ODS poté, co neproběhla žádná velká personální změna ve vedení (spokojili se svržením Topolánka) zřejmě provádí kompenzaci v pražské organizaci. Bém a první místopředseda Klega zůstali na svých místech, změny ve straně mají simulovat tři vyhození místopředsedové: starosta Prahy 5 Milan Jančík (považovaný všeobecně za symbol „kontroverzního“ politika) a Bémovi stoupenci Chalupa a Janeček. (Všichni odmítli rezignovat a byli hlasováním sesazení). Nakolik se tím těsně před volbami zlepší celkový obraz ODS v Praze (zatím to vypadá, že ztrácí na TOP09), je otázka. Odvolaný místopředseda Janeček je poslanec PS, on i Chalupa do PS kandiduje v květnových volbách. Jde tedy jen o jakési stěhování duší. A Jančík pochopitelně zůstává do podzimu starostou. Důsledně tedy vymetli zatím jen s Topolánkem. Ten není nic.
Jako by to chtělo zdůraznit, zařadilo ho STEM do popularity politiků v dubnu 2010 (formálně byl do 13. 3. předsedou ODS, byl ale fakticky svržen už 1. dubna). Skončil pochopitelně poslední, dvacátý druhý (předseda KSČ Filip je třináctý). Nepřipadá mi to úplně korektní, ale pan Nečas a Klausovi přívrženci v ODS mohou mít radost.
Pan Mitrofanov lobuje v Právu (v tom nejlepším slova smyslu, ovšem) za lepší vztahy s Ruskem. Svůj dnešní komentář k polsko-ruským vztahům uzavírá slovy: „Jestliže… dojde k polsko-ruskému smíření, zůstaneme s naším resentimentem vůči Moskvě v izolaci. Spojenectví by pak bylo k nalezení jen v Pobaltí či v Gruzii“ (zde je použit tzv. pluralit majestaticus, pan Mitrofanov samozřejmě žádný resentiment k Moskvě nemá). To je něco, co Moskva (mimo jiné) sleduje. Ale jednak ještě není všech dnů konec, jednak jsou tu i další země regionu (Maďarsko), a jednak v roce 1938 jsme byli taky v izolaci. Mělo by tedy jít o to, jak se z izolace dostat, abychom přitom nebyli našimi slovanskými bratry z východu po jejich způsobu sežráni. Jenže na ty úvahy je trochu pozdě, pan Paroubek nám cestu z izolace zařídí, až si ho koncem května zvolíme.
ČSSD povede tři centrální kampaně: jednu má na starosti předseda Paroubek, další Michal Hašek, tu poslední bývalý eurokomisař Vladimír Špidla. Na Špidlu je smutný pohled. Jistě vidí, že Paroubek dělá přesně opačnou politiku než kdysi on a že mu jeho styl nevyhovuje (když se ho na to druhé v rozhovorech ptali, kroutil se jako žížala, snad si proboha nemyslí, že si toho Paroubek nevšiml!). Přesto mu teď, když se Paroubkovi jako kdysi Zeman hodí, stejně jako Zeman posluhuje. Co si z toho vyvodit jiného, než že svou někdejší politiku vzdal. Možná si myslí, že prozatím a z taktických důvodů. Jenže takovéhle prozatím neexistuje.
Jiří Proubek je nejen nejlepší řečník, ale taky nejlepší publicista. Dokázal to opět dnes v Právu. Dává za uši Ústavnímu soudu kvůli nálezu ohledně Zákona o důchodovém pojištění. Zapomněl jen dodat, že až vyhraje volby, zruší ho (ne ten zákon, ale Ústavní soud).
Premiér Fischer jmenoval Michaela Kocába vládním zmocněncem pro lidská práva (toho předchozího, Jana Litomiského, vyhodil). V LN to komentují citátem z jedné papalášovy písně z doby, kdy ještě papalášem nebyl: „a ještě jednu vlastnost měl, že byl splachovací, Jedněmi dveřmi ho vykážou, už druhými se vrací…“ (píseň se jmenuje Snaživec). K tomu je nadbytečné cokoli dodávat.
