Tři možnosti Václava Klause | Reflex.cz
reklama
nahoru

Tři možnosti Václava Klause

Bohumil Doležal7. června 2010 • 14:20
Tři možnosti Václava Klause
"Je to obrovské neštěstí. Byl to skutečný přítel," řekl prezident Klaus
• foto: 
ČTK

O zmatku u sociálních demokratů, nedomyšlenostech Radka Johna a české sebelásce.

reklama

 

Václav Klaus měl tři možnosti: buď rovnou jmenovat Nečase premiérem, nebo ho pouze pověřit sestavením vlády, nebo konečně nedělat nic a vyčkat dalšího vývoje situace (pověřit jmenováním vlády Sobotku by nemělo valný smysl. Sociální demokrati se nemohli domluvit ani na tom, zda o to vůbec stojí; byla by to zbytečná ztráta času). Prezident se rozhodl pro prostřední z možností, logicky poukázal na to, že není třeba spěchat, Fischerova vláda setrvá ve funkci ještě tři týdny, a navíc jednání mezi potenciálními koaličními partnery ještě nepokročila natolik, aby bylo možno vládu jaksi „nastolit“. Klaus ovšem chce mít taky celý proces pěkně pod kontrolou, Nečas mu jistě půjde ve všem na ruku, ale ty dvě ostatní strany musí trochu napínat. Pokud chce, aby ho poslouchaly.

 

V sociální demokracii panuje zmatek. Paroubek se pomalu vzpamatovává z volebního knokautu a začíná se plést do stranického života. Vystoupil před novými poslanci ČSSD s analýzou špatného výsledku strany. Mohou za to přirozeně média, a pak hlavně „neskutečně drzý a nestoudný“ Radek John. Toto zaujetí zrovna proti Johnovi je poněkud nesrozumitelné, vypadá to, že z něj chce udělat druhého Čunka. Opakovat podruhé tutéž fintu je ovšem poněkud riskantní. V každém případě si ČSSD, vznikající koalice a celá ČR s Paroubkem ještě užije, je to člověk posedlejší, a proto taky houževnatější než Zeman. Nedovedu si ale představit nic jiného, než že svou úporností ČSSD posléze zničí.

 

Sociálnědemokratičtí hejtmani dostali volnou ruku, zda hodlají dále proplácet regulační poplatky ve zdravotnictví, nebo ne. Proplácení poplatků kritizovala EU a k Ústavnímu soudu míří stížnost. Není jasné, zda se bude ještě před podzimními volbami (v září) konat předčasně sjezd ČSSD, nebo zda se sejde až v původně předpokládaném jarním termínu. Proti předčasnému sjezdu je řada funkcionářů strany, protože se obávají, že by to stranu před volbami mohlo destabilizovat, a proti se vyjádřil i Paroubek. Předseda by v tom případě musel být zvolen přímo: nechce se Paroubek obrátit k sociálnědemokratickému lidu, aby ho povolal zpátky? Podle MfD existuje, a to odedávna, velké napětí mezi dvěma hlavními kandidáty na funkci předsedy, Sobotkou a Haškem. Zatímco Sobotka zastupuje tu část strany, která zůstává loajální k Paroubkovi, Hašek představuje „obrodný proud“, skupinu, která kritizuje soudruha Paroubka za některé chyby, jichž se dopustil. Pohled na kočkující se sociální demokraty by mohl být v příštích týdnech dosti zábavný, pokud se ovšem připravovaná koalice nesesype. Zatím to na to ještě nevypadá.

 

