"Nové" tváře v politice | Reflex.cz
reklama
nahoru

"Nové" tváře v politice

Bohumil Doležal24. května 2010 • 10:22
"Nové" tváře v politice
Za tohle Schwarzenberg Kalouska asi nepochválí.
• foto: 
ČTK

V Právu komentují průzkum popularity politických lídrů, který pořídilo CVVM a o němž jsme včera psali. Lidé prý dávají najevo, že mají dost politiků velkých stran, a nahoru posílají nové tváře. To je dobré: druhý skončil Schwarzenberg, třetí Zeman, nazývat je novými tvářemi je opravdu odvaha. Ostatně pan John taky není nová tvář, jen aktivní politiku si dosud nezkusil. Víra v nové tváře má v sobě něco pověrčivého a mystického. Když budu mít zdravotní průšvih a budu chtít, aby mi ho někdo vyléčil, nebudu se asi pídit po nové tváři.

reklama

 

Expředseda ODS Topolánek se poprvé od svého sesazení veřejně vyjádřil ke společenskému problému: považuje prof. Dvořákovou, která vyšetřuje kauzu udělování titulů na plzeňských právech, za věcně, odborně i politicky nekompetentní a žádá její odvolání. Byla prý po dlouhá léta hlásnou troubou Lidového domu. Přiznám se, že poslednímu dojmu jsem se marně bránil, že mluvit o „statečném vystupování“ paní profesorky ve věci plzeňských práv či o tom, že se projevila jako „mravně silná osobnost", považuji za nadsazené, sehrála prostě svou šarži heroiny v mediálně atraktivní show. Na druhé straně bych si vůbec netroufl tvrdit, že plzeňské problémy jsou vycucané z prstu, a není mi příliš jasné, proč pan Topolánek cítí potřebu tenhle problém medializovat týden před volbami. Zkrátka: si tacuisses …

 

Složení Poslanecké sněmovny by se mohlo změnit navzdory přání politických stran, píší dnes v Právu (a to pomocí preferenčních hlasů, jak to požaduje iniciativa Defenestrace 2010). Nebylo by nejjednodušší politické strany zrušit? Pak bychom nejspíš žádné preferenční hlasy nepotřebovali. A ještě lepší by bylo zrušit volby. Což se ostatně možná zase na nějakou dobu stane.

 

Předvolební aktivity ČSSD vyvrcholí podle volebního lídra Tvrdíka ve čtvrtek ráno, kdy strana na frekventovaných místech, např. před fabrikami a na nádražích, rozdá přes sto tisíc koblih. To je naprosto vynikající nápad, bohužel, stroze vojenský mozek ing. Tvrdíka ho nedokázal dotáhnout do konce. Proto se záhy (pokud možno už zítra) k tématu vrátíme.

 

Jiří Paroubek poskytl velký rozhovor Právu. Na začátku se sice dost zapotil, v něčem má nepochybně pravdu (např. když se ohrazuje proti stupidním billboardům ODS, na nichž je usměvavý Nečas a jako protiklad „hodně defétisticky se tvářící Paroubek“ (to je řečeno hodně jemně). Paroubek sem, Paroubek tam, stranickou propagaci tohoto typu považuji za neslušnou a stupidní. Jinak se pan Paroubek dušuje, že až vejde hlavním vchodem do Strakovky, neprovede žádnou noc dlouhých nožů, kvalifikovaní lidé se nemusejí bát o práci, „na rozdíl od protežé pánů Šnajdrů a podobných“. Totéž říkával v roce 1969 dr. Husák blahé paměti: poctiví pracující se nemají čeho bát (rozuměj na rozdíl od nepoctivých nepracujících). Tenkrát jsem si mohl říkat: jen si kecej, svině, stejně tě přežiju. Teď je mi aspoň zjevné, proč je třeba věřit v Boha.

