Někdy se až dětsky divím, že ti lidé, o kterých čtu a sám i píšu, vlastně skutečně existují. Je to, jako kdybych na ulici potkal pověstného otce Brůnu z případů majora Zemana nebo primáře Sovu.

Tak dlouho už jsou s námi, že vlastně vůbec nepamatuji svět, v němž by komunisté nebyli. Považuji je za něco takového jako mraky nebo bláto, nic se s tím nedá dělat. Vždycky dostanou svých dvanáct nebo kolik procent, ať už se proti nim bojuje, nebo se je někdo snaží kultivovat, což je asi jako kultivovat kyselinu sírovou, aby vznikl homeopatický kefír. Proto jsem se tak podivil, že vůbec dělají nějakou kampaň. Možná se po dvaceti letech v opozici člověk přece jen trochu nudí. Vláda nikde, revoluce nikde, prostě otrava.

Zjevení živého Dolejše mě přivedlo k tomu, že jsem se začetl do komunistických Haló novin, abych viděl, kam už předvoj lidstva dospěl. Nebylo to špatné. Především článek se slibným názvem Rada levicovému voliči.

„Řadu našich čtenářů štve líbivá propaganda ve prospěch pravice,“ konstatuje spokojeně autor (šifra ku). A pokračuje: „Lákání mnohých obchodníků na to, že když jim volič odevzdá hlasovací lístek KSČM nebo ČSSD, dostanete pivko zdarma nebo třeba desetiprocentní slevu na cokoli. Jak se zachovat?“

To je skutečně zásadní otázka, kterou je třeba řešit, protože levicový volič tápe. (Kdyby netápal, tak by se přece neptal.) Osvědčená řešení, totiž hospodského zavřít a hospodu znárodnit ve prospěch všeho lidu — stejně jako třeba katedrálu —, zatím nelze. Též zatím nelze zrušit pravici, protože všechno má svůj čas. Je tedy třeba svést vnitřní boj – pivo, nebo hlas levici? Boj zbytečný, jak Haló noviny nakonec úlevně zjišťují. Novou sadu lístků si může volič vzít znovu ve volební místnosti. „Okrsková komise nezkoumá, proč jste přišli využít své aktivní volební právo, ve kterém nikdo nesmí být nijak omezován, bez hlasovacích lístků … možná že jste některý z nich vyměnili za pivko nebo slevu na koncert či sportovní náčiní. Asi by se to dělat nemělo. Ale kde je nabídka, bývá i poptávka. Takže jedno pivko a dost. Žádné korunky pravicovému hospodskému navíc.“

Takže to není tak zlé, jedno pivo ještě neznamená zradu světové revoluce. V rámci pravé dialektiky by komunisté měli vyhlásit, že kdo donese levicové lístky levicovému hospodskému, pokud něco takového existuje, dostane zdarma dvě piva. Třeba na to někdo přijde.

Komunisté nikdy nezklamou, to je to, co na nich miluji. Manželky a manželé, přátelé, milenky, vlastní pes i rybičky v akváriu vás někdy zklamou, ale komunisté nikdy. Stejní včera, dnes i zítra. Až do Země narazí asteroid a my vyhyneme jako dinosauři, komunisté zůstanou, a pokud na vyprahlé poušti, co zbude po světových oceánech, bude nějaká volební urna, najdete v ní každé čtyři roky obvyklých dvanáct procent. Takže na zdraví.