Izraelský prezident Peres poděkoval předsedovi Senátu Sobotkovi za podporu izraelskému zásahu proti „aktivistům“. Vypadá to, že jen málokdo se vyjádřil tak jednoznačně jako předseda Senátu, v tom případě asi Sobotka zaslouží uznání. České komentáře ke konfliktu jsou velmi obojaké, např. Zbyněk Petráček se v LN snaží „vyvažovat“ mezi těmi, co Izrael velebí, a těmi, co ho pranýřují. Nevím, k čemu je dobré takové chytrácké vyvažování, vaše řeč budiž ano ano, ne ne, kromě toho jediný, kdo Izrael „velebil“ jsem byl já, navíc pouze na lidovkách.cz. Tak to měl pan Petráček napsat přímo. Že se v tak vyostřené situaci stávají věci, které lze kritizovat, je pochopitelné. V okamžiku, kdy to vypadá, že celá Evropa je připravena Izrael odepsat, mne ani nenapadne psát „vyváženě“, protože bych to považoval za prasárnu. Stejně jako v případě ruského útoku na Gruzii, vlastně ještě víc, protože tenhle případ je naléhavější a kritičtější. Celá provokace probíhala pod taktovkou Turecka, Turecko se teď rozhodlo prakticky přerušit s Izraelem diplomatické styky. Je ještě rozdíl mezi Erdoganem, Gülem a Ahmadínežádem? Tedy jiný, než že Turecko je vyzbrojeno kvalitními západními zbraněmi?

 

Radek John připustil v rozhovoru se svým někdejším kolegou z Novy Jankem Kroupou, že některé věci v programu jeho strany (např. odvolatelnost soudců, formulace role „agenta provokatéra“) nejsou úplně domyšlené. Taky nenašel odpověď na argument, že jeho strana dostala důvěru od statisíců lidí a teď má o její účasti ve vládě rozhodovat sedmnáct tisíc členů a sympatizantů. Zmohl se jen na to, že když členstvo vládu neodklepne, složí mandát. To bude muset, ale hlavně proto, že se podílel na budování populistické a nesmyslně nafouknuté koncepce „přímé demokracie“, která fakticky blokuje činnost strany (já ovšem jsem optimista a věřím, že internetoví členové a sympatizanti VV se zachovají způsobně).


Věci veřejné se ovšem obuly i do „dinosaurů v byznysu“, shodou okolností jsou to ti, kdo nesympatizují s nimi, nýbrž s jejich koaličními partnery. Stejně jako se nemají byznysmeni co plést do politiky, nemají se politici co plést do byznysu a rozhodovat, kdo je dinosaurus a kdo ne. Je to jako v Rusku, chtějí si připravit své Chodorkovské, aby je pak lidé pana Bárty „pacifikovali“ (prezident Beneš říkával „vylikvidovali“)?

 

Maďaři si podle paní Sodomkové v dnešní MfD prý poprvé připomenou Trianon jako „den ukřižování Maďarska“. Paní Sodomková, mírně řečeno, nemluví pravdu. Takhle pateticky si připomínali Maďaři (někteří) Trianon mezi dvěma světovými válkami. Taky nejde o památný den „maďarské tragédie“, nýbrž o den „národní soudržnosti“, a to proto, že Trianonskou smlouvou nepřišli Maďaři jen „o značnou část území“ (o velkou část území přišli právem), taky o třetinu maďarského obyvatelstva. Ti lidé se počítají k maďarskému národu, nikdo jim v tom nezabrání, a přitom nesmějí žít ve svém státě. Diví se paní Sodomková, že jsou z toho trošku nervózní? Přitom bylo tehdy (ne teď, teď už je na to pozdě a nikdo rozumný, samozřejmě ani Fidesz, to nechce) možné vytyčit hranice podle zásady sebeurčení národů, na niž se vítězové odvolávali, hranice ne sice úplně spravedlivé (to v takových případech nejde nikdy), ale o hodně spravedlivější, než jsou ty dnešní. Česká snaha stavět se nad věc a vyvažovat je nestoudná, protože Češi (ne Slováci) se z velké části zasloužili o to, že trianonské hranice jsou takové, jaké jsou. A je například nehorázná drzost srovnávat politickou situaci v Maďarsku s tou na Slovensku, extremisté jsou na Slovensku součástí vládní koalice, kdežto v Maďarsku jsou v opozici. Atd. Musím říci, že ač mám k článkům Luboše Palaty spoustu výhrad, něco tak otřesného jako tahle osoba by, myslím, nezplodil – i když dnes v LN asi třikrát opakuje, že v Maďarsku je dnes výročí Trianonu „státním svátkem“, což není pravda, je to jen „památný den“, což je totéž jako u nás „významný den“.


