Jiří Paroubek se, stejně jako Achilles v Íliadě, udobřil a rozhodl se, že už dále nebude trestat reakční deníky za to, že o něm nepíší hezky. Reakční týdeníky ovšem trestat bude (to ho tolik nepálí). Věřím, že v MfD a v Lidovkách lítají špunty od šampusu. Náš budoucí vládce (všimněte si, že nepíši diktátor) je přísný, ale „slitovný“. Sláva mu!
Podle průzkumu agentury STEM by ČSSD spolu s komunisty získala v Poslanecké sněmovně malou, ale zjevně dostačující převahu tří mandátů. Přitom ČSSD proti minulému průzkumu tratila tři mandáty, ODS získala sedm navíc. Hlavní problém ovšem je, že KDU–ČSL by se s 3,9 % vůbec nedostala do Parlamentu. Tohle číslo vypadá na první pohled dost nízké. Průzkumy se teď od sebe liší v podstatě tím, zda se lidovci dostanou do Parlamentu, nebo ne. Pokud ano, Paroubek nebude schopen vytvořit menšinovou vládu s komunisty v zádech, pokud ne, tato možnost zůstane otevřená. Pro strany jako lidovci nebo VV bude jednodušší (ba asi jedině možné) udělat vládu s Paroubkem jen tenkrát, když nebude mít komunisty v záloze jako rezervu. Vzhledem k chaotické situaci před volbami a politickým tlakům ze všech stran mi výsledky průzkumů nepřipadají příliš spolehlivé. V každém případě pokud nebude mít Paroubek možnost vytvořit menšinovou vládu s podporou komunistů (i kdyby pak této možnosti ve skutečnosti nevyužil) nebo pokud nevznikne něco jako pat nebo situace blízká patu, bude mít Paroubek ve vlastní straně nepříjemný problém.
Vyšponovaná politická atmosféra těsně před volbami vede strany k tomu, že se upínají k průzkumům veřejného mínění, jež si nechaly pořídit na vlastní objednávku. Jiným zjevně nedůvěřují. ČSSD dokonce spolupracuje (kromě STEM) ještě se dvěma agenturami, které nechtějí zveřejnit svá jména. „Agentura pro výzkum veřejného mínění, jež si nepřeje být jmenována“, je nový prvek v našem politickém životě. Pokud to takhle půjde dál, stane se celá ČR „státem, který si nepřeje být jmenován“. Průzkumům veřejného mínění je věnována naše dnešní glosa.
„Politické strany, pleťte se co nejméně do našich životů. Neotravujte nás svým hašteřením. Věnujte se v tichosti správě země, k tomu dostanete od nás mandát. A pokud bude političky a politiky v příštích letech vidět co nejméně, budeme spokojenější,“ píše v MfD Viliam Buchert. Jak vidno pro české politické komentátory (a tedy i pro českou veřejnost), jsou politické strany jen servisní organizace, jež si oni najímají pro správu země (se správou země správný český občan nechce mít nic společného, není to jeho věc, že by na tom taky trochu zamakal, ho ani nenapadne). Podle toho taky české politické strany vypadají. Mají mohutný ekonomický servis, vycvičené pořádkové oddíly, nanejvýš ještě skupinu odalisek, která jim více či méně obnažená dělá image, a v podstatě žádné členstvo. Jak to může dopadnout, když člověk hodlá pronajmout svou, řekněme to pateticky, vlast do správy nějaké v podstatě cizí firmě! A to v tomto případě jde aspoň o firmu v zásadě českou, nikoliv nějakou filiálku, jejíž centrála sídlí na území „bývalého Sovětského svazu“. Toto pojetí politických stran je naprosto nezodpovědné. Pokud se na politice aktivně nepodílí většina veřejnosti, nebude politika nic jiného než šaškárna spojená se zlodějnou. A mohou za to ti, co si politické strany najímají, aby se „v tichosti věnovaly správě země“. V tichosti se mají správě země věnovat aspoň trochu všichni občané, jinak to nejsou občané, nýbrž jen vychcaní mužici a podle toho to s nimi taky dopadne.
