Sláva, dozvěděli jsme se, co mělo být hlavním smyslem víkendové programové konference sociální demokracie v Olomouci. Kamarádi diamantových mozků Lidového domu – odboráři – na ní pohrozili vládě vyhlášením generální stávky. A to v případě, projde-li novela zákoníku práce, umožňující zaměstnavateli podat zaměstnanci výpověď bez udání důvodů.
Přestože jde o výhrůžku víceméně pofiderní (vládní koalice nic takového explicitně nechystá), může nás vést harašení odborářů k mnoha úvahám. Třeba této: Co kdybychom my, z jejichž daní odboráři vedou svůj veselý život, vyhlásili naopak generální stávku jim? Protože se nespokojenci rekrutují především z řad státních zaměstnanců, byli bychom nuceni vést svůj boj jeho prostřednictvím. A co je nejúčinnější? Odstřihnout jej od zdroje financí, tedy našich daní. Přestaňme je platit, dokud stát (respektive jeho reprezentace, vzešlá z voleb), okamžitě neprovede těchto několik úkonů:
- Sníží o několik desítek procent počet státních zaměstnanců a institucí. Zatím se totiž nikde na světě, natožpak u nás, neprokázala přímá úměra mezi efektivitou počtu státních zaměstnanců a výkonem státní správy. Spíše naopak.
- Přestane vyplácet desítky miliard korun na nesmyslné sociální dávky a sníží počet občanů, kterým přerozděluje naše peníze, na nezbytné minimum.
-Mzda zbylých státních zaměstnanců, včetně odměn, se bude odvíjet od výkonu soukromého sektoru, jednoduše řečeno, ten, kdo peníze přijímá, nemůže jich mít více, než ten, kdo mu je formou daní poskytuje.
... že úvahy o neplacení daní jsou utopickými bláboly? Samozřejmě. Generální stávce může vláda čelit daleko jednodušeji: Stačí, aby všichni, kdo se k ní z řad státních zaměstnanců připojí, dostali výpověď. Ostatně, zná někdo lepší důvod?