České noviny mají v posledních dnech zvláštní zálibu v otiskování textů různých izraelských Ezrů Poundů kritizujících zásah izraelské armády proti „humanitární misi“ na pomoc Gaze. Amos Oz např. v dnešní MfD píše: „Jenomže Hamás není jen teroristická organizace. Je to idea, byť zoufalá a fanatická, která vyrostla z bídy a frustrace většiny Palestinců.“ To je dobré. Pro názornost si to přepišme: „„Jenomže NSDAP není jen teroristická organizace. Je to idea, byť zoufalá a fanatická, která vyrostla z bídy a frustrace většiny Němců.“ Je to svým způsobem pravda. Jenom bohužel ne úplně celá. Je třeba připočíst miliony padlých v druhé světové válce a miliony obětí holocaustu. Ovšem v době, kdy ušlechtilí intelektuálové v Evropě vedli podobně blbé řeči, jako je ta upravená varianta Ozova výroku, se ještě nevraždilo po milionech. To je ale ani trošku neomlouvá. Měli být schopni si to předem spočítat.

 

K maďarskému zákonu o národní soudržnosti se společně vyjádřili prezident Klaus a premiér Fischer. Nevím, proč má Fischer něco podobného ještě zapotřebí, má to přece „za pár“. Prohlášení je nehorázná drzost, k problému se vrátím, dnes už nestíhám.

 

Krajští hejtmani se rozhodli, že kraje přestanou nejpozději od konce června platit za pacienty regulační poplatky. Tím se hroutí tažení ČSSD proti poplatkům, kdysi hlavní fronta boje proti Topolánkově vládě a ODS. Jak by ne, poměr sil na politické scéně se, jak se zatím zdá, výrazně změnil.

 

Objevuje se spousta spekulací o obsazení resortů v budoucí vládě. V podstatě je zatím zajímavé jen to, vzdá-li se ODS ve prospěch Věcí veřejných ministerstva vnitra. Kdosi napsal v MfD, že tento silový resort bývá vyhrazen nejsilnější vládní straně. V tomto případě by tomu mělo být tím spíš, že Věci veřejné jsou strana v podstatě revoluční („ani napravo, ani nalevo, nýbrž vpřed“), i když jistě ne komunistického typu, a tato strana je schopna, jak dokázala, si poměrně rychle zorganizovat vlastní bojůvky. Zda přitom ministrem bude formálně John, nebo Bárta, je fuk. ODS se zřejmě vrací k ortodoxnímu „klausismu“ a věří, že všechny základní politické záležitosti zařídí neviditelná ruka trhu. Jen aby je poněkud přece jen více viditelné ruce pp. Johna a Bárty poněkud nezaskočily.

 

Jiří Paroubek označil předsedu VV Johna za „drzého, nestoudného lídra, demoagoga a populistu“. Měl by být opatrnější ve formulacích, vypadá to skoro jako sebedefinice. Jinak se ve straně formuje zjevně protiparoubkovská skupina (Hašek, Pecina, už si přisadil i Jaroslav Foldyna). Myšlenkou případného Paroubkova návratu není prý nadšen ani Bohuslav Sobotka. Jenže Paroubek, jak to vypadá, chce dělat to, co dělal Zeman maskovaně, docela přímo a otevřeně. Jinak to neumí.

 

Podle agentury CVVM mají Češi ze všech národností žijících v ČR nejraději sami sebe. Už sám fakt, že to agentura zcela vážně uvádí, je krásný projev národní hrdosti a sebevědomí. Druzí jsou Slováci, kladně jsou hodnoceni ještě Řekové (řekl bych, že už jich tu moc není), Židé a Němci (dtto). Ti, co je jich víc (Ukrajinci, Rusové, Vietnamci), jsou na tom podstatně hůř, na posledním místě se drží jako obvykle Romové. Těch je nejvíc a je to reálný problém, na němž zatím všechny vlády ztroskotaly. Problémy řešit neumíme, protože způsoby, které jsme používali v minulosti (a tehdy to prý bylo OK), dnes už nejsou použitelné. Neměli by se Romové někam odsunout? (Výslovně upozorňuji, že to myslím ironicky.) Ostatně už to jakási divoká pidistrana kdysi navrhovala.

