Aféra s výroky Mirka Topolánka, zachycenými během pořizování rozhovoru s časopisem LUI, otřásá českou politickou mediální scénou. Nicméně je zjevné, že aféra je mocně nafouknutá. Nejde jen o hlavní inkriminovaný výrok o homosexuálech a Židech.
Kdyby to, co řekl Topolánek o křesťanství a církvích, utrousil někdo z ČSSD (myslím, že to v časech Miloše Zemana a sporů o katedrálu dělal kdekdo), bylo by se to bralo jako součást „levicového“ bontonu a bylo by ticho po pěšině. Teď vzali na svá bedra v rámci předvolební kampaně Kristův kříž Jiří Paroubek a Bohuslav Sobotka. Škoda, že se nepřidal ještě Filip, bylo by to dokonalé. Výrok o „obyčejných Češích“, pro které dělá Paroubek politiku, je pokus vystihnout představu voliče, k níž směřuje Jiří Paroubek svou politickou kampaň. Topolánek se i tady vyjádřil ledabyle a neopatrně (možná, kdyby si byl pečlivěji přečetl „názor“ křesťanství, všiml by si, že se tam říká „buďte prostí jako holubice a opatrní jako hadi“, jemu utkvěla v hlavě jen první část a pořádně to s ní přehnal. Taky, když už se chci omlouvat, je šikovné se omlouvat za to, co jsem udělal já (pustil jsem si nevhodně pusu na špacír), a ne za to, co udělali jiní, moji nepřátelé, navíc se zdůrazněním, že já za to vlastně nemůžu. To je omluva metodicky v základu pomýlená, a než omlouvat se takhle, bylo by lepší mlčet. Omluva obsahuje pozoruhodnou větu o „neplánovaném soukromém hovoru pořízeném během mého focení pro časopis LUI“: poskytovat za podobných okolností „neplánované soukromé hovory“, navíc na taková témata, může jen politický kamikadze.
Do protitopolánkovského tažení se mohutně zapojil i předseda Senátu Přemysl Sobotka. Požaduje Topolánkovo odstoupení z kandidátky ODS a poněkud opatrnější formulací i z funkce předsedy strany (tentýž požadavek, tj. odchod Mirka Topolánka z politiky, vznesl už shodou okolností ve svém komentáři v dnešní MfD Viliam Buchert). Je mi líto, ale od pana Sobotky je to kapitulantství. To, co Topolánek řekl na téma křesťanství, je pologramotné a dosti nehorázné, ale souhlasí s tím, řekl bych, solidní většina našich občanů i politiků. Topolánek si kritiku zaslouží, ale není to jen kritika předsedy ODS, ale kritika většiny české společnosti. Měla by tedy celá odstoupit. To, co řekl v souvislosti se Slamečkou a s Fischerem, je mocně nafouknuto a posunuto neseriozními médii a na tuhle neserióznost by se nemělo přistupovat v první řadě (na Topolánkovu neohrabanost a netaktnost v druhé). Akceptovat takhle demagogii politických protivníků dnešní ODS a jejich mediální lobby by bylo zbytečné kapitulantství a posvětilo by to nečisté metody, kterými si Topolánkovi protivníci posloužili (že jim přitom Topolánek naběhl na vidle je málo sporné, ale jeho svržením bude celé akci nasazena koruna a prohra nikoli snad ODS, ale občanských stran jako celku bude zpečetěna). Ze dvou možností, z nichž každá má své úskalí, si Sobotka vybral tu podstatně horší.
Topolánkovu omluvu prý formuloval podřízený premiéra Fischera Schmarcz, který dříve pracoval jako Topolánkův mluvčí. Tím se prý zpronevěřil povinnosti loajality vůči Fischerovi, píší v LN. Omluvy prý byly rozeslány, jak prozrazuje charakteristika vlastností příslušných počítačových souborů, z počítače Úřadu vlády. Upřímně řečeno, slyšel jsem o jiných a významnějších vládních úřednících, kteří pracují pro Fischera a zároveň jaksi neformálně pro předsedu jiné politické strany. To je taky dvojí loajalita nebo ne? Nebo záleží, nakolik je momentálně premiér s dotyčným předsedou zadobře?
Jakési buranství nekvete zdaleka jen ve Strakovce , ale na místech o hodně vyšších. Vévodkyně z Cornwallu uronila několik slz na místě, kde zahynuli parašutisté, kteří spáchali atentát na Heydricha a pan prezident poté na hradě princi z Walesu jemně a taktně vytkl, že Češi v době Mnichovské dohody od Britů „očekávali více“. Ale my samozřejmě nejsme žádné netýkavky, ač nás tenkrát zklamali, vyhráli jsme jim potom válku, takže nám to teď mohou vynahradit. Neměli by nám taky vyplatit nějaké odškodnění? Chování pana prezidenta přímo volá po tom, aby bylo komentováno po topolánkovsku, pro tentokrát si to se skřípěním zubů, jak se u nás v poslední době říká, odpustím.
AUTOR JE POLITOLOG