 

Volby jsou na obzoru a podle toho, co píše MfD, se aktivizují ti, kteří naši politiku z pozadí řídí: Jaroslav Tvrdík, Vít Bárta (netřeba představovat), radní ODS v Praze 10 Tomáš Hrdlička (údajně šedá eminence ODS v Praze a zároveň „architekt strany Věci veřejné“, tedy pozdrav Pán Bůh). Předsedové stran (ODS, Věcí veřejných, ČSSD) o setkání údajně nebo skutečně nic nevědí. Řekl bych, že nic neví pan Nečas, na jeho místě bych se tím nechlubil. Pan Tvrdík přitom údajně pana Hrdličku nezná, pan Hrdlička připouští náhodné setkání (s panem Tvrdíkem, který ho nezná), podle pana Bárty jde o blbost. Martin Komárek považuje podobné schůzky za běžný folklór, já bych řekl, že je to drzost, jaká tu ještě nebyla. Funguje opravdu česká politika jako loutkové divadlo? Naše politické strany jsou ve smutném stavu, protože od převratu spousta okázale apolitických estétů považuje politické strany a politiku všeobecně za něco podřadného a opovrženíhodného. Tak dlouho jste o tom žvanili, až se vám to podařilo – vaší indolencí, ostentativním nezájmem a pohrdáním — vytvořit.

 

Kmotři se chystají na Nečase, straší v MfD. Údajně hned po volbách. Nebojme se: pokud zůstane pan Neřas pevně zakotven v zadnici pana prezidenta a bude mít v zádech mohutnou mediální lobby, jíž vévodí MfD, nic mu nehrozí.

 

Pavel Kohout (ten spisovatel, ne ten ekonom) upozorňuje v MfD, že v Rakousku mají SPÖ a ÖVP, tedy dvě největší strany, ve srovnání s ČSSD a ODS víc než desetkrát tolik členů. „To říká vše o násobku kvality, kterou nabízejí voličům k výběru.“ To je pravda doslova a do písmene. Tam, kde se politikou a politickými stranami pohrdá, mění se politické strany pozvolna, jak by řekl sv. Augustin, v peleš lotrovskou.

 

Josef Chuchma se v MfD projevil jako člověk sociálně citlivý. Respektive byl k tomu přiveden cestou zahanbení: cestoval v tramvaji s jakousi mimořádně smrdící bezdomovkyní. Všichni si od ní štítivě odsedávali, vytvořilo se jakési srozumění sociálně necitlivých. Tuto falešnou solidaritu prolomila mladá dáma, která dala smraďošce dvě stě korun. Dojemné. Jen si dovoluji zapochybovat o tom, že si obdarovaná z té sumy koupila aspoň jedno mýdlo.

 

MfD poskytl rozhovor Miloš Zeman, politický velikán t. č. bez příliš viditelného vojska. Odpovídá v něm na otázku, proč neodolal vábení vrátit se do politiky, když se byl v minulosti tisíckrát zaklínal, že ho to ani nenapadne, odvolávkou na Winstona Churchilla: „Jen hlupák nemění svoje názory.“ Ovšem. To ale vůbec neznamená, že ten, který mění své názory, nemůže být totální blb.

 

Mentálně postižení filmaři natočili řadu rozhovorů s politiky. Bylo by zajímavé smíchat je s rozhovory, jež natočili mentálně nepostižení profíci, a pak nechat publikum, aby se pokusilo takto vzniklou hromadu znovu roztřídit. Nevím jinak, k čemu by takové experimenty měly být dobré. Považuji za úctyhodné, když se někdo snaží zapojit mentálně postižené do života společnosti tak, aby byli užiteční a věděli, že nejsou jen na obtíž. Výše zmíněný experiment se mi ovšem jeví jako nehorázná blbost. Každé postižení je handicap a znamená, že člověk nikoli vlastní vinou nemůže dělat to, co dělají nepostižení.

 

Dva Romové málem umlátili třináctiletého chlapce „z většiny“. Učinili tak dílem proto, že neměl nic, co by mu bylo možné ukrást, dílem tak trochu taky proto, že nebyl Rom. V novinách (např. v LN) teď kňučí, že tématu zneužívají extremisté. Je to pozoruhodné: když zmlátí „bílého“ mj. i za to, že je bílý, je to něco úplně jiného, než když zmlátí Roma za to, že je Rom. Jistě je rozdíl mezi cíleným rasovým útokem a „pouhou“ loupeží, provázenou rasistickými žvásty. Ale rád bych v té věci slyšel od nejrůznějších romských aktivistů a od lidí, jako je pan Pape ad., pár náznaků, že ani tohle není v pořádku, že i tohle může podporovat protiromské rasistické aktivity, že i s tímhle by se mělo něco dělat a že s tím něco dělat chtějí. Zatím nikdo z nich ani nekuňkl.

