Boj o ministerstva začal. Lídři vítězných politický stran svedou boj o nejsilnější pozice

Boj o ministerstva začal. Lídři vítězných politický stran svedou boj o nejsilnější pozice Zdroj: ČTK

Petr Nečas jako úplně normální chlápek

Premiér na Hradě, Paroubek ve sněmovně a extremisté v Kyrgyzstánu. Co víc si přát?

 

Premiér Nečas dává důraz na to, že je člověk z lidu. Chodí pěšky, jezdí tramvají, odmítl ochranku. Nevím, k čemu jsou taková gesta dobrá. Kdyby byl jako premiér k něčemu, nebude se normální člověk pozastavovat ani nad tím, že jezdí služebním autem, ani nad tím, že ho hlídají policajti. Jsou to zbytečné ústupky buranům. Během jeho jmenování Klaus prohlásil: „Jmenuji někoho, koho dlouhá léta znám. Koho si vážím.“ To nevěští nic dobrého.

 

První zkouška nového premiéra právě probíhá. Zatímco na Slovensku už ve složení nové vlády pokročili, u nás probíhá řež. Zprávy o obsazení ministerstva vnitra jsou protichůdné. John chtěl původně za jednoho z náměstků někoho z ČSSD, ale od toho je nakonec ochoten ustoupit – není to prý ultimátum (zjevně na rozdíl od toho ostatního). Chtějí též školství, kulturu nebo spravedlnost a místní rozvoj nebo životní prostředí. Pokud dostanou vnitro a k tomu ještě spravedlnost, je to katastrofa a totální kapitulace i ve srovnání s lety 1945-8 (tehdy si čeští nacionální socialisté aspoň tu spravedlnost vůči Gottwaldovi udrželi). John chce mít taky ve vládě Víta Bártu, je to prý dobrý predátor. (Nebo Terminátor? Mně se ty dva filmy pletou.) Situace je ovšem zatím nepřehledná, zda to vnitro dostanou, není úplně jasné. Kdybych měl tlumočit svůj čistě soukromý pocit, cítil bych se o něco bezpečněji, kdyby tam místo Johna (případně Bárty) seděl Bublan. Tématu zápasu mezi ODS a VV o ministerská křesla – tedy stavu z dopoledne dnešního dne - se týká naše dnešní glosa.

 

Paroubkovy paměti, jak se zdá, zatím nebudou. Expředseda ČSSD se stane členem rozpočtového a hospodářského výboru Poslanecké sněmovny. Může být nejen členem, ale i předsedou obou těch výborů? To bychom si opravdu užili. Zaměstnaný bude tak jako tak dost, takže projekt Pamětí se prozatím odkládá. Po bok Winstona Churchilla se i v tomto oboru zařadí později. Škoda, kniha mohla být pozoruhodná. Mistr o ní předem řekl: „Chci psát seriózním způsobem, a ne neurvalým jako Miloš Zeman svoji autobiografii.“ Porovnání by asi stálo za to, muselo by se pracovat s lékárnickými vahami.

 

„Turecko se EU nepustí, spojení se vyplácí“, zní titulek v MfD. Otázka je, zda by se naopak neměla co nejrychleji EU (a taky NATO) pustit Turecka. Dobu, kdy mohla Turecko integrovat, už propásla.

 

Slovenská premiérka hodlá zrušit novelu o dvojím občanství (slovenští Maďaři, kteří by přijali maďarské občanství, měli automaticky přijít o slovenské). To je rozumné a vstřícné gesto, snad by ho neměli v Budapešti přehlédnout.

 

Ruský prezident Dmitrij Medvěděv prý varoval, že zavedení parlamentního systému může v Kyrgyzstánu způsobit, že se k moci dostanou extremisté. Bral bych toto varování vážně, přestože ho říká ruský prezident (v tomto případě nejspíš ví, o čem mluví). Podobným způsobem totiž zapracovali evropští svatoušci na poislámštění Turecka: tím, že vyřadili z politické hry armádu, od Mustafy Kemala posledního garanta sekulárního státu, protože v Dánsku nebo v Lucembursku taky nemá armáda v politice co dělat. Od té doby, co Evropa nahradila skutečné křesťanské náboženství v ničem nezakotveným a po způsobu rakoviny bujícím pseudonáboženstvím lidských práv an sich, pracuje na vlastní destrukci.

 

Bohumil Doležal, bohumildolezal.lidovky.cz