Volební kampaň se přiostřuje. Na mítink ve Slaném přišel jakýsi student s transparentem „Jmenuji se Paroubek a brzy budu první zastřelený president v ČR“. Na Kladně kdosi údajně vrhl na pódium s představiteli sociálních demokratů litrovou sklenici od okurek s utopenci (připadá mi to krajně podivné, jednak je toho pokrmu k takové akci škoda, jednak házet tak těžkým předmětem na větší vzdálenost musí být krajně namáhavé – pokud by to byl učinil na kratší vzdálenost, byli by ho lapili). Sociální demokraté rozehrávají v té souvislosti svá oblíbená témata nacismu, NSDAP, SA atd. v souvislosti s „pravicovými“ stranami a hovoří o štvavé kampani „pravicových“ médií. Situace mi začíná velmi připomínat tu na jaře roku 1969; nezapomínejme, že ministerstvo vnitra má ČSSD už vlastně tak trochu v rukou.
Dnešní půlkulaté výročí vypuknutí Květnového povstání z roku 1945 bylo aspoň v hlavním zpravodajství ČT neseno v poněkud vyváženějším duchu než v minulosti (jakési uvolnění tabuizovaných témat, tj. masakrování Němců po válce, je pozoruhodné, připomíná mi trochu ruské odtajnění katyňského masakru vlastnímu obyvatelstvu; člověk chorobně podezíravý by mohl nabýt dojmu, že obojí spolu tak nějak souvisí). Kritika zůstává v rámci kritiky „excesů“, jak to bylo trpěno už bezprostředně po roce 1945. Jinak samozřejmě kritizovat samotné povstání by bylo nespravedlivé: s tím, že v okamžiku, když se nacistické Německo octne v koncích, k jakémusi výbuchu lidového hněvu dojde, se nedalo nic dělat. Nešťastnou shodou okolností postavili povstalci německým jednotkám, jimž už nešlo o nic jiného než dostat se co nejrychleji do amerického zajetí, do cesty barikády. Velmi by mne zajímalo, zda povstání nepodněcovala taky československá vláda z Londýna v marné naději, že se tak otevře cesta k osvobození Prahy Američany, kteří k ní měli podstatně blíže (bylo jasné, že by to mělo zcela zásadní význam pro další vývoj celého Československa). Taky se dalo očekávat, že po osvobození Prahy dojde k násilnostem vůči bezbranným německým civilistům, bohužel nikdo nepočítal s tím, že by se jim mělo čelit a předem se na to připravit, a z Londýna českou veřejnost spíš obecně k násilí hecovali. Nejmenovaní „čeští historici“ tvrdí, že postřílení německých civilistů na Hanspaulce mají na svědomí ruští (oni říkají sovětští) vojáci. Nechápu, proč by to dělali (ti Rusové, zato chápu, proč to říkají ti historici). Historik Stehlík neví o případech, že by se lynčování zúčastnili Češi, kteří s Němci celou válku bojovali. Nevím, jak to může vědět, vždyť se vůbec neví, kdo se lynčování zúčastnil. Někteří asi ne, někteří možná ano (je velmi dobře známo, a to i panu Stehlíkovi, že brutálních masakrů v Postoloprtech se účastnili příslušníci Svobodovy armády, již bojovali na východní frontě – a v Žatci jim slíbili pěkné domečky po mordovaných). Opravdu líto je mi těch, kteří podlehli davové hysterii a vlastní slabosti a nechali se opravdovými gaunery strhnout k věcem, jež by je za normálních okolností ani nenapadly. A pak si ten problém s sebou nesli celý život.
Podle agentury CVVM mladí voliči mezi 18-29 lety preferují ODS, své hlasy by dali i TOP 09, Věcem veřejným a zeleným. Propadli by komunisté a lidovci, špatně si u nich však nestojí ani ČSSD: 27,6 % ku 27,9 % pro ODS. Problém je, že volební účast v této skupině je jen třetinová a že je velkou otázkou, s kým půjdou do koalice Věci veřejné.
Předseda VV John se zřejmě cítí na koni a diktuje si, kdo jsou dinosauři. Seznam dinosaurů byl nyní rozšířen o Miroslava Kalouska. Není úplně jasné, zda pan John nechce sedět ve vládě s „dinosaury“ nebo se stranami, v nichž „dinosauři“ zaujímají čelné pozice. Tipl bych si to první: s ČSSD do vlády klidně, ale jen když ve vládě nebude Paroubek. Ten se pak může stát např. předsedou Poslanecké sněmovny. ČSSD, KDU–ČSL a Věci veřejné by možná na vládní většinu vydaly a tentokrát, jak to vypadá, by ČSSD neměla v záloze komunisty, protože s nimi nejspíš většinu dohromady nedá. VV počítají do vlády taky s Josefem Zielencem, Pavlem Teličkou či Janem Švejnarem, ovšem jen tehdy, pokud oni budou chtít, což se neví (např. Telička, zdá se, už teď nechce).
Václav Klaus pozval na Hrad lídra Nečase. Vymazal si ho sice před časem z mobilu (což je zjevně takový výraz opovržení, jako když — podle Vlasty Buriana coby podvodného přednosty stanice ze stejnojmenného filmu – pošle jeden přednosta druhému lokomotivu uhlím napřed) – ale jen co zlídrovatěl, nechal se pan Nečas slyšet, že on by si pana prezidenta nikdy odnikud nevymazal, nevymazal si ho ani ze své paměti, ani ze svého srdce. Panu Nečasovi se teď nespíš dostane otcovského odpuštění a ODS se stane pro střízlivě uvažující lidi opět nevolitelnou.
TOP 09 v případě operací v implantologii, kam patří mj. operace bederních kloubů, bude prosazovat spoluúčast řádově ve stovkách korun. Připadá mi to od té strany jako zvlášť vydařená ukázka černého humoru.
Karel Škrabal píše o deníku Referendum, kde odstartovali cyklus textů na téma „Proč se hlásím k levici“. Přičemž „přiznanou inspirací je prvorepublikový cyklus časopisu Přítomnost“ Proč nejsem komunistou. Dodávám jen, že nepřiznanou inspirací je publikace, jejíž jméno si úplně přesně nepamatuji (laskavý čtenář mne opraví), vyšla někdy před volbami 1946 a jmenovala se nějak jako „Proč volím komunisty“ (ozdobil ji tehdy svým příspěvkem i Václav Černý).
Jiří Paroubek se prý vyhýbá televiznímu střetnutí s Petrem Nečasem. Jeho mediální mágové a věštci mu prý spočítali, že svůj poslední souboj s ním u diváků prohrál. To se tak stává: Topolánek coby šéf ODS se zbavil Špidly a Grosse a Prozřetelnost ho za to odměnila Paroubkem. Ten úspěšně zničil Topolánka, za to má teď na krku Nečase.
