Můj život už nikdy nebude stejný: zlý kápo ČSSD Jiří Paroubek mi neodpoví na žádnou otázku, s dalšími hlavními novinami totiž podle něj patřím mezi pravicové novináře. Nikdy už se tak nedozvím odpověď ani na svou jedinou otázku.
Logicky je velmi prostá: proč nám to Paroubek všechno dělá? Za co nás svým nenávistným třídním džihádem trestá? Proč muselo dojít až na vejce, pěsti a podpálené stánky?
Vždycky jsme k němu byli nadmíru velkorysí: za komunistů jsme ho nechali náměstkovat v pražském RaJ, takže jako jeden z mála seděl přímo u nefalešné svíčkové, bonů i vstřícných holek, co měly na západoněmeckou trvalou. Už tehdy měl na dosah nádherný život, který většina z nás znala jen z filmu Bony a klid. Vzpomínáte třeba ještě na veksláka Slepýše?
A velkorysí jsme nepřestali být ani po Listopadu. Šéf ČSSD nikdy nemusel pracovat, nepočítáme-li mezi práci námi štědře placený džob profesionálního politika, ať už městského či poslance. Ostatně kdo z nás to má, pánové? Vždyť jsme to my, kdo Paroubkovi platí všechny leasingy, hypotéky a nájmy.
Největší legrace na tom všem je, že nikdo z novinářů vlastně žádnou odpověď od Lidového domu nepotřebuje. Paroubek je takový formát, že všechny novinářské otázky hned zodpoví sám, sotva někde otevře pusu. Případně za sebe nechá mluvit své kamarády, viz křest jeho knihy v restauraci Monarch. Tam to byla to docela palba, ne?
Fenomén Paroubka nejlépe vystihují výsledky studentských voleb. Sociální demokracie, k níž mladí lidé obvykle dočasně tíhnou, než začnou sami vydělávat a poprvé se podívají na výplatní pásku do kolonky daní, by se u nás ani nedostala do Parlamentu. Šéf ČSSD, který je před pěti lety nechal zmlátit na CzechTeku, je pro ně odpudivé zlo. A nejen kvůli technoparty; jako jediný politik prostě ztělesňuje všechno, co nechtějí. A nikdo se ani nemusí na nic ptát.