Jinak se v českém „pohraničí“ zabydluje ruskojazyčná komunita. Teď se po Karlových Varech prý stávají dvojjazyčným městem Teplice. Nic proti tomu, Sudeťáci nás zradili, nelíbilo se jim u nás, bestiím, teď to vyzkoušíme s našimi slovanskými bratry z východu, máme s nimi ty nejlepší zkušenosti. Vždycky když si vzpomenu na naše osvoboditele, jak v srpnu 1968 na tancích ověnčených šeříky projížděli jásající Prahou, orosí se mi oči dojetím. Leč vážně: ruští představitelé se za rok 1968 omluvili (Putin dokonce dvakrát), berme ty omluvy vážně; že bychom z nich vytřískali nějaké odškodnění za zpustošení naší vlasti v letech 1948–89, je směšná představa, ostatně jsme si o ně sami řekli a mnozí z nás se na něm mohutně podíleli. Jen by nebylo dobré se tvářit, že tato mohutnící migrační vlna není nebo v dohledné době nebude politický problém.
Jinak se nemohu zdržet poznámky, že pozitivně-negativní reklama ODS na str. 5 v LN s andělem Nečasem a čertem Paroubkem mi připadá stupidní. Je v ní něco rudoprávního. Ať se v ODS starají o své anděly, a ne o cizí čerty.
A pokud jde o šéfanděla ODS, píše o něm dnes v LN Petr Kolář: „Lídr ODS Petr Nečas ve své nové roli pořádně vyrostl. Po devatenácti letech si konečně uvědomil, že pokud chce stranu vést i nadále, musí si v ní vytvořit ,hlasovací mašinu‘ na kongres.“ Mně jako jeho nejvýraznější počin připadá, že mu v současné době z Klausovy zadnice koukají už jen polobotky. Straně to zatím výrazně nepomohlo a v klausovské mediální lobby z toho panuje jakási frustrace. Pan Martin Weiss lituje toho, že ODS nenašla sílu a odvahu k reformním krokům aspoň tak před rokem. Měli jí tenkrát pomoci tak výrazně, jako jí pomohli teď sundat Topolánka. ODS je v rozkladu a mocně se na ní živí strany jako TOP 09 nebo Věci veřejné. Těžko jim to vyčítat, „kde je mršina, slétají se supi“. Reforma cestou „vylikvidování“ Topolánka na pochodu k volebním urnám se hradní lobby moc nepovedla.
Čas předvolební mi bohužel nedovoluje se soustavně věnovat textům Luboše Palaty na téma Maďarsko, které opět nabývají na síle. „Místo mizejících hranic mezistátních chce nová maďarská vláda posílit etnické hranice, které jsou pro Budapešť stále ještě výhodnější.“ To je přece drzost! Správné by podle Palaty bylo, kdyby trpělivě počkala, až Fico a spol. udělají ze všech Maďarů na Slovensku v procesu evropeizace Slováky. Mimořádná drzost je taky srovnávat situaci v Maďarsku se situací v Gruzii. Od Maďarska byli odtrženi Maďaři, součást maďarského národa, a národ je v naší oblasti zároveň etnický i politický útvar. Osetinci ani Abchazové nebyli naproti tomu Rusové, a navíc byli aspoň v případě Abcházie na to území Abchazové Rusy importováni v době, kdy se začal konflikt s Gruzií vyostřovat. Gruzie tyto oblasti neukradla, kdežto ČSR s požehnáním Dohody maďarské oblasti dnešního Slovenska ano. Hranice dnes měnit nelze a nikdo je měnit nechce, ani Orbán ne, a Palata to moc dobře ví. Je ale drzost tvářit se, že se proto nedá dělat vůbec nic. Poklus překrýt sajrajt vzniklý v důsledku dvou světových válek plachtou EU je příliš jednoduché řešení a nebude fungovat. V Bruselu si s tím vědí a budou vědět rady stejně málo jako ČR s romským problémem.
Bohumil Doležal, bohumildolezal.lidovky.cz
