Předvolební období bývá v Česku ideální čas pro vytahování sudetoněmeckého strašáka. Letos si populisté napříč politickým spektrem vzali do parády symbolický hrob umučených a zabitých německých civilistů těsně po válce v Novém Boru.
Téma sudetských Němců slouží v české politice obvykle jako univerzální žolík pro šíření kolektivní paranoie.
Přeborníkem je v téhle oblasti Václav Klaus, který sudetoněmeckou hrozbu spojil se zhoubným vlivem Evropské unie na jeho zranitelnou vlast.
Předvolební kampaň v roce 2002 před referendem o vstupu do EU, rozjel v bývalé sudetoněmecké metropoli Liberci, aby místní ujistil, že prolomení dekretů nedopustí, zřejmě v domění, že je tím oslní. S podobnou představou cestují političtí lídři v posledních měsících v letošním supervolebním roku do Nového Boru.
V červnu 1945 zde bylo na náměstí československými vojáky mučeno a zabito osm německých civilistů a byli pochováni v masovém hrobě, neví se přesně kde. A tak se potomci před několika lety dohodli, že jim na zdejším hřbitově postaví pamětní kámen. Jeden zdejší důchodce ovšem zjistil, že někteří ze zabitých byli v NSDAP, a jeden dokonce v SS. A nacisté a esesáci nemají podle něj na tento hrob nárok.
Potenciál kauzy jako první pochopil Miloš Zeman, k pomníku se vypravil, pronesl zde několik pateticky pohoršených vět a jeho Strana práv občanů rázem měla téma. Začali se ovšem nabalovat další. Petici proti pomníku podpořil europoslanec Jan Zahradil, posléze ji opatrně podpořil Jiří Paroubek a naposledy i Radek John z Věcí veřejných.
Pokud si tito pánové skutečně myslí, že osm zabitých civilistů opravdu nemá nárok na hrob, protože několik z nich bylo ve zločineckých organizacích, pak mají právě k nim paradoxně asi nejblíž. Pravděpodobnější je ovšem varianta, že se na kauze přiživují z ryzí vypočítavosti. I zde se ovšem zřejmě sekli.
Boj o kámen
11. 2. 2010, JAN GEBERT
Když se v Novém Boru na diskusi okolo pomníku zeptáte na ulici, v baru nebo kdekoli, kam chodí běžní lidé, naprostá většina nebude ani vědět, že nějaký takový hrob stojí. Iluzi, že téma hýbe městem, živí (a to nejen v symbolické rovině) majitel jedné zdejší sklárny, který na zastupitelstvo každý měsíc nahání své zaměstnance s transparenty a vlajkami a boj proti pomníku sponzoruje, zřejmě ve vidině jakéhosi vlivu.
V Novém Boru lidi žere nezaměstanost po krachu velkých skláren spíš než nějaký hrob. Svorná aktivita pražských politiků se tady do lepších volebních zisků přenese jen stěží.
Sázka na šíření paranoie ze sudetských Němců ostatně nevyšla v oněch přelomových volbách 2002 ani Václavu Klausovi. Byť leží Liberec i Nový Bor v Sudetech, nemusí to nutně znamenat, že jejich obyvatelé myšlenkově uvízli v roce 1945.
