Šoumen Kocáb je nezmar, konflikty uvnitř koalice eskalují, ministerstvem obrany hýbe skandál a prezident promlouvá k velvyslancům.
Tématem čtvrtka byl skandál na ministerstvu obrany, kvůli němuž ministr Vondra odvolal náměstka Kopřivu (KDU-ČSL). Téma otevřela MfD, jde o nákup až 25 minomentů od firmy Patria, měl být proveden tak, aby bylo možné se vyhnout výběrovému řízení, a čeští zprostředkovatelé měli být odměněni solidními provizemi. Je zvláštní shodou okolností, že podle toho, co údajně řekl Kopřiva na schůzce se zástupcem firmy Patria (rozhovor MfD „monitorovala“), který celou věc vzápětí nahlásil policii (zvláštní shoda okolností), neměly být personální změny na ministerstvu (odchod náměstka Kopřivy) problémem, protože by tam údajně směřoval Pavel Severa, hádejte odkud, no přece z TOP09. (Vondra potvrdil, že mu TOP09 Severu za náměstka kdysi doporučovala, on ho odmítl). Severa se teď měl stát generálním tajemníkem TOP09 (kvůli skandálu požádal, aby se jeho nominace na funkci pozdržela). V souvislosti s případem premiér Nečas veřejně upozornil na to, že korupce je s ministerstvem obrany spojena od devadesátých let (tenkrát tam byl náměstkem místopředseda TOP09 Kalousek). O „řádné vysvětlení“ Žádá Schwarzenberga, Kalouska, Parkanovou (byla za Topolánka ministryní obrany) současný lídr ČSSD Sobotka. To je ale náhod dohromady: máme před volbami, ODS jede po TOP09, MfD je standardním dodavatelem problematických kauz v citlivé politické době k citlivým politickým tématům a aktivním spolutvůrcem české politiky, kdysi proti (topolánkovské) ODS, teď proti největšímu konkurentu mezitím už zase klausovské ODS. Opozice dělá to, co opozice dělat musí, ale protože nepředpokládám, že by pan Nečas chtěl jen tak beze všeho rozbít koalici a dál už nic, vnucuje se myšlenka, zda už nevzniká plán na další registrované partnerství ODS s ČSSD (i když ODS je formálně v horší situaci, je sice nepatrně, ale přece jen slabší). A že by to všechno nějak nesouviselo s nadcházejícími volbami, tomu těžko uvěřit.
Zmocněnec pro lidská práva Kocáb je svým způsobem nezmar. Jako jediný z ministrů Topolánkovy vlády přežil její smrt, ve Fischerově vládě zůstal i po konfliktu se Zelenými, musel sice podat demisi, ale Fischer ho brzy nato jmenoval do funkce pro lidská práva, tentokrát zmocněnce. Teď premiér Nečas oznámil, že Kocáb nabídl demisi a on ji přijal, Kocáb tvrdí, že mu podat demisi navrhl Nečas, ale on to odmítl. Nato Nečas oznámil, že na příští schůzi vlády navrhne jeho odvolání. Kocáb by se s ním rád ještě sešel, Nečas nechce. To, že pan Kocáb chce být raději vyhozen než odejít dobrovolně, je v podstatě pochopitelné, působí to zásadově, a konec konců spor mezi oběma je (taky) spor zásad. Těžko se ale zbavit dojmu, že přitom premiéra tak trochu zatahal za nos. Nejen z toho důvodu se v tomto případě Nečasovi nedivím, že se tohoto šoumena kouká co nejrychleji zbavit. Hlavní starostí Kocábových stoupenců je zabránit tomu, aby jeho místo nezaujal Nečasův poradce Joch. Nemohu říci, že bych s panem Jochem ve všem všudy souhlasil, ale jeho démonizace je nevěcná a neslušná. Romský aktivista Holomek oznámil rezignaci na práci v týmu pro lidská práva při úřadu vlády (byl by Jochovým podřízeným), protože Jochovy názory jsou za hranicí demokracie. To je silné obvinění a chtělo by doložit.
Je s podivem, že se koalice přesto, že to v ní vře, uměla dohodnout na kandidátovi pro funkci ombudsmana (bývalý ústavní soudce Varvařovský, kandidáti pana prezidenta tedy zůstali stranou). Z té shody je vidět, jak málo je ta funkce důležitá.
