O velké chybě sociálních demokratů, německých civilistech, zavražděných po válce na Jihlavsku a také trochu o velkých nepříjemných... válečnících.
Nový ředitel ÚSTR Daniel Herman přijal zpátky dva vedoucí pracovníky vyhozené poté, co byl odvolán bývalý ředitel Žáček (jde o lidi z administrativy ústavu), a sám odvolal dalšího, který byl naopak po Žáčkově vyhazovu nainstalován. V důsledku toho pak z Vědecké rady ústavu odešel mj. historik Vilém Prečan. Protože jiní odešli po Žáčkově odvolání, přijde zjevně instituce postupně o celou Vědeckou radu. Je zjevné, že za současného stavu české historické obce je podobný projekt jako ÚSTR prostě nerealizovatelný a objektivní posouzení zejména toho, co se stalo v letech 1945-1989, bude možné někdy za sto let. Pak ale už bude zbytečné. A právě proto bude možné.
Je stále zřetelnější, jak velikou chybu udělala ČSSD, když odložila volební sjezd až na březen příštího roku. Ve straně vládne chaos, otvírá se prostor pro minérskou práci expředsedy. Jak se ukázalo za posledních pět let, ten člověk sice nic jiného neumí, ale tohle ovládá perfektně. Výběr předsedy se mění ve frašku, kandidoval se (sám) exministr vnitra Pecina, který vůbec není členem strany, a senátor Dryml, který ze strany málem vyletěl. Slušných lidí v horním patře strany je mi líto, ale zavinili si to svou váhavostí sami. Kromě toho má člověk občas dojem, že největším nepřítelem ČSSD jsou její členové. „Jsem velký nepříjemný válečník“, prohlásil o sobě předsednický kandidát Dryml. První dvě slova sedí, třetí by se dalo nahradit daleko výstižnějším. Vyhlašuji soutěž o nejlepší termín.
V rakouské Die Presse vyšel článek o hromadné vraždě německých civilistů bezprostředně po skončení války na Jihlavsku. Poněkud se mne dotklo, že list to celé bere vlastně jako české selhání (tak pozdě!), a že to vypadá, jako by z toho autor měl tak trochu zlomyslnou radost. Člověk tady má radost, že se o těch věcech konečně otevřeně mluví, že iniciativa vychází „zdola“, od lidí, kteří dnes v oblastech, kde ke zvěrstvům docházelo, žijí, a že policie se záležitostí jak se patří zabývá. Jenže: pak jsem si přečetl v Lidovkách slova rakouského novináře z jiného, regionálního listu: „Ta změna je vnímána velmi pozitivně (změna postoje české veřejnosti k poválečným masovým zvěrstvům, pozn. B. D.),ovšem trochu podivné se mnoha Rakušanům zdá, že se k posledním odhalením masových hrobů a masakrů na německých civilistech vůbec nevyjadřují čeští politici“, a musel jsem mu dát za pravdu. Vlastně ne, nemá pravdu. Nepřímo, ale zřetelně se vyjádřil premiér Nečas k novinářům při návštěvě Berlína. Pokud by prý chtěl bavorský ministerský předseda Seehofer, na jehož návštěvě v ČR kancléře Merkelové zjevně záleží, bavit např. o Benešových dekretech, nemá smysl, aby do Prahy vůbec jezdil. Kdybych já osobně měl panu Seehoferovi radit, velmi bych mu doporučil, aby sem nejezdil, bavit se s Nečasem opravdu nemá smysl. Je to fanatický šovinista a vybarvil se docela pěkně už svým televizním vřískáním v době honu na Smíření 95 (provozoval ho tenkrát ruku v ruce s komunistou Ortmanem). Pan Nečas je sice technicky šikovný politik, ale má velké problémy morální (viz odstřel Mirka Topolánka) a obávám se, že je schopen fungovat jen jako terminál. Za Topolánka se až do posledních měsíců před volbami choval k předsedovi ODS v podstatě loajálně, pak se vrátil ke svému guru na Hradě. Bude mít teď co dělat s Kalouskem (ten je šikovný stejně a je schopný fungovat samostatně, ne jen jako ohon hradního bernardýna)
K článku v Die Presse se v Lidových novinách vyjádřil Zbyněk Petráček podle zásady „Car nám zasolil, i my mu zasolíme“, a autora v podstatě přetrumfl. Jeho text končí bojovným konstatováním kolektivní viny Rakušanů, kteří „neudrželi svůj mýtus první Hitlerovy oběti“ a chtějí ukázat, že to bylo „aspoň jeden za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou“. Ve skutečnosti něco podobného dokázal Petráček v pomyslné soutěži s autorem článku v Die Presse. Vlastně ne, překonal ho. Je to tak těžké, být věcným a neodpovídat na problematický text něčím ještě problematičtějším?
