Pro jistotu jsem se na tu tiskovou zprávu podíval, na co se badatelé přesně ptají. Ta otázka zní: „Nyní vám přečtu jména některých politiků. U každého mi řekněte, zda mu důvěřujete, nebo nedůvěřujete, či neumíte posoudit. Případně zda toho politika neznáte.“

Co znamená důvěřovat? Třeba Jacku Rozparovači mohu důvěřovat, že když potká v temné ulici lehkou děvu, tak ji rozpáře, je to prostě taková jeho přirozenost. Nebo když mi orientální obchodník řekne, že je můj „frend“ a že mi udělá „spešl prajs for jů“, tak to bude skutečně spešl prajs na kterou nezapomenu. Prostě na některé lidi je spoleh, víte, co udělají.

Jenom u Johna se nemám čeho chytit. V něčem mi připomíná Mr. Beana, jak se vydával za odborníka na výtvarné umění a pořád mu to procházelo. To se dá dělat dost dlouho, když máte publikum příslušné úrovně. V jednom muzeu odnesli kdysi z podstavce exponát a ten podstavec tam nechali. Lidé si mysleli, že ten podstavec je umělecký artefakt a podivovali se té jednoduché kráse. Radek John – politik v něčem připomíná takový podstavec. Udělejte cokoli, stoupenec se najde. Před osmi lety naletěli dva čeští podnikatelé africkému podvodníkovi, který tvrdil, že je naučí klonovat peníze pomocí speciálního roztoku a s jejich nenaklonovanými čtyřmi miliony pak zmizel. To pánové dopadli ještě dobře, mohl jim ten šaman také slíbit, že je naučí létat po skoku do Macochy.

Na Johnovi se ukazuje, že nejlepší zboží je to, které nikdo nikdy neviděl. Ale nevadí, Obama taky dostal nobelovku za mír, který ještě nezařídil. Na celé té věci s Johnovou popularitou je potěšitelné jen to, že je zábavná. Tím srandičky končí.