Ne náhodou začal premiér země své turné v Řecku. Oznámil zde, že Čína hodlá pokračovat v nákupech státních dluhopisů, což se řecký premiér snažil vysvětlit jako projev důvěry (když už ji nemají v dostatečné míře Evropané) k jeho zemi.

Nad to ještě Čína už dříve nakoupila dluhopisy Španělska, které ekonomové považují kvůli ekonomické a rozpočtové situaci za největší hrozbu celé eurozóny. Čína to prý děla v rámci diverzifikace zahraničních portfolií.

Spasitel

A protože eurozóna, jež se právě nestability ve Španělsku bojí jako odborář škrtů, vlastně nemůže svým členům nijak systematicky pomáhat a jen stěží by to vlastně zvládla, Čína vypadá jako požehnání z nebes.

Svou laskavou spasitelskou tvář nastavuje shodou okolností v době, kdy začíná vrcholit obchodně-diplomatická válka s USA ohledně uměle podhodnocené čínské měny. Americká Sněmovna reprezentantů schválila zákon, který Spojeným státům umožňuje podhodnocení měny označit za nedovolený dumping a zavést protiopatření, například ve formě cel.

Jenže věc je komplikovanější. Amerika mohla zasáhnout i dřív a razantněji, jenže Čínu nezbytně potřebuje. Je to totiž jeden z nejdůležitějších kupců dluhopisů zadlužené Ameriky.

V hrsti

A tak zatímco Čína nabízí eurozóně podobnou „pomoc“ s odbytem dluhopisů, zároveň žádá, aby ji Evropská unie uznala jako tržní ekonomiku. Tak by Čína byla poněkud jistější v kramflecích na půdě Světové obchodní organizace při mezinárodních sporech. Navíc by lehce odrazila také stížnosti na svou slabou měnu, které přicházejí z Evropy.

Závislost na čínských velkonákupech evropských dluhopisů se na starém kontinentu může vytvořit velmi snadno, zvlášť když známe evropskou finanční „disciplinovanost“. Evropu by to ale dost oslabilo do případných evropsko-čínských sporů.  Naopak Čína by Evropu měla v hrsti.

Není správné se ale na Čínu zlobit. Z jejího pohledu je to zřejmě rozumná strategie. Státy Evropy se do této situace hrnou samy.

Zaujal vás tento článek? Hlasujte pro nás v Křišťálové Lupě 2010. Děkujeme.