 

Není pravda, že by Věci veřejné jednaly s ČSSD, nýbrž je pravda, že Věci veřejné nejednají s ČSSD, a to ze dvou důvodů. Za prvé, údajné setkání je pouhá souhra náhod: Pan Bárta měl schůzku s panem Soukupem v restauraci Soho, pan Soukup tam náhodou obědval s paní Paroubkovou a s její malou dcerou. O politice nepadlo ani slovo. Pan John pak (za druhé) vysvětlil, proč o politice nemohlo padnout ani slovo: za Věci veřejné nejedná pan Bárta, ale on. Mohlo tedy jít buď o soukromou schůzku, nebo o náhodné setkání. Nejspíš šlo o obojí, totiž o soukromou schůzku, která se uskutečnila čirou náhodou. Vysvětlení mi svou věrohodností připomíná jiné, jež kdysi podal pan Vladimír Železný o svém setkání se slovenským premiérem Dzurindou (pro pořádek zde připomínám svůj komentář k němu, kdyby se trochu oprášil, hodil by se i na dnešní souhru náhod).

 

Z průzkumu, který si objednala u agentury Median Mladá fronta Dnes (týká se toho, kdo má být premiérem, kdo má naopak z politiky odejít, kterou stranu lidé mají nejvíc neradi atp.), vyplynulo, že 40 % respondentů (daleko nejvíc) si přeje odchod předsedy Paroubka. Současně si nejvíc respondentů, i když zdaleka ne 40 %, přeje téhož Paroubka za předsedu vlády. Na základě toho prý vznikl v ČSSD plán, podle něhož by po volebním vítězství a v případě odporu případných menších koaličních partnerů k osobě pana Paroubka svého předsedu upozadili výměnou za slib, že ho všichni poslanci vládních stran budou v r. 2013 volit prezidentem. Kdo s tím plánem přišel, není jasné, rozhodně to nebyl sám Paroubek, jemuž se plán víc než nelíbí. Poukazuje na to, že za tři roky už taková dohoda vůbec nemusí platit (vychází přitom zřejmě ze svých zvyklostí). Zrovna v téhle věci se mu ani trochu nedivím. Průzkumu agentury Median se věnuje naše dnešní glosa.

 

Rovněž Mladá fronta Dnes uspořádala, pravděpodobně podle vzoru středoškolských „Voleb nanečisto“, internetové zkusmé volby, jichž se zúčastnilo skoro 64 tisíc čtenářů. V přepočtu na mandáty by podle nich získala nejvíce mandátů TOP 09 (92), následována ODS (66), Věcmi veřejnými (26) a zelenými (16). ČSSD by (podobně jako lidovci) nepřekročila 5% hranici. Vypovídací hodnota výsledku je se středoškolskými volbami srovnatelná, chybí tu jen DSSS a Pirátská strana.

 

A konečně poslední věc z oboru průzkumů, oblíbená a tradiční soutěž o nejdůvěryhodnějšího stranického politika, pořadatelem je tentokrát CVVM. Vyhrál s přehledem Radek John, jak by ne, nestačil ještě nic zkazit, protože taky nic neudělal. Druhý je Schwarzenberg (ten už se provinil, byl ministrem zahraničí). Následuje Zeman, ten toho zpatlal dost, jenže je to už dávno. A teprve pak následují lidé politicky činní. Politická soutěž krásy je věc nezajímavá, může vzbuzovat v politicích pocity žárlivosti (hodný trpitel Sobotka Bohuslav předběhl svého šéfa Paroubka), ale to je tak všechno.

 

 

Bohumil Doležal, bohumildolezal.lidovky.cz



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama