O tom, proč je Miroslava Němcová jako naše Slunce, o dinosaurobijcích z Věcí veřejných, o velikánech vedle Sarkozyho a také trochu o dobrých koncích.
Václav Klaus se rozmýšlí, zda svým bývalým poddaným odpustí, že se mu spustili s Topolánkem. Nechci předbíhat událostem, ale zdá se, že je bude ještě chvilku napínat, a pak se nad nimi velkoryse slituje. To bude radosti na Jánském vršku! Zaplať Bůh, že ta strana dostala ve volbách jen 20 %,. Člověk by řekl, že si snad nebude moci příliš vyskakovat. To, aby tu byla nějaká normální opozice, je ovšem nutností, a ČSSD, jak to tak vypadá, se k tomu zatím nechystá. Neumí to, Paroubek ji to nenaučil. Teď prý chce Topolánek kritizovat období, kdy vedl a kdy odváděl z mého pohledu velmi špatnou práci, prohlásil Přemysl Sobotka. Je zajímavé, že pan Sobotka už ví, co Topolánek bude dělat, a zná zjevně taky východisko: zacpat mu hubu, nemá nárok. Staronová stranická hvězda Miroslava Němcová (vypadá to, že je ve stadiu, které jednou čeká i naše Slunce, vodík už je fuč, spaluje se helium a těleso se přitom neustále nafukuje) vzkázala Topolánkovi: „Vždycky je dobré, když jakýkoli člověk, který chce své straně něco říci, jí to řekne z očí do očí, neboť si myslím, že to patří k naprosto nejobyčejnější slušnosti.“ Já si zase myslím, že k nejobyčejnější slušnosti patří pozvat člověka, který byl značnou část minulého období předsedou strany, na sjezd se všemi náležitostmi a umožnit mu vystoupit. Na Topolánkovi je sympatické, že se aspoň zatím nenechal od svých následníků uplatit. Tím se příznivě liší od Špidly, jenž se kdysi ocitl v podobné situaci. Jinak je pozoruhodné, že se mu za sebou ve straně nepodařilo natrvalo shromáždit žádné lidi, i jeho poměrně blízcí spojenci (Tluchoř, Julínek) se na něj vykašlali. Zdá se, že to pozitivní, co dělal, dělal spíš spontánně a neuvědoměle (že dělal taky velké chyby, je nesporné, ale kdo nedělá chyby).
Mladá fronta Dnes může být spokojená, podařilo se jí spolupůsobit při „normalizaci“ ODS a pánové Šťastný s Dolejšem se na Topolánkovi vyžívají. Servilní přihrávka v rozhovoru s lídrem Nečasem zní: „Celé to navenek působí tak, že on (Topolánek, pozn. B. D.) je zhrzený, protože mu ODS nepomohla s hledáním trafiky.“ Kdyby se pánové omezili na fakta, a ne na spekulace, museli by napsat, že Topolánek žádnou trafiku nedostal. Jestli o ni žebral, a oni mu nakašlali, nebo si o ni prostě neřekl, protože na ni kašle (čtenář si za „kašlat“ doplní správný výraz), je spekulace a v prvním případě navíc taková poloviční pomluva (oni přece říkají jenom, že to tak vypadá, že?).
Přímá demokracie ve straně Věci veřejné představuje jakýsi historický kompromis mezi zásadovostí a pragmatismem. Referendum bude o každém prdu, ale rozhodující jen to zásadní a závěrečné: vstoupit do koalice, nebo ne? Jiná věc je souhlasit či nesouhlasit, jiná věc je zahřívat ministerská křesla.
V ČSSD se sdružuje zásadní protiparoubkovská opozice. Jejím heslem je, že pykat musí nejen předseda, ale celé vedení. Jejími představiteli jsou senátor Dryml a poslanec Foldyna. Ježíšmarjá, to se člověku chce volat: Paroubku, vrať se!
V okolí prezidenta Sarkozyho se nesmějí pohybovat velcí a silní lidé. Prezident je jakýmsi opakem Bedřicha Velikého a Kateřiny Veliké – bohužel, jak se zdá, nejen v tomhle.
Tony Blair, vyslanec EU, OSN, Ruska a USA pro jednání s Izraelem ve věci Gazy (tedy jakýsi Čtyřchamberlain, myslím, že má za sebou lepší politickou minulost), prohlásil: „Politika vůči Gaze by měla izolovat extremisty a zároveň pomoci lidem.“ K tomu bude nejdřív zapotřebí dokázat ty „extremisty“ od těch „lidí“ nějak rozeznat.
Tažení Věcí veřejných proti dinosaurům volbami neskončilo. Nyní přicházejí na řadu dinosauři podnikatelé – pp. Dospiva, Háva (nejspíš aby si pan Kalousek moc nevyskakoval) a Tykač. Omilostněn byl naopak pan Bakala, který se vykoupil relativně tučnou finanční pomocí všem koaličním stranám. Doufám, že záhy přibudou další. Myslím, že by bylo zapotřebí politické a podnikatelské dinosaury, pokud vystrčí nos, označit nějakým odznakem. např. tím středověkým, používaným ve Francii, jak ho známe ze Třech mušketýrů. Totiž lilií vypálenou na rameni (jako decentní člověk nepřipomínám ten historicky bližší symbol z třicátých a čtyřicátých let minulého století). Nelze ovšem přestat u podnikatelů, na řadu musí přijít i novináři a publicisté (i když zde je to vzhledem k panu Johnovi trochu choulostivá věc) a nakonec, jak jinak, tzv. entartete Kunst. Pokud se strana VV zmocní ministerstva vnitra, bude se jí v tomto terénu pracovat velmi snadno. A lehkost, s jakou jí ODS resort zjevně přenechává, člověka vede k otázce: Nejsou VV jen jakýsi terminál občanských demokratů, „exekutiva pro personální politiku“? Mají ve svých řadách spoustu zkušených praktiků (tím nemyslím ty mladé dámy, které se nechávají polonahé fotografovat pro stranické kalendáře).
V LN píší, že se svrženým diktátorem Bakijevem jsou dnes v Biškeku v Kyrgyzstánu na paškále i Američané – „prozatímní vláda je viní z toho, že nad machinacemi bývalého prezidenta a jeho syna přivírali oči, aby si udrželi svou leteckou základnu v Manasu, z níž zásobují svůj kontingent v Afghánistánu“. To je od těch Kyrgyzů obludná drzost, Američani si u nich pronajali základnu, ale to vůbec neznamená, že by se zároveň zavázali, že je budou chránit před nimi samými a jejich zvěrstvy. Pořádek si musí dělat domorodci sami.
„Vyhnat Němce!“ volá v LN Daniel Kaiser. Původně jsem se domníval, že jeho němcožroutství přerostlo v otevřený výbuch šílenství, bohužel se ukázalo, že jde jen o jednoho Němce, a to o dr. Pavla Němce, zařazeného paní Benešovou do tzv. justiční mafie. Ende gut, alles gut, jak říkáme my germanofilové.
Bohumil Doležal, http://bohumildolezal.lidovky.cz/
