Jiří Paroubek se ve svém blogu na serveru Aktuálně.cz pustil do obrany své ženy. Ta napsala do redakce týdeníku Reflex dnes již legendární smsku obsahující větu „političky stávající koalice se dostaly na svá místa intimním stykem“.
Byla to její reakce na to, že prohrála soud s Reflexem kvůli zobrazení jí a jejího muže v komiksu Zelený Raoul. Bude to zřejmě v sociální demokracii jakási sexuální politická obsese. Už v rámci „Akce olovo“ se před deseti lety vynořil materiál, vzniklý nejspíš v kruzích kolem tehdejšího předsedy strany, který naznačoval, že se jistá přední socialistická politička kdysi zabývala prostitucí.
Teď to tady máme zase - i když jaksi v soukromém balení. Samo o sobě by to sdělení nebylo moc cenné, ani kdyby to byla pravda, protože v rámci platných zákonů se člověk na různá místa může dostávat, jak chce. Potíž je jen v tom, že intimní styky bývají z definice intimní, takže pokud někoho nenecháte opravdu hodně dobře sledovat, nic moc o tom nevíte a musíte si jen domýšlet. Takže nechala někoho Petra Paroubková sledovat, nebo si jen tak vymýšlí?
Obojí je trochu na pováženou. Pokud ví, o co jde, je třeba to říci, aby její slova měla váhu a Jiří Paroubek by ji k tomu měl v rámci své politické pověsti navést. Kdo, kde s kým, jak často a s jakým úspěchem, pokud šlo o zamýšlený cíl. Jinak je to asi jako kdybych poslal Petře Paroubkové SMS, že její manžel je agentem Kim Čong-ila.
O Štěpánu Marešovi tu pan Paroubek píše, že „jeho karikatura, kvůli které jej má žena žalovala, ji ranila na místě nejcitlivějším. A tak to bylo asi i míněno. Díky některým médiím snad každý v této zemi ví, že jsme o našeho prvního společného potomka ve stádiu těhotenství přišli. O to více šokující byl naprosto brutální přístup Š. Mareše a časopisu Reflex během dalšího těhotenství mé ženy. Každý, kdo si někdy podobným traumatem prošel, se mnou jistě bude souhlasit.“
Abychom nechodili kolem horké kaše, samotná SMS paní Paroubkové je dost málo pochopitelná záležitost. Kdyby si Paroubkovi nezačali, nemělo by cenu to rozmazávat, ale budiž. Použít v této souvislosti výraz intimní styk“ svědčí o určitém zatemnění mysli. Jiří Paroubek sice pročítá průzkumy veřejného mínění, ale zřejmě se k němu nedostalo, co si národ od pouliční lůzy až po akademické kruhy myslí o tom, proč ze své paní udělal bývalou paní a ze slečny Kováčové svou paní.
Nabízí se několik hypotéz. Jedna z nich, jinak velmi pravděpodobná, že totiž Petra dokáže neodolatelným způsobem tlumočit, nepatří k těm nejčastěji zmiňovaným. Je samozřejmě také možné, že Petra Kováčová uměla zpaměti citovat spisy řeckých socialistů a předního socialistu Paroubka si tím omotala kolem prstu - a on maximálně vzrušen takovým přívalem levicového světla pozbyl rozumu. A tak bychom mohli pokračovat. Kdyby někoho napadlo, že v celé záležitosti bylo snad něco intimního, tak ať to hned vyloučí. Je přece pravděpodobné, že by Petra Kováčová měla o Jiřího Paroubka nelíčený zájem i tehdy, kdyby byl Jiří chudičkým asistentem sanksrtu na nějaké lokální univerzitě.
Paroubek dále pokračuje: „Chápu, že vrcholný politik je osoba, jejíž profesní, ale především osobní život je vystaven neustálému sledování. S tím jsem se smířil. Ale moje žena Petra není politička. Není, nebyla a nikdy nebude.“
To už je trochu úlet. Zdá se, že ta žena, která doprovázela Jiřího Paroubka na volební mýtinky, byl někdo jiný. Že ta osoba, která pod jménem Petra Paroubková napsala jen letos na Aktuálně.cz pět blogů a chystá knihu, je nějaký novinářský konstrukt. Že blondýna, se kterou společně v píárovém rozhovoru v časopise Týden odpovídal na uctivé otázky a pak se s ní nechal vystavovat na billboardech podél dálnic, bude nějaká „společnice“ najatá Jaroslavem Tvrdíkem. Paroubek udělal ze své ženy živý štít, tak trochu ve stylu Palestinců, kteří své děti posílají do první linie a pak si stěžují, že je něco trefilo.
Paroubek a Paroubková sehráli představení o dvou hercích. Takovým figurám se v mém rodném kraji někdy říká „betlémáci“. Ostentativně se k sobě tulí na veřejnosti a nepřátelsky sledují reakce okolí. Čím jsou semknutější a mazlivější, tím jsou směšnější. Těžko se jim vysvětluje, v čem je problém.
A nakonec ještě jednoho Paroubka: „Tento spor nevede má žena Petra jen kvůli sobě, ale také kvůli dalším občanům této země, kterým se může kdykoliv přihodit něco podobného.“
No, upřímně řečeno, je celkem nepravděpodobné, že by se většině občanů této země mohlo něco podobného přihodit. Taková konstelace, jaká se těm dvěma povedla, zase hned tak často nenastává. To chce určitý talent. Pokud jde o mne osobně, tak já se zastupitelské role paní Paroubkové zříkám nyní i do budoucna.
Jako soucitný člověk doporučuji paní Paroubkové, aby už nic nepsala. Jako novinářská hyena se těším na každý její další řádek. Koneckonců, už je velká, má možnost svobodné volby, pokud jí někdo nebude příliš hecovat.
Všimněte si, děťátko jsem z toho pravicového štvaní vynechal.
