... je málo na tuhle zemi, v níž se korupci a politickým neplechám daří jako plevelu na ladem ležícím poli. Tak zní nepochybně většinový názor. Samozřejmě existuje i hrstka zdrženlivějších, kteří namítají, že investigativní metody reportéra Kroupy nejsou občas etické; například u kauzy poslance Moravy.
Ale k tomu lze říci jediné: Copak se hřešící protistrany, to znamená politici, podnikatelé, soudci či policisté, chovají v inkriminovaných případech eticky? A tak děkujme Bohu za alespoň jednoho neohroženého pátrače!
Připomeňme si nejznámější Kroupovy kousky: Berdych a jeho gang, Zdeněk Doležal (kauza Unipetrol s klasickým výrokem „Pět na stole v českých“ a kauza Budišov s nadhodnocenými miliony na opravu zámku), Miloslav Mrština (odhalení nevěstince šéfa královehradecké ČSSD), Pavel Nagy (usvědčení soudce z korupce), Jan Morava (usvědčení poslance ODS, který chtěl poslankyni Zubovou pomocí vyděračských snímků její dcery donutit k hlasování s vládní koalicí). Tím posledním je minulý týden v plné parádě vypuknuvší aféra s transportéry Pandur, z níž je horko všem politickým stranám, a to „hezky“ napříč politickým spektrem.
Letos pětatřicetiletý Kroupa začínal v roce 1996 na Nově v pořadu Občanské judo, za rok přešel k reportérům Na vlastní oči a odtud do pořadu Natvrdo. Když vedení TV Nova zastavilo „třaskavou publicistiku“ a dalo zelenou novácké limonádové zábavě, zanikl tým reportérů, jimž opravdu o něco šlo. Chtěla mít Nova klid, anebo měla publicistika odhalující nešvary nižší sledovanost? Těžko říci. Možná od každého kus. Nicméně Kroupa nastoupil do MF Dnes a tam pokračuje v tom, co dělal. Naplňuje tak onen často citovaný slogan, že novinařina je hlídacím psem demokracie, a dnes je zjevně jediný z novinářské branže s takovým nasazením. Byť ještě nedávno tak osamocený nebyl. Vzpomeňme třeba na reportéra ČT Dalibora Bártka, jenž odhalil čachry poslance ČSSD Petra Wolfa, přičemž Topolánkův fámulus Dalík aféru rozdmýchal přáním, ať se pořad nevysílá.
Nabízí se otázka: Proč je málo novinářských vlčáků typu Janka Kroupy? Odpovědí je vícero. Za prvé jde o pohodlnost. Všimněme si jen, kolik televizních reportérů, kteří ani trochu nedělali investigativní žurnalistiku, přešlo na klidnější teplá místečka tiskových mluvčích. Za druhé je to nedostatek pravé novinářské ambice. S takovou se člověk musí zjevně narodit. Jako právě Kroupa, syn známého disidenta, jenž od mládí hraje ragby; to je determinace nepotřebující komentář. Za třetí jsou tu podmínky: pátrací žurnalistika se blíží práci soukromé detektivní agentury a vyžaduje technologické i právní zázemí na vysoké úrovni, přičemž přináší četná rizika. Z nich může mít redakce obavy.
To pak vysvětluje, proč se redakce až na výjimky věnují investigativní žurnalistice tak málo, případně ji jen tak na oko šolichají. Ano, je to kritické slovo do vlastních řad... A už také slyším námitku šéfredaktorů: Proč máme suplovat práci policie a orgánů trestního řízení? Suplovat nikoli, ale byť to zní jako protimluv: novinářsky dělat něco na ten způsob. Právě tohle je přece posláním hlídacího psa demokracie.
