...a společně s ruským a českým  kolegou ho čekal bohatý program

...a společně s ruským a českým kolegou ho čekal bohatý program Zdroj: Martin Sekanina, Michal Šula, Martin Mithofer

Nahý mezi oblečenými

O největší pražské politické atrakci posledních dní je toho v novinách tolik, že se omezím jen na pár okrajových poznámek. Představa, kterou je Obama posedlý, totiž úplné jaderné odzbrojení, je podle mého názoru úplně nesmyslná. Tak, jako se vyvíjí automobilový průmysl, elektronika, zemědělská výroba, budou se vyvíjet i zbrojní systémy. Ten vývoj lze politickými opatřeními na čas zbrzdit či regulovat (což se právě děje, v dosti skromnější míře, než to na první pohled vypadá), ale ne zastavit. Kdo bude odzbrojovat se věším všudy, zůstane nakonec nahý mezi oblečenými.

 

Wall Street Journal prý ohledně pražského summitu napsal, že smlouva je jako z dob studené války a že vůbec neřeší hrozbu Íránu a KLDR. Velmi mne těší, že došli k podobným závěrům jako Události.

 

Vyznamenala se prezidentská kancelář, protokol nepozval k podpisu smlouvy ani předsedu Strany zelených Lišku, ani předsedkyni výboru pro evropské záležitosti Kateřinu Jacques (rovněž SZ). Klausův zřízenec Jakl to doplnil blbými a sprostými poznámkami: "Parlamentních stran je už tak nepřehledný počet, že vlastně ani nevím, kolik jich je. Jednu ve Sněmovně reprezentuje pan Liška, druhou paní Zubová. Zvát všechny, kteří se hlásí k různým stranám, to by ani ten stůl na to nestačil. Kdyby tam chtěli být všichni různí zelení, to by nám Hrad celý zezelenal… A neznám žádný klíč, podle kterého byli zváni předsedové výborů." Přitom tito Zelení (a nikoli přeběhlice Zubová, která vytvořila virtuální stranu za účelem svržení Topolánkovy vlády, v němž ostatně měl nepochybně prsty i Hrad) se podíleli na vytvoření Fischerovy vlády a paní Jacques je normálně zvolená předsedkyně normálního parlamentního výboru. Jakl navíc řekl: "Na pozvání není žádný nárok. Být sprostý, urážet hlavu státu, to není nejlepší způsob, jak si říci o zdvořilé pozvání." Kdo se chce dostat na Hrad na nějakou exkluzivní akci, musí tedy za panem prezidentem nebo za některým z jeho podržtašků přilézt po břiše. Nejhorší je, že ten Jakl by to neříkal, kdyby nevěděl, že všeobecně a vůči zeleným zvlášť si to může dovolit. Je to hnusné a zbabělé zároveň.

 

Petr Uhl uvádí v komentáři v Právu všechny své vlastnosti a osudové zážitky (vlastně jde skoro vesměs o ctnosti), které ho pojí s panem Pernesem a opravňují tedy pana Pernese zastávat ředitelské místo v Ústavu pro studium totality, když je stejně dobrý chlapík jako pan Uhl. Ve skutečnosti pan Uhl není dobrý příklad. Má jednu vlastnost, která ho zásadně diskvaklifikuje k vykonávání podobné funkce, je totiž excentrik podobný nebožtíku Ivanu Svitákovi, jen trochu jinak vybarvený. A je to na druhé straně taky jeho velká přednost. Kdyby nebyl, kdyby byl pragmatik, mám podezření, možná nespravedlivé, ale nutkavé, že by tu tekla krev proudem. Pan Pernes není ani trochu excentrik, je pragmatik mírného a poslušného založení, žádný případ Kundera či Skalník už nebude, budou jen takové případy, který požehná nějaká pomazaná hlava, a nebude samozřejmě vraždit, bude jen vyhazovat, což už ostatně dělá.