A teď to nejlepší. Václav Klaus vystoupil v Praze před českými velvyslanci, text jeho vystoupení přinesly Lidové noviny. Kritizoval „postoj vězící v minulosti“, podle něhož „je pro nás i nadále zásadní hrozbou Rusko, bez ohledu na změny, které v této zemi proběhly a probíhají… Všechny ostatní hrozby jsou bagatelizovány.“ To by mne zajímalo, kdo to říká. Rusko je pro nás potenciální hrozbou, projevilo se to ve věci amerického radaru, za nějž pan prezident v Moskvě nesměle loboval a dostal za to do kožichu. Problém je v tom, že si Rusko nárokovalo právo veta v tom, jak budou země bývalého rudého impéria hájit svou národní bezpečnost, a díky spojené indolenci většiny české veřejnosti a našich západních spojenců se mu uznání toho práva fakticky dostalo. Jsou tu samozřejmě i další hrozby, přinejmenším stejně vážné, které zase bagatelizuje pan prezident (islámský radikalismus), a naopak hrozby více či méně fiktivní, které si pan prezident s oblibou vymýšlí, které hrozbami nejsou, přesněji řečeno nejsou zdaleka tak velkými hrozbami, za něž je vydává: ideologie globálního oteplování, nebo, a to především, „tendence k umělé unifikaci Evropy“, o níž mluvil ve svém projevu. Jde o „prohlubování demokratického deficitu EU, silové prosazování projektů jako je lisabonská smlouva“ (ohrožují prý všechno pozitivní, co bylo v minulých desetiletích v Evropě dosaženo především demokracii a občanské svobody). Problém pana prezidenta je v tom, že některá nebezpečí bagatelizuje, jiná nesmírně nafukuje a přeceňuje. Je to hysterický postoj ke světu, navíc nepříliš uspořádaný. Když vypočítává naše prioritní zájmy, mluví o udržení pevných transatlantických vazeb a spojenectví s USA, o vztazích s Německem a dalšími významnými západoevropskými zeměmi, o vyvážených vztazích vůči Rusku, bez primitivního politického nálepkování minulostí, a totéž platí i o Číně, Indii, Brazílii a dalších. To je nějak moc dobrého najednou, jako když kočička s pejskem vařili dort, chybí tu snad už jen Írán. Svět je ovšem zlý a není možné být zadobře se všemi najednou. „Vyvážené strany s Ruskem“ např., to je moc hezký termín, jen se musí vzít změny, které v té zemi probíhaly a probíhají (nechci je bagatelizovat) trochu diferencovaněji, než to pan prezident dosud dělal. Ty změny jsou už delší dobu změnami k horšímu, a to, že dnešní Rusko je pořád (ještě?) lepší než to Brežněvovo, je dost skrovný výsledek. Pan prezident se opět jednou předvedl jako důstojný nástupce dr. Edvarda Beneše.
Konflikt uvnitř koalice eskaluje, zatím mezi ODS a TOP09. Vedení TOP09 se ohradilo proti Nečasovým výpadům a vyzvalo, „aby dodržoval koaliční dohody a zanechal mediálních přestřelek“. Jde o poznámky ohledně „vykastrovaného zákoníku práce“, o plánu na zřízení státního tajemníka pero záležitosti EU, a o „povodňovovu daň“. Je zcela zjevné, že všechny konflikty vyprovokoval Nečas (s povodňovou daní nejdřív souhlasil). Zjevně cítí potřebu se prosadit zřetelněji jako vůdčí osobnost vlády a reforem, tento způsob je ovšem ten nejnešťastnější (přitom Nečasovy výhrady k Schwarzenbergovým výpadům na Sarkozyho coby rasistu byly do značné míry opodstatněné, a pokud se pamatuji, vypadala někdejší Nečasova koncepce úprav Zákoníku práce líp, než to, s čím teď přišel Drábek). Přesto: celkový dojem z premiérova vystupování je přílišná útočnost. V rozhovoru pro Právo říká: „Akorát někteří kolegové více hledí na podzimní volby a v rámci vlády vidí nikoliv koaliční spojence, ale soupeře.“ To není jen realita, ale taky hezká sebedefinice. Je v presu: pokud v nadcházejících volbách ODS oslabí a TOP09 posílí, bude mít problém ve vlastní straně (možný nástupce pak bude nespíš něco jako Ladislav Jakl a strana se stane důstojnou konkurencí pro paní Bobošíkovou; takový osud si snad přece jen nezaslouží). Podle Factum Invenio (agentura je poměrně spolehlivá, před květnovými volbami zaregistrovala propad ČSSD, i když ne tak citlivě jako SC&C v krajských průzkumech) ČSSD lehounce ztrácí, ODS stagnuje, kdežto TOP09 zřetelně přibrala. Nečasova nervozita může být pochopitelná, hovoří-li straničtí věštci ODS podobným jazykem. O tři procenta ztratily Věci veřejné - ministři VV prokázali jistou bezradnost, pokud jde o R. Johna, je to přímo zarážející). Ukazuje se, že pouhá originalita věrohodnou politickou stranu nedělá.
Ve vnitrokoaličních sporech se VV snaží dělat smířlivou a vyrovnávající politiku. Nečas ovšem, zdá se, zatím nerozlišuje mezi TOP09 a VV: obojí jsou pro něho něco jako ODA. Přitom, když to srovnáme s volbami v roce 1992, výsledky VV jsou dnes o 50% lepší, TOP09 třikrát lepší než výsledky zmíněné pastrany. VV se zjevně chce pokusit o středové a zprostředkující stanovisko, je ovšem otázka, zda jim to Nečas vůbec dovolí.
http://bohumildolezal.lidovky.cz/
Foto: Tomáš Tesař
