Růst německého hospodářství se zařadil na evropskou špici a Německo to okamžitě schytalo od evropských kolegů. Prý šetří příliš a obohacuje se na úkor ostatních.
Ve druhém čtvrtletí roku vzrostla ekonomika našich západních sousedů o 2,2 procenta a meziročně o 3,7 procenta, což je v obou případech druhé nejvyšší číslo v EU (po Litvě, resp. Slovensku).
Brzy přišla závistivá reakce. Nechme teď stranou fakt, že k výjimečnému růstu, který je největší od sjednocení Německa, dopomohla shoda okolností a nelze čekat, že se takový růst stane v nejbližší době německým standardem.
Německo upadlo v nemilost už při vyjednávání panevropských záchranných balíčků, kdy razilo cestu spíše úspornou, než rozhazovačnou. Němci si uzákonili vyrovnaný rozpočet od roku 2020 a chtěli podobné opatření pro celou eurozónu. Tam narazili.
Tendence k úsporám panuje i v německých podnicích. Lucemburský premiér a šéf skupiny ministrů financí eurozóny Jean-Claude Juncker kvůli (relativně) vysokému růstu Německo napadl s tím, že podporuje hospodářský růst na úkor vlastních obyvatel a chová se neférově k ostatním zemím EU.
„Způsob, kterým Německo vylepšuje svojí konkurenceschopnost, bych v naší zemi rozhodně zavádět nechtěl. Když srovnám mzdy v Lucembursku i Německu, tak němečtí zaměstnanci se mohli od začátku měnové unie, tedy od roku 1999, těšit z 12procentního růstu platů. Lucemburčané ale za stejnou dobu získali navíc 41 procent."
A to už na jaře vyzýval německou vládu, aby ihned zvýšila platy.
Vláda má zvyšovat platy? Centrálně? V době, kdy je Evropa zaplavena dluhy všeho druhu? Na příkaz cizince? Zdá se, že Juncker (člen Sociálně křesťanské strany) už žije kdesi v socialistickém ráji budoucí unie.
Trnem v oku se stal úspěšný německý export, který prý dusí ekonomiky dalších států. Německo prý roste na úkor jeho sousedů. Má více podpořit domácí spotřebu, radí zástupci méně úspěšných států. Již dříve francouzská ministryně Christine Lagardeová zase radila, aby Němci snížili daně a obchodní přebytek. Tím prý pomohou nastartovat celou evropskou ekonomiku.
Místo toho, aby se státy pustily do soutěže o to, kdo bude nejkonkurenceschopnější, objevují se nápady, jak konkurenceschopnost utlumit (= aby na tom byli všichni špatně). Umeteme cestu asijským ekonomikám?
