Podle agentury STEM je s výsledkem letošních voleb spokojeno 47 % lidí. To je o 14 % více než po volbách v roce 2006. Pozoruhodné je, že nová koalice už dlouho otevřeně vykládá, kdo všechno dostane méně peněz.
Vládě nic jiného než dělat zlou ani nezbývá. Strany hlásající změny mohly dát vládu do kupy jen proto, že tak většina voličů rozhodla. Socialisté a komunisté stále nemohou pochopit, proč se občané rozhodli takhle — a soudí, že mají vymyté mozky. Ale možná lepší mozky vymyté než zanesené zplodinami různých utopických slibů. Běžný Čech už musel mít pocit, že představitelé levice počali sami sebe považovat za Ježíše, který dokázal rozmnožit chleby a ryby pro hladové jen tak a proměnit vodu ve víno. To by si netroufli slibovat ani Tomáš Halík a arcibiskup Duka, kdyby kandidovali, protože vědí, že přírodní zákony prostě většinou platí.
Jde jen o to, jak dlouho tahle vstřícnost lidu vydrží.
Jak jsme věděli už v době komunismu, každé zdražení potravin a oblečení bylo nutno nějak kompenzovat, třeba zlevněním lokomotiv. Sebrat něco lidem a nic jim nedat, to je sebevražda, kterou může přežít jen totalitní režim — a tak daleko ještě nejsme.
Už za komunistů mi vrtalo hlavou, proč režim z přetopeného kotle lidské naštvanosti občas trochu nevypustí páru. Jsou totiž věci, jež se pro obecné blaho dají dělat zadarmo. Každý rok mohli i totalitní vládci učinit něco proti dojmu, že jde všechno do kytek. Tak například nebyl důvod, proč měla devastující povinná vojenská služba trvat dva roky. Mohla trvat jen rok. Nebo mohli vojáci sloužit aspoň v rámci kraje, a ne stovky kilometrů od domova, a mít jednou měsíčně volno na návštěvu rodiny. S bojeschopností Varšavské smlouvy by se nic nestalo. Stejně tak nebyl žádný důvod, proč nepustit lidi aspoň jednou za rok na Západ nebo nenechat v motoristických časopisech tisknout více článků o formuli 1. Mohli povolit soukromé hospody a krejčovské dílny, víc západních gramodesek. Jak by se nám žilo! Stačilo občanům trochu osladit život způsobem, jenž by vládce nic nestál.
Odpověď je zřejmá – bylo by to něco podobného jako chtít po prasátku, aby létalo jako pták.
Demokratický vládce má být chytřejší. Jenže co má dnes, v těžké době, nabídnout jako úlevu? Svobodu máme a považujeme ji za samozřejmou, zábavy je víc než se dá přežít. Možná by potěšilo, kdyby vrchnost zatočila s korupcí — stejně to mají rozličné „orgány“ (mám rád ten výraz) dělat tak jako tak. Stačilo by jim v tom aspoň nebránit. Nebo by šlo zrušit poplatek na pohotovosti, když tam přijedete s dítětem, to by byl také čin. I idiot snad pochopí, že ve tři v noci nejedete s dítkem do nemocnice pro zábavu. A pokud jedete o půl osmé večer, tak taky ne. Češi jsou také dost závistiví, takže pokud by si otcové lidu skutečně sáhli na své výhody, lid by si to pamatoval.
Ale stačí to jako náprava hořkostí, které na nás čekají?
Ne. Je to marné. Prostě to musíme nějak přežít, šetřit se bude a slibovat už není co. Jde jen o to, že lidé už v minulosti slyšeli, že je potřeba utahovat opasky, a pak museli žít celé roky s pohledem na ty, kteří si utahovali — jenže ne opasky, ale z nich. Náklady transformace nebyly rozdělené zrovna rovnoměrně. I když část nadávání na tuneláře je jen folklór, všelijaká „kultura“ kmotrů prolezla společnost a pro citlivějšího jedince je dost urážející. Vidět, že někteří šizuňkové jsou dnes za vodou, a ještě vykládají, jak se prachů domohli svou pílí, to i v mírném jedinci vyvolává pocity, že si připadá jak anarchista Bakunin.
Ve zmiňovaném průzkumu STEM je pozoruhodné, že nejvíce se výsledek voleb nelíbí lidem, kteří volit nešli. Dobře jim tak. Ten zbytek, jenž volit šel a volil ve výsledku tuhle koalici, ale očekává, že se něco stane. Je to možná na mnoho let poslední šance, že ještě lidé pravici znovu uvěřili a dali jí šanci. Pokud ji pravice nevyužije, za čtyři roky budou její mršinu na poušti dějin ohlodávat supi.
