Etický kodex Věcí veřejných, kocovina koaličních stran a seznam hříchů Jiřího Paroubka.
Nové parlamentní strany zažívají mohutný příliv členstva. Mohutný znamená 75–100 duší týdně, ale při členské vybavenosti TOP 09 a Věcí veřejných a zvláštních poměrech ve VV, kde mají právo hlasovat nejen členové, ale i ti, co mají VV rádi, se může snadno stát, že se stran zmocní zájmové skupiny, které pak udělají ze zděděného parlamentního zastoupení loutkové divadlo (zvlášť když třeba ve VV by v případě převolení vedení strany neměli zastupitelé strany na vybranou než buď poslouchat, nebo vypláznout sedm miliónů, to je jakési úskalí přímé demokracie podle VV). Strany se brání tím, že prodlužují čekací lhůty na členství a ve VV dovolují hlasovat v referendu o vládě např. jen těm, kteří byli ve straně, případně přihlásili se jako registrovaní partneři strany v okamžiku voleb. Obě strany tuší správně za neobvyklým zájmem o členstvo příliv kariéristů, nicméně zdá se, že rozšiřovat členskou základnu budou moci až tenkrát, když už o členství nebude žádný zájem.
EU hodlá zrušit blokádu Gazy (bude zajímavé, jak to chce udělat, chce vyhlásit Izraeli válku?) a provádět pak kontrolu nákladu lodí mířících do Gazy sama. To je zábavná představa.
ČSSD (respektive její odborný poradce O. Novotný) sepsala soubor hříchů, jichž se dopustil Paroubek a způsobil tak porážku ČSSD. V zásadě mi to připadá jako drzost. Proč mu to neřekli včas a nezabránili mu v tom? To je najednou generálů po bitvě. ČSSD své autoritativní předsedy poslouchá sice občas s remcáním, ale v podstatě na slovo. Ale běda, když neuspějí. Pak na ně svede úplně všechno. Dělat předsedu ČSSD není žádný med.
Koaliční strany mají kocovinu z „kroužkování“. Právem, protože tento systém úpravy kandidátek může vést k tomu, že nejdéle za čtyři roky ztratí vedení strany nad stranou jakoukoli kontrolu. Demokracie, která u nás funguje, je demokracie zastupitelská (na rozdíl od demokracie přímé, jež v úplné, čisté formě nemůže fungovat nikde). Úspěch kroužkování byl rubem úspěchu negativní kampaně, kterou rozvinula ČSSD (vůči všem stranám kromě KSČM) a ODS se po ní úspěšně opičila. ČSSD se podařilo přesvědčit, že její protivníci jsou vesměs nedůvěryhodní darebáci, a proto jim lid přeoral kandidátky. ODS byla v přesvědčování méně úspěšná (VV a TOP 09 negativní kampaň nevedly vůbec), díky tomu na kandidátkách ČSSD došlo jen ke změnám toho druhu, že straničtí papaláši (hejtmani) proskákali na volitelná místa. Voliči si zvolili do čela státu strany, jimž vůbec nevěří, že by měly vedení kompetentní natolik, aby si dokázalo sestavit kandidátky, na což má každá strana v poměrném volebním systému právo. Voliči politice nedůvěřují, sami ji dělat nechtějí, a přitom od ní očekávají zázraky. Myslím, že způsob, jakým byla tato koalice zvolena (přeoráním kandidátek), se velmi neblaze podepíše na její funkčnosti. Má sice většinu 118 hlasů, ale může být nakonec méně akceschopná než Topolánkova vláda.
Věci veřejné navrhly univerzální etický kodex pro všechny poslance Parlamentu. Tentokrát se nepočítá s tím, že kdo jej nedodrží, vysolí sedm miliónů, ale podstata je velmi podobná tomu, co strana údajně vyžadovala na svých kandidátech. Tématu se týká naše dnešní glosa.
Polské úřady obvinily příslušníky elitních ruských bezpečnostních jednotek OMON, kteří zasahovali při ztroskotání polského letadla u Smolenska, že okradli mrtvolu jednoho vysokého polského úředníka o čtyři kreditní karty a zčásti je vybrali. Ruské orgány nejprve zuřivě protestovaly, pak za stejně zuřivých protestů přiznaly, že se sice kradlo, avšak nekradli příslušníci OMON, ale čtyři normální vojáci z posádky smolenského letiště (které se mezitím podařilo dopadnout). Ruská schopnost zuřivým trucováním a odmlouváním udělat z nepříjemného, leč poměrně snadno řešitelného maléru malér stokrát větší, je obdivuhodná. Zbude-li čas, k tématu se vrátíme.
Vládní koalice (přesněji řečeno původně předseda TOP 09 Schwarzenberg) přišel s návrhem, že by předsedou sněmovny mohl být zvolen představitel ČSSD, ovšem jen takový, který bude schopen chovat se slušně. Výhrada je sice po šestiletém vyvádění Paroubka a jeho party víc než pochopitelná, ale zároveň dosti nezdvořilá (nebylo by stačilo říci, že je koalice ochotna se s ČSSD dohodnout na sociálně demokratickém kandidátovi na tu funkci, bez koaličních hlasů přece nemůže být zvolen?). Místopředseda ČSSD to vzal nikoli jako gesto dobré vůle (ztížili mu to), ale jako právo, a požádal o předsednictví v důležitých parlamentních výborech (měl jsem dojem, že ve všech). Jednal tedy po paroubkovsku v situaci, kdy po paroubkovsku jednat nelze (není pat). Zároveň brutálně napadl Věci veřejné. Dělá to proto, že ve skutečnosti o ty funkce zájem nemá a vyhovuje mu spíš výchozí pozice ušlápnutého párii? Přesto považuji z mnoha důvodů za důležité, aby koalice z důvodů taktických, ale i proto, že je třeba přece jen obrátit trend neustále klesající politické kultury, jak se u nás uplatňuje od roku 1990, dostala od vítězné koalice poměrně velkorysou nabídku. Je to naprosto zásadní věc, a proto se k tématu ještě vrátím. Pokud si budou počínat jako sklon v porcelánu, a ještě jako mimořádně nenažraný slon, který zblajzne, na co přijde, můžeme mít jednou v pozici Paroubka dr. Ratha.
Bohumil Doležal, bohumildolezal.lidovky.cz