 

Právo upřesnilo svou informaci o utvoření Národní rozpočtové rady, která má ověřovat výdajové rámce rozpočtu a návrhy, které jej ovlivňují. Členy rady má jmenovat prezident. Bez vyjádření tohoto orgánu k rozpočtovým dopadům a vlivu na podnikatelské prostředí nebude možné projednat jakýkoli legislativní návrh. Lídr Nečas srovnal rozpočtovou radu s legislativní radou vlády. To se mi nějak nezdá. Kdo jmenuje legislativní radu vlády? V čele stojí ministr, t.č. Pavel Zářecký. Má legislativní rada vlády právo blokovat návrhy zákonů tj. nejen vládních, ale i poslaneckých? Řekl bych, že nemá, vláda se k nevládním návrhům pouze vyjadřuje a doporučuje je či nikoliv (v čemž hraje, pokud se pamatuji, legislativní rada rozhodující roli). Zde se má vytvořit jakési partyzánské prezidentské grémium, které bude na základě ústavního zákona návrhy zákonů buď propouštět nebo zamítat. Připadá mi to děsné, nesmyslně to posílí funkci prezidenta proti premiérovi (pokud je ekonomický aktivista a ne např. spisovatel veseloher). A posílí to už tak dost velkou anarchii ve způsobu vládnutí u nás. Je to nestandardní v tom nejstrašnějším slova smyslu a proti panem prezidentem tolik kritizované soudcokracii to vytváří úděsný model ekonomokracie.

 

MfD vévodí na první stránce titulek: 24 hodin středem světa! Myslím, že každé populistické přehánění má mít nějaké meze, a to i v českém tisku, kde je možné skoro všechno, a v MfD, kde je, jak se v poslední době zdá, možné úplně všechno.

 

Stínového ministra zahraničí ČR Zaorálka se dotklo, že si prezident Obama neudělal čas, aby vyslechl jeho dobré rady. Prohlásil dotčeně, že Česká republika tady v žádném případě není jenom nějakou podložkou (rozuměj k podpisu smlouvy). Spojené státy budou prý potřebovat ve střední Evropě spojence. Ovšemže, budou. Ale vůbec nebudou potřebovat takové spojence, jako jsou pan Zaorálek, Paroubkova ČSSD a Češi, kteří ji volí. Spojence, který je podrazí, kde to jen půjde, který bude považovat za americkou povinnost bezpodmínečnou pomoc a solidaritu tam, kde to uzná za potřebné, a nebude za to ochoten poskytnout nic jiného, než čas od času právě nějaký ten podraz.

 

Rovněž v MfD píší, že ČR a Polsko chápaly to, že Obama loni zrušil plán na vybudování protiraketového štítu, za úlitbu Rusům a ránu pod pás. To je zejména z české strany drzost a z polské strany podnět k reflexi. Jak neměl Obama plán zrušit, když Češi výstavbu radaru jednoznačně odmítli a polské rakety bez českého radaru by neměly žádný smysl. O ráně pod pás mohou mluvit jen Poláci, a dostali ji od nás.

 

Ruský premiér Putin pozval polského premiéra Tuska k pietní vzpomínce u příležitosti výročí masakru několika desítek polských důstojníků a intelektuálů v Katyni. Prohlásil mj.: „V této zemi leží obyvatelé Ruska, kteří byli zabiti během čistek ve 30. letech, Poláci, vojáci, kteří byli zabiti na rozkaz Stalina, a také ti, které zabily ruce nacistů. Tady jako bratr s bratrem, ve společné mohyle dosáhli společného pokoje.“ Podotkl pouze, že vina nepadá na ruský národ jako na celek a poněkud vyčůraně dodal, že je proti „primitivnímu dělení na viníky a oběti“. Dělení na viníky a oběti je nutné, vina ale není kolektivní a Putinovy formulace s kolektivní vinou neoperují (mluví dokonce o „nacistech“, ne o „Němcích“). Nemám v tuto chvíli možnost si ověřit, zda formulace, kterou uvádí paní Sodomková v MfD a kterou jsem tu citoval, opravdu zazněla, pokud ano, nemá pravdu paní Procházková v LN, že Putin neřekl, kdo příkaz k masové vraždě vydal. Nejsem žádným ctitelem ruského premiéra, ale tahle akce si zaslouží uznání. Současně se ukazuje, proč je v Evropě tak obtížné se omlouvat.

 

Podle Lidových novin měl W. A. Mozart nadprůměrné příjmy, a to, že nakonec nezemřel v blahobytu, bylo způsobeno jeho rozmařilostí. Bylo by vhodné, kdyby s tím Jiří Paroubek, až vyhraje volby, něco udělal. Moji Pražané mi rozuměli, moji Pražané mne posmrtně zdaní, protože jsem simuloval chudobu. Zařídit by se to dalo tak, že by se zdanily jednak ceny vstupenek na koncerty a opery z jeho děl, ceny nahrávek na CD a tak dále. Doporučuji umístit billboard v tomto duchu (Až vyhraju volby, posvítím si na příjmy W. A. Mozarta) na průčelí Stavovského divadla.