Radek John a ostatní poslanci VV se svezli ke sněmovně tramvají

Radek John a ostatní poslanci VV se svezli ke sněmovně tramvají Zdroj: Michal Šula

Brzděte s tou slušností, pane Johne

Radka Johna prý napadlo, že by bylo možné pokutovat vulgarity ve sněmovně. Pokud to tak je, to víte, zlovolná média kdeco překroutí, tak má John zřejmě pominutí smyslů. Proč? Protože pokud má nějaký smysl poslanecká imunita, pak právě kvůli tomu, co se říká ve sněmovně. Ať si otcové lidu říkají, co chtějí. Proto tam jsou.

 

Co z více či méně chytrých plků v Parlamentu odvysílá televize, je jiná věc. Co uslyší lidé na tamní galerii, také. Tolik mládeže a dětí se tam zase nehrne. Ostatně těžko očekávat, že by někdo z nevinných dítek slyšel z Parlamentu horší slova, než slyší doma od rodičů. Nebude v tom velký rozdíl. Naše společnost má vůbec sklon chránit sotva odstavené kojence od obrázků ňader, přičemž agresívní reklamy několik vteřin před večerníčkem zaměřené na děti nikomu nevadí.

 

Ale zpět k politice. Hlavní problém je v tom, co je to vulgarita. Především Jiří Paroubek a David Rath se dokázali vypracovat v umění být neskutečně sprostí bez používání sprostých slov. Těm by to zřejmě prošlo. Topolánkovské zvedání prostředníku by se zřejmě pokutovalo. To trochu připomíná práci české policie, která se věnuje především měření hladiny alkoholu a měření rychlosti. Proč? Protože se to snadno dokazuje. Sledovat styl agresívní jízdy a přejíždění plné čáry zabere více času a vyžaduje více myšlení.

 

Radek John pravil: „Kdybychom začali s důsledným vymáháním třeba pěti tisíc za urážku, tak by to vedlo ke zlepšení klimatu.“

 

Ale kdo bude posuzovat urážky? Když řekne poslanec: „Vaše intelektuální kompetence není dostatečná, abyste mohl posuzovat návrh tohoto zákona,“ je to samozřejmě urážka. Je to jen jiná forma věty: „Jste hloupý a neschopný dělat svou práci.“ Jenomže nějaký sledovací robot, ať už lidský, nebo elektronický, by jen konstatoval, že nedošlo k použití lidového výrazu pro lidské exkrementy, a výrok je tedy slušný. Kdyby si poslanec náhle ulevil výrokem „do prdele!“, bylo by to neslušné.

 

Ve skutečnosti je to tak, že na světě nejsou slušné a neslušné výroky, ale slušní a neslušní lidé a slušné a neslušné úmysly. Těžko se to posuzuje. Bylo by nejlepší, kdyby se výroky učiněné doma v rodině a v Parlamentu netrestaly, protože to bychom se časem nedoplatili všichni a obecná mravnost by stejně nenastala.