Lidový dům se konečně probudil a nahlédl, že něco zřejmě bylo špatně. To bylo patrné z mnoha náznaků už dávno. Mnozí jsme si jen mysleli, že socialisté se svou demagogií u lidu výrazně uspějí a pohroma přijde až časem, ale šlo to rychle. Vedení sociální demokracie se probralo jako poslední, když z celého slavného tažení zbyla jen faktická porážka, obrovské dluhy a oschlé chlebíčky z neuskutečněné oslavy.
A tak se opět začalo mluvit o modernizaci.
Politolog Lidového domu Lukáš Jelínek řekl tuhle v rozhlase: „S projektem modernizace před lety nepřišel nikdo jiný než - Jiří Paroubek. Navrhoval kvóty pro ženy, přímé volby funkcionářů na všech úrovních nebo třeba utváření klubů sympatizantů při ČSSD.“
To je skutečně bomba, ale taková spíš jako silvestrovská rachejtle. Už ten slovník naznačuje, která bije: přímá volba předsedy, kvóty pro ženy, volby všech funkcionářů, kluby sympatizantů. Pro ty, kdo za sebou v letech 80. ještě tahali kačera na provázku, je třeba připomenout, že takhle to vypadalo za časů Gorbačovovy perestrojky, čili přestavby. Oživování starého systému bylo stejně nadějné, jako pokusy oživit některého ze zmrzlých sibiřských mamutů. Pořád se nehýbal a nehýbal a jak se kolem oteplilo, hned se začal rozkládat. Jak udělat kvóty, jak poskytnout umělé dýchání tuhnoucím funkcionářům, kde honem sehnat aspoň nějaké fanoušky, když už se do samotné strany nikdo moc nehrne.
Věřit Sobotkovi modernizaci je to samé, jako věřit ji Štrougalovi nebo Adamcovi. Všichni kolem Paroubka přece byli u toho, když vedl stranu do bažiny izolace a neúspěchu. Zpackal to shozením Topolánkovy vlády, spletl se s odkladem předčasných voleb. Že to přeháněl s agresivitou a oním zvláštním uměním být sprostý bez užití sprostých slov, mu celkem nelze vyčítat. To nebyla taktika, on je prostě takový. Ale celé vedení ČSSD stálo při jeho dlouhodobém řádění poblíž a nikdo se neodvážil ani ceknout.
Všimněme si, jaké pseudoproblémy teď socialisté řeší. Místo hledání programu moderní strany spekulují, jak „oslovit mladé“. Přesně takhle napadlo na konci 80. let komunisty, že se jim mládež nějak vymyká, a to ne jen nějaké vlasaté nepřizpůsobivé živly, ale skoro všichni. A tak vymysleli, ale to skutečně až když se v přesýpacích hodinách historie režimu odsypávala poslední zrníčka, že by třeba v SSM mohli být i mladí věřící. Jako by to někoho zajímalo.
Příznakem konečného rozkladu je, že najednou povstávají funkcionáři a volají: „A teď ještě lépe a efektivněji!“ Přitom byli celou dobu u toho, kdy se věci dělaly pomalu a neefektivně. Proč? Protože to pro ně bylo výhodné a doufali, že se ještě chvíli svezou. Pak se kára zadrhla.
Prošel jsem levicové komentáře z posledních dnů. Příčiny porážky levice už byly odhaleny všelijaké. Dokonce se už smí mluvit o Paroubkových chybách, což je značný pokrok, i když asi takový, jako kdyby Severní Korea zveřejnila, že Kim Čong- ila bolely zuby. Paroubkovým problémem bylo lhaní a podrazáctví a problémem jeho okolí mlčení. Navazovat na Paroubkovu modernizaci je stejně nadějné, jako když chtěl Gorbačov navazovat na leninské tradice raných 20. let nebo různí marxisté na myšlení mladého Marxe. Prostě dát GPS do Moskviče je taky modernizace a je to jistě lepší než nic. Sledovat tohle dění bude jistě zábavné, ale průběh bude asi trochu tragikomický.
