Petr Nečas a jeho ministři schválili programové prohlášení koaliční vlády. Média přinášejí jeho analýzy a spekulují o tom, kdo si v příštích čtyřech letech pohorší a kdo naopak polepší. Je to sice hra, ale zkusme si představit, kým by vlastně bylo nejlépe v nadcházejícím období vlády Nečase být:
Důchodce. V žádném případě. Zvednou se mi spotřební daně, jídlo i pití bude dražší a perspektiva? Snad jedině smrt.
Státní zaměstnanec? Proč ne, ale takový ráj, jaký jsem zažil v době, kdy vládli ti, které jsem volil, už nezažiju. Dokonce se může stát (pravděpodobnost sice ta 1:8 000 000), že přijdu kvůli nějakým hloupým reformám o místo a budu se muset živit nějak poctivě.
Školák, student. Blázníte? Bude státní maturita, nebude státní maturita? Chystají na mně testování znalostí, školné… fuj!
Učitel. Nechat se čtyřicet let terorizovat zpovykanou a rozmazlenou mládeží za dvacet až třicet tisíc korun měsíčně? Blázníte?
Pacient. Více peněz, méně peněz, poplatky, úhrady, spoluúčasti – kdo se v tom má vyznat? A vůbec, býti pacientem není dobré za žádné vlády, ne?
Rodina s dětmi. Vláda sice chce daňově podporovat rodinu s malými dětmi, ale ať se vláda snaží sebevíc, ty děcka vám budou viset na krku nejméně dvacet let a vděku se od nich nedočkáte.
Umělec. Jistá naděje zlepšení tady kyne. Ministr své práci nerozumí a tak by mohlo něco bokem z jeho ministerstva vytéct do mé kapsy. Ale spolehněte se na to.
Podnikatel. Na první pohled samé krásné věci – žádné zvýšení daní, snazší propouštění z práce, vymahatelnost práva. Jenže – přijdou nové volby, po nich nová vláda… všechno bude naopak a já se stanu štvanou zvěří.
Zaměstnanec. To, co se zamlouvá podnikateli, logicky se nemůže zamlouvat mně. Nejistota, samá nejistota.
Stanislav Gross. Víte co? Ten se bude mít vždycky nejlépe.
