Politické bábky.

Politické bábky. Zdroj: čtk

Papírový tygr

„S Rusy si čím dál líp rozumějí Němci i Obamova Amerika. Pro Berlín bude brzy Moskva důležitější než Brusel. My si musíme dobře a rychle rozmyslet, s kým jsme, kam chceme patřit, a začít se podle toho rozhodovat. Žádný hlavní proud, který by nás vedl, nebude k mání,“ píše v LN Lenka Zlámalová. Neviděl bych to tak černě, kdyby česká politika nebyla tak strašně nemožná. Nacionálsocialisté z „liberálního“ křídla ODS neměli až dosud na práci nic jiného než pokud možno co nejvíc provokovat Německo s tím, že Amerika (Bush) nás podrží. Rusko je podle nich buď papírový tygr, nebo náš slovanský bratr, nebo náš slovanský bratrský papírový tygr. Paroubkovi „sociální demokraté“ soustavně provokovali USA za Bushe a prakticky v tom pokračují i za Obamy. Zaorálek s Paroubkem jsou přesvědčeni, že USA jsou papírový tygr. Rusové jsou naši slovanští bratři, lépe řečeno náš slovanský bratrský papírový tygr, kterého můžeme využít při rozehrávání svých politických hrátek na světové scéně. Klaus je někde uprostřed mezi těmito dvěma krajnostmi. Pokud nedokážeme být loajální ke svým západním spojencům, tj. především k USA a Německu (situace se od roku 1945 změnila), je s námi ovšem konec. Pokud to dokážeme, nemusíme se bát, když se zlepší jejich vztahy s Ruskem, je to koneckonců i v našem zájmu.

 

Z krajských průzkumů toho nelze moc vysuzovat. Přesto je zajímavé, že ty poslední, v Jihomoravském kraji, v Praze a v Královéhradeckém kraji, mají něco společného: odstup mezi ODS a ČSSD se dramaticky zmenšil tím, že obě strany (tentokrát i ČSSD) ztrácejí. Vypadá to, že tu v krajním případě bude několik zhruba stejně silných stran. ODS, ČSSD, TOP 09, KSČM a Věci veřejné, a navíc možná jeden dva trpajzlíci, kteří prolezou do Poslanecké sněmovny s odřenýma ušima (KDU–ČSL, zelení). Hlavní Paroubkův trumf, komunisté, se přestává hodit k tomu, k čemu jej chtěl použít – jako kladivo na středové mrňavé strany. (Říkám to s jistou rezervou, Praha je zcela zvláštní případ.) Pokud by volby dopadly takhle, dá se očekávat, že bude mít předseda ČSSD ve své straně problém. Jeho hlavní finta s komunisty by mu nevyšla a ke koalici by bylo zapotřebí přinejmenším tří stran. Radek John v té situaci ukázal sociálním demokratům vlídnou tvář: koalici s ČSSD nebrání program, ale Paroubek. Třeba nakonec přijde na to, že ani Paroubek nevadí, když nemá v zádech komunisty. Jenže Paroubek se předvedl jako natolik nespolehlivý partner, že si každý rozmyslí jít s ním do holportu.

 

Píšu to strašně nerad, ale na kritice „modrého týmu“ ze strany ČSSD něco je. Proč ODS považuje za potřebné zřizovat si vlastní, když to mám říci hodně zdrženlivě, svazarm? Je to přinejmenším netaktické a hloupé.

 

Klaus se pustil s vervou do malých stran, ale taky do ODS. Ne však do všech malých stran, jen do těch, co mu nejdou pod fousy, a ty jsou bohužel o hodně větší než ty, které mu pod fousy jdou. Dočasný šéf ODS Nečas horlivě vrtí ocáskem, řekl bych, že se bude muset ještě hodně snažit.