyrazil na nejvyšší horu Česka se svým vnukem Zdroj: Jitka Žigová

Prezident Klaus to schytal od europoslanců

Tisícovka puberťáků vříská pod úřadem vlády, zmocněnec zmrzačené holčičky z Vítkova hovoří o úmyslu zabíjet a i v Americe existují zdroje, které si nepřejí být jmenovány.

 

Pokud jde o otázku státních maturit, nemám na věc silný názor, a proto jsem se k ní nevyjadřoval, nehodlám to dělat ani do budoucna. Silný názor mám ovšem na to, když tisícovka puberťáků vříská před úřadem vlády „pojďte ven“. Samozřejmě, tisíc lidí má proti čtrnácti ministrům a jednomu premiérovi převahu a může ji dát příslušně najevo i akcí: pojďte ven, ať si to s vámi vyříkáme! Resp. v hrubší podobě pojďte ven, ať vám rozbijem držku! Jde o lynčerský prvek v politice, typický pro společnost nezvyklou na demokracii. Je to zbabělé. Nedivil bych se, kdyby se toho paroubkovci v ČSSD chytli, jako se chytli odborářského demonstrování na český (posttotalitní) způsob, i když ČSSD má sama z doby svého vládnutí negativní zkušenost - psal jsem o tom kdysi v souvislosti s odborářskou demonstrací před ministerstvem zemědělství za premiéra Špidly (článek najdete zde) a nemám k tomu co dodat. Rozdíl mezi oběma akcemi, tou tehdejší a tou dnešní, je jen v kvantitě (a taky v tom, že tehdy zjevně daleko víc rozdovádění demonstranti přece jen aspoň nemočili na budovu ministerstva zemědělství).

 

Zmocněnec dítěte, které zmrzačili a málem zabili čtyři mladí extremisté ve Vítkově, Pavel Uhl, prohlásil před soudem, že vůbec nepochybuje o jejich úmyslu zabíjet. Já nepochybuji o tom, že šlo o krajně ohavné jednání, motivované rasově, a že útočníkům bylo fuk, zda přitom někoho zabijí, nebo ne. To je ovšem sice jen trochu, ale přece jen jiného, než úmysl zabíjet. Kdekdo v novinách demonstruje své rozhořčení. Je to trochu laciné, hnusná podstata činu (i kdyby přímo nešlo o úmysl zabíjet) je zjevná a motivy opovrženíhodné. Ale i vůči těmhle pachatelům je třeba dodržovat zásadu spravedlnosti a úmysl zabíjet prokázat (a ne jen, že museli počítat s tím, že…). Doufám, že se tak stalo.

 

Podle zprávy Jiřího Roškota v Právu existují i v USA „zdroje, které si nepřejí být jmenovány“. Jeden takový zdroj řekl dokonce ve Washingtonu novinářům, že radar v Česku měl sloužit k ochraně území USA, nikoli Evropy, a že nový systém prezidenta Obamy je skutečným příspěvkem k bezpečnosti spojenců. (Zdroj prý byl blízký finalizaci někdejší americko-polské dohody o umístění antiraket.) To první mi připadá jako nesmysl. A proč se ten člověk pod svůj názor nepodepíše? To už panu Obamovi teče tolik do bot, že je třeba ho podporovat tímhle způsobem?

 

„Aktivisté sepsali politikům kodex“, zní titulek v Lidových novinách. Jde aktivisty čtyřech aktivit, které chtějí současné politiky vyhnat a nahradit je novými, aniž by se přitom sami politicky angažovali. Operace to bude velmi složitá, skoro bych řekl akrobatická. Nicméně s vyháněním (např. sudetských Němců) máme zkušenosti a víme, že vyhnaní budou nahrazeni jaksi sami od sebe. Jediný problém, je, proč by ti noví měli být lepší než ti vyhnaní, to se v praxi dost přesvědčivě neprokázalo. Tématu se týká naše dnešní glosa.

 

Martin Weiss píše v LN o tom, že podobné logiky, jaké se dovolávají soudci, by se mohl dovolávat každý (jak prý mohou novináři pořizovat nezaujaté rozhovory s lidmi bohatšími, než jsou sami?). To je laciná demagogie, ani státní zástupci nemohou mít stejné nároky jako soudci, protože jsou jen státní úředníci, a soudci i při svých nynějších platech soudí spoustu lidí, kteří jsou bohatší než oni.

 

Václav Klaus se vyjádřil v tom smyslu, že není přívržencem myšlenky globálního, nadnárodního vládnutí, a schytal to od svého předchůdce v úřadě i od sociálně demokratických europoslanců. Prezident sice jako obvykle přehání (co je v dnešním světě „národní vládnutí“, jde snad o „nadstátní“ úroveň), ale stejně si myslím, že ta věc je s touto výhradou daleko složitější, než si v Bruselu myslí. Krach a následné faktické podstatné omezení role OSN je odstrašující příklad. Realizace něčeho takového je vždycky velmi dlouhodobá záležitost a nemusí se povést, když se věc uspěchá, může mít tragikomické následky.

 

http://bohumildolezal.lidovky.cz/