 

TOP 09 navrhuje vystřídat Pavla Béma ve funkci pražského primátora bývalým ředitelem pražské zoo Petrem Fejkem. Dobrý nápad, mělo by to i jakousi symbolickou hodnotu. Pan Fejk je ze svého minulého působiště nepochybně vybaven zkušenostmi, které by se mu v primátorské sesli velmi hodily.


Hovoří se o velkých personálních změnách v ODS. Jak by ne, topolánkovští revizionisté a oportunisté byli poraženi a je možné se opět vrátit k reálnému klausismu. Bude zajímavé sledovat, dokáže-li TOP 09 aspoň v zahraniční politice zabránit nejhorším klausovským excesům.

 

V MfD opakují (šifra „sod“, kdo to asi bude?), že Maďaří dosud teskní po někdejším území. Prdlajs, teskní po těch čtyřech až pěti milionech Maďarů, kteří se ocitli i se svým územím v cizích státech, a ti Maďaři zase teskní po Maďarsku. Je to tak těžké pochopit?

 

Pavel Novotný píše zase o tom, že Turecko se kvůli konfliktu s Izraelem může odklonit od Evropy. „Je těžké si domyslet, jak by se projevil turecký odklon od Západu. Jisté je jen jedno: Evropa by tratila.“ Proto je třeba skřípnout pořádně Izrael. A kdyby o něj Evropa náhodou při tom skřípání přišla, nic se neděje, netratí zdaleka tolik, jako kdyby tratila Turecko. (Přitom Evropa už Turecko ztratila, jen o tom zatím ještě neví.)

 

Čína odkoupila „na zkoušku“ od Ruska dva exempláře letounu Su-33 pod záminkou, že hodlá vzápětí nakoupit dalších padesát. Pak si to rozmyslela, objednávku zrušila, dodané kusy rozebrala, důkladně okopírovala a teď je vyrábí levněji jako svůj vlastní výrobek. Rusové mají vykutálené, a hlavně učenlivé „strategické partnery“. Pamatuji se, že podobným způsobem kdysi oni sami, když si říkali ještě podle pana Palaty správněji Sověti, naložili se softwarem počítače třetí generace IBM 360 (nebo až 370, už se přesně nepamatuji), celý ho ukradli a vyrobili si k němu vlastní hardware, o němž nedovedu posoudit, zda byl ukradený rovněž celý, nebo jen zčásti, neb v této věci nejsem znalcem (u počítače IBM 360 jsem pracoval jako programátor a systémový programátor patnáct let, a tak o tom něco vím). Jediný rozdíl bude zřejmě ten, že to ruské dílko moc nefungovalo: většinou se každá úloha musela provést dvakrát. Když se ji dvakrát podařilo provést až do konce (což nebylo pravidlem) a výsledky byly shodné, považovalo se to za OK. Pokud nebyly, pustila se úloha ještě jednou a výsledek byl považován za správný, pokud se shodoval s jedním z předchozích. Obávám se, že čínští „strategičtí partneři“ jsou v kopírování pečlivější a úspěšnější.

 

Velké státy EU prý (podle Luboše Palaty) „v posledních dnech důrazně upozornily slovenskou i maďarskou vládu, aby konflikt dále neeskalovaly“. Podle „citovaného diplomata“ mělo jít i o Polsko. Při povaze polsko-maďarských vztahů (jsou tradičně mimořádně přátelské) bych se tomu hrozně divil. Že Francie i Německo strkají hlavu do písku, tomu bych se nedivil. Mají hrůzu cokoli měnit, a když už, tak co nejnemožnějším způsobem: díky tomu máme dnes v Evropě např. dvě Albánie. Nemyslím si, že by se měly změnit slovensko-maďarské hranice. Jen že by se měl v první čadě změnit přístup slovenské vlády, v níž sedí mj. extremisté ze SNS, k Maďarsku. Pan Palata rovněž pořídil rozhovor s primátorem Komárna, který měl říci: „Maďarský národ je ale v každém případě poslední, kdo má z trianonské dohody negativní věci.“ Hrozně bych se divil, kdyby něco takového řekl a rád bych viděl, jak vypadá originál (patrně slovenský, protože pan Palata neumí maďarsky ani slovo).

 

Bohumil Doležal, bohumildolezal.lidovky.cz



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama