Nečas versus Paroubek

Nečas versus Paroubek Zdroj: ČTK

Nečas versus Paroubek

Většina novinářů reaguje na nedělní Partii na Primě jako na politickou prezentaci bez života. Chyběl jim tam humor (je pozoruhodné, čemu říkají u Paroubka humor; Paroubek trochu omezil svou aroganci a hulvátství, hlavně proto, že byl v časové tísni, a hned si mediální specialisté stěžují na nedostatek srandy). Nečas se v té dvojici jeví jako ten slušnější, vždycky když je nějaká dvojice, jeden z ní se jeví jako slušnější, navíc Nečas je zvyklý poslouchat, i když samozřejmě ne Paroubka. Jak jsme předpokládali, agentura Ipsos tambor, která pracuje na objednávku ODS, už pohotově zjistila, že lepší byl Nečas. Debata byla „solidní“, jak říká politolog Kubáček. Tedy nezáživná, protože účastníci prakticky nedostali možnost mluvit všichni najednou, což naposled v Otázkách Václava Moravce dělali důsledně a skoro pořád. Strohé polovojenské aranžmá na Primě mělo ovšem i své výhody: nebyla to sice taková sranda a takový divý boj, ale posluchač zato aspoň většinou věděl, o čem je řeč.

 

Bavorský předseda vlády Seehofer chce na podzim navštívit ČR a jednat s českou vládou mj. o Benešových dekretech. Takové jednání bude jistě možné, ale někdy v roce 2050, pokud v té době ještě nějaká ČR bude. Erika Steinbachová se domnívá, že Česko by bylo při přijímání do EU připraveno udělat ústupky, kdyby na ně SRN a EU vyvinuly tlak. EU nikdy žádný tlak vyvíjet nebude, bruselští úředníci dobře vědí, že celá střední Evropa stojí na vratkém mírovém uspořádání z let bezprostředně po první světové válce, a jak se z té kymácející se stavby vytáhne jeden kamínek, celá se sesype. Na druhé straně, jednou se stejně jeden kamínek vydrolí, tomu se nedá zabránit, všechny stavby chátrají, i politické a mocenské, pak to celé s rachotem spadne a bude to nejspíš větší pohroma, než kdyby se evropští představitelé pokoušeli stavbu nějakou umírněnou a opatrnou dohodou stabilizovat sami a dřív. Jenže jak? Ostatně zdá se, že už je pozdě.

 

S posledním předvolebním průzkumem politických preferencí přišla agentura Factum Invenio. Její preference se většinou liší od dalších renomovaných (STEM, CVVM), často však bývají přesnější. Teď Factum Invenio vlastně jako jediné počítá s tím, že do PS proniknou lidovci, což by mělo pro Paroubka nepříjemné důsledky: „pravostřed“ (Jenže co to je? Jsou Věci veřejné pravostřed? Věci veřejné mohou být úplně všechno.) by měl převahu, to znamená Paroubek by nedal s komunistickou podporou dohromady většinu. Upozorňuji však, že ještě nikdy nebyly průzkumy preferencí tak nejisté a problematické jako dnes, ne snad proto, že by je agentury chtěly samy falšovat, ale že v tak hysterické a dlouhé volební kampani a pod takovými tlaky je udělat spolehlivý průzkum těžké, ba nemožné. Průzkumu se týká naše dnešní glosa.

 

Nový pražský arcibiskup Duka se bleskově dohodl se státem (tj. s prezidentem Klausem, zde platí „stát jsem já“) o tom, že Svatovítskou katedrálu bude vlastnit společně katolická církev a ateistický stát. Nu což, je to věc katolíků, když chtějí spoluvlastnit svůj největší kostel s pohany, ať je po jejich. Pokud příští rok zase vyhrajeme mistrovství světa v hokeji, může se spontánní lidová oslava konat tam. Celebrovat by mohl Václav Klaus a mělo by se aspoň dbát na to, aby naši zlatí hoši, unaveni dlouhým oslavováním, aspoň nepoblili oltář. Pokud se ovšem arcibiskup domnívá, že oplátkou získá nějaké ústupky ve věci majetkových restitucí, krutě se mýlí. Náš stát a jeho osvícení občané jsou ochotni církvím (a to znamená katolické církvi, ty ostatní nemají žádný zajímavý majetek) ponechat jen to, co se už za žádných okolností nevyplatí ukrást. Je to tatáž logika, s níž postupovali komunisté po únoru 1948.

 

Bohumil Doležal, bohumildolezal.lidovky